Nabitá Waihi „biach“

Trip Start Feb 02, 2010
1
106
132
Trip End Dec 08, 2010


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of New Zealand  , North Island,
Monday, August 30, 2010

Připravte se na román. Tenhle víkend budu vstřebávat asi ještě dlouho...
Všechno to začalo v pátek (nečekaně). Sjeli jsme se na, v lese ukrytém, od pláže co bys kamenem dohodil, parkovišti. Pan „pražák“ samozřejmě přijel poslední, protože prostě work sucks :-) Byli jsme čtyři: Holka, Táňa, Mar (japončík o kterým už jsem psal, ale teď aspoň vim, jak se píše jeho jméno :-D) a pan měšťák. Nastalo naprosto nepochopitelné, nečekané a impulzivní předávání dárků. Já sem vyfásnul super otvírák ve tvaru ptáka... kiwi :-) (viz foto). Ještě jednou za něj díky! Musím podotknout, že ho bylo na čem zajet a už je slušně opotřebenej :-) V uších nám hučelo moře a tak jsme šli očekovat vlnky. Dlouhá procházka, dojít těch 300m k moři... cesta zpátky se ale trochu protáhla, neboť jsme se rozhodli jít lesem. Měsíc sice trochu svítil, ale v lese to moc nepomáhá. Měli jsme dohromady jednu čelovku se slábnoucími bateriemi a když jsme se několikrát ztratili v džungli, byli jsme nakonec rádi, že jsme se dostali zpátky bez jediné zlomené končetiny či vypíchnutého oka.
Ráno jsme šli (nečekaně) surfovat. Vychytali jsme (kupodivu) ranní příliv a pochytali pár vlnek, nicméně surf to byl spíše průměrný až slabší. Ale rybka mě vozí a chytám všechno, co chci, takže vlastně supeeer :-) Jo a Táňa poprvé taky zkusila surfovat! Taková surf partička sme byli. Ale co dál s načatým dnem a slábnoucím swellem? Zevlení u biače (pozn. jak teď řikáme každý pláži) spojené s lekcí džonglování a podobných vychytávek (ten Mar je fakt šikula a Holka to hází taky slušně) jsme se šli projít na kopec. Ty panorámata! :-) Z vrchu jsem zkušeným okem surfaře ukazoval ripy, hloubky, a takový ty mořský záležitosti a objevil point break asi 200m od břehu a lámal všechny že tam dopádlujem. Šli jsme to tedy zhodnotit přímo z biače a co to takhle nepadne do Táni horolezeckého oka... no skalky. Přímo na pláži. Prdon, biači :-) A protože jsme všichni shodou okolností lezby a jako správný lezby tak čistě náááhodou vozíme lezeckou výbavu v autě, tak jsme všichni vytáhli lezečky, maglajz pytlíky a šli jsme to tam pořádně oblézt. Kdyby tohle člověk chtěl naplánovat, tak to prostě nedá... Řeknu vám, na pláži sem lez poprvé a je to prostě nářez. Vedle Vás šplouchá ta zvlněná louže... no prostě nepopsatelná atmosféra. Dobře sem si to tady vybral, jen co je pravda :-D
Sluníčko zmizelo svítit taky na tu druhou stranu koule, abyste si nestěžovali, že Vám tady vyžerem všechno UV záření, a my jsme si našli noclehárnu – prozměnu parkoviště jen pár písečných dun od moře. Holka se ptala, proč to moře nalevo jen tak šumí a to vpravo tak burácí. No a víte, jak já rád dělám chytrýho, žejo... tak sem jí to vysvětlil, že to vlevo má pozvolnější dno a proto se tam veze ta pěna dlouho a tak to šumí, ale napravo že je jasnej shore break (vlna se zlomí až úplně na pláž), všechno sem to tak pěkně vysvětlil, že bych si snad i věřil. Ale Holka to prostě musela ověřit, že prej nebude věřit někomu, kdo nevyrost u moře, žejo. Nestačilo, že to potvrdil i Mar, kterej teda u moře vyrost (japko). A tak jsme šli na tu biač potvrdit tu mojí hypotézu a hle! Kluk měl pravdu :-) Já to može fakt začínám nějak znát tyjo... :-) No to ale neni to důležitý... si tak sedíme na tý biači, nad mořem visí měsíc skoro v úplňku a zrcadlí se v tom moři. Opět atmosféra, pro kterou prostě neexistují slova. Tak tam tak sedíme a čerpáme pozitivní energii a najednou záře jako kráva a všichni sborově vyhrknem údivné citoslovce, protože jsme viděli vcelku slušnej meteorit. Padajících hvězd už jsem tu viděl mrtě, ale tahle žlutá záře letěla pomalu a za ní byl vidět kouř, no sem z toho hin eště teď. A aby toho nebylo málo, tak za 5 minut znova. Nemám slov...
Ráno jsem, jako správnej ranní pták kiwák, vyběhnul první na biač omrknout ty super vlny a co se to stalo, proč mi fouká do xichtu, když mi, podle předpovědi, má foukat do... prostě ne xichtu :-) Onshore. To je něco jako když herci řeknete Macbeth. :-) Ach jo! S nadějí, že když se předpověď mýlí tady, tak se může mýlit i na západním pobřeží, jsme přejeli do Raglanu. A tam to bohužel sedělo. Macbeth do xicthu, na moři totální bordel a oproti Waihi navíc kosa jak v ruskym filmu. Tak nic, nevyšlo to. Málem jsme se už přemluvili, že tam vlezem aspoň potrénovat, ale nakonec jsme dali přednost druhé nejčastější aktivitě v Raglanu – fisn'n'chips :-)
To nám vytvořilo prostor na další akci - „Kluk už je ňákej zarostlej“... a tak jsme v parku na lavičce ztělesnili takovej trochu muzikál Hair. Začalo to „Stříhali dohola malého chlapečka“ a nakonec mi na hlavě nechali „Známku punku“ :-) Kdo to nepochopil, z fotek pochopí, že jsem byl ostříhán :-) Níkomu z nás ani nepřišlo, že je kosa, fučí vítr jako blázen a do toho prší. Už jsme si tu na to nějak zvykli :-) Takovýhle stříhání jsem ještě nezažil.
Zbývalo posledních pár chvilek, než nám zase ta přelidněná polokoule ukradne sluníčko, a tak jsme se šli podívat na vodopád. Já už jsem tam byl tenkrát s Vojtou, takže jsem věděl, co mě čeká a že mě jako nic nepřekvapí... ale to sem asi zapomněl, kde jsem :-) Pod vodopád jsme sestoupili zrovna ve chvíli, kdy už to sluníčko fakt zalezlo. A najednou byla tma... no kam se hrabe tma jak v ranci, že. Ale Holka, ona má takový dobrý oči. To sem vlastně ještě nezmínil, ona tak vůbec vidí věci, kterých si běžný pražák nevšimne... no zkrátka „co to tady svítí?“ Ukaž kde... jo tady... no ty vole glow worms! To sou takový ty červíci, který chytaj mušky na světýlka a za který jsme zaplatili $60, abysme je viděli v jeskyni! A byli tam všude. Celou cestu po schodech (252 schodů) jsme pořád čuměli na světýlka. No co vám budu vyprávět, romantika hadr. Cesta od z horní části vodopádu normálně trvá tak 10 minut. Tipněte si, jak dlouho trvá cesta hustou džunglí v totální tmě bez baterky :-) No skoro hodinu jsme tam šoupali nohama a hledali cestu, ne, že bysme to neměli už z pátku nacvičený, žejo :-) Ale tohle bylo už fakt docela dost. Naštěstí jednu stranu cesty vcelku spolehlivě lemovali glow worms... no i kdybysme tu baterku měli, myslim, že bysme jí nevytáhli, protože tohle se jentak nevidí. Uf, to byl zase silnej zážtek.
Když je v neděli tma, znamená to nejhorší – Kluk musí naposled vyprasit cestu zpátky do města, do roboty :-( A těm, kdo dočetli až sem, už určitě kane slza po tváři, protože jsme se museli rozloučit... na dobro doufám ne, ale rozhodně na dlouho. Holky, přeju super cestu kolem jižního ostrova a držim palce, ať Vám vyjde ten job u Surf Highway! Budu tam za Váma jezdit každej víkend! PS: Pohádku o Surf Highway budu vyprávět někdy příště...

Slideshow Report as Spam

Comments

taul on

uf,precteno..vrahu :-)

raml on

Pekna povidka, jen co je pravda.

HonzaS on

Uz jsem si netrpelive rikal, kdy konecne pridas dalsi story :). Good job.

Add Comment

Use this image in your site

Copy and paste this html: