Prvni den v Yerevanu

Trip Start Jul 14, 2006
1
2
17
Trip End Aug 17, 2006


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Armenia  ,
Saturday, July 15, 2006

Krome komplikaci s batohem zacala cesta povsechne vesele. Prvni vesela udalost byla, kdyz jsem po projiti check in zjistila, ze jsem nechala mobil u taty v aute. Od prvni kolemjdouci slecny jsem si pujcila jeji telefon a protoze si pamatuju jenom cislo na mamu, volala jsem mame. Ta byla nedostupna. Pak jsem si uvedomila, ze muzu vlastne zavolat na svuj mobil. Po chvili to tata zvedl se slovy "uz jsem si vsiml, hodim ti ho". Podekovala jsem slecne, ktera si o par minut pozdeji povidala po telefonu s mou mamou a snazila se ji vysvetlit, proc ma mama z jejiho cisla neprijaty hovor. Tata dorazil za chvili, podal mi pres prepazku telefon, dali jsme si pusu a ja se odebrala k letadlu. Ani jsem prilis necekala a uz se nastupovalo. Sedela jsem v letadle vedle pani Zary, ktera se narodila a vystudovala stomatologii v Armenii a pred asi osmi lety se s manzelem a detmi prestehovali do Cech. Hned mi na sebe a vsechny sve pribuzne dala kontakt a povidala ze kdyby cokoli, mam zavolat. Rikala jsem, ze by se mohlo stat ze ji budu volat proto ze me boli moje vytrzene zuby. Tak jsem rada, ze jsem v letadle potakala zrovna zubarku, uz nejsem nervozni z nahleho zachvatu bolesti zubu.

Za tri hodky jsme pristali v Yerevanu. Ja mela viza hotova, tak jsem sla hned pryc, rozloucila jsem se se Zarou a doufala, ze na me na letisti vazne nekdo ceka. Cekal na me Tiko - dobrovolnik z HUJ ktera porada muj tabor. Bylo to prijemne, pac jsem byla hrozne ospala a nechtela jsem zapasit s taxikari a s nikym se dohadovat. Vystoupili jsme u Tika doma. Je to neuveritelne hnusny panelak, ve kterem bych nehadala ze muze nekdo bydlet. V prvnim patre jsou rozbita okna, vsechno je opryskane, pocmarane rozbite. Pak jsme vesli do bytu a Tiko mi ukazal pokoj kde budu spat. Ten kontrast si nedovedete predstavit. Tak jsem vam to vyfotila, pak to sem hodim. Zaclony v mem pokoji vypadaji jako z petihvezdickoveho hotelu a lustr by jim mohl zavidet Valdstejnsky palac. Byt je maly ale utulny, krasne zarizeny a je tezko uverit, ze je umisten v tak hnusnem panelaku.

Okamzite po prichodu jsem padla do postele a vzbudila se v poledne. K snidanoobedu nam Tikova maminka udelala nejaka dobra jidla, ktera neumim identifikovat. K piti stridam ayran s boruvkovym dzusem. Mezi jidly se cpu tresnemi a merunkami (to je takove armenske narodni ovoce, ostatne latinsky se merunka rekne armeniaca). Coz mi pripomina, Jindro z ITS, ze jestli tohle ctes tak vez, ze galupce alias dolmas - ryze a maso balene v listech vinne revy, ktere jsme meli v Crossu - je puvodem skutecne z Armenie a udajne je to jejich narodni jidlo. Rekla bych ze Armeni vubec radi jedi jidla skladajici se z neceho zabaleneho v necem jinem. Po jidle jsme jeli s Tikem takovou mistni dalla dallou (minibusem) do mesta, obhlednout ho, vymenit penize, koupit sim kartu, pruvodce, mapu a tak - znate to, takove ty veci co se po prijezdu delaji. Jo takze mam ted telefonni cislo +37491953598 tak mi muzete obcas napsat.)

Yerevan je zvlastni misto, ale rozhodne se tu nenaplnily moje obavy z "turecku-podobne mentality". Abych to zkratila - nikdo tu na me nekouka, nikdo me neotravuje, nikdo si na me neukazuje, nepta se me odkud jsem, nechce mi nic prodat. A lide mi rikali, ze tu maji cizince radi, ale ne ze "v nich vidi uzitecna stvoreni ktera jim prinesou zradlo a zmrznou", ale jsou skutecne pohostinni, radi poradi, pomohou. Tak snad to tak bude. A vzhledove je Yerevan tvoren ostruvky hezkych staveb a treba i parku a ostruvky opustenych budov, zakouti kam od rozpadu sovetskeho svazu nevkrocila lidska noha a hromadi se tam odpadky. A tyto ostruvky jsou zastoupeny asi jedna ku jedne.

Co se ukazalo jako odyssea byl nakup simkarty do telefonu. Obesli jsme pul Yerevanu:) nez jsme nasli obchod. A to v tomhle vedru neni zadna legrace. Obchod se simkartami je skutecne velkoobchod. Tak jako v Yerevanu nenarazite na zadnou kartu, tady jsou vsechny. Je to specializovana budova na sim karty nebo co.) Ale libilo se mi v ni, protoze v ni bylo asi o 0,5 stupne celsia mene nez venku. Venku je neodhadnutelne horko. Teplomer v centru Yerevanu tvrdi 29, ale ja jsem presvedcena ze je upraven aby nepodryval moralku jiz tak vedrem zdeptaneho obyvatelstva. Neco jako "vyhnali jsme rtut teplomeru na -40, coz uz se dalo vydrzet". Rekla bych ze je kolem 35. Chodili jsme mestem asi dve hodky a jsme zniceni. A dozvedela jsem se ze vecer jdeme s dalsimi dobrovolniky na koncert avantgardni hudby. Vic nevim, ale vim, ze Vanda Dobrovska by z toho urcite mela radost.

Yerevan je v udoli, tzn ze je obklopen kopci, ktere primo vyzyvaji k tomu, aby byly osazeny vyraznymi monumenty. A taky ze jsou. Takze nad Yerevanem se tyci obri socha na pamatku armenskeho vitezstvi nad Azerbajdzanem a nad pripadnymi jinymi narody. Tyci se toho nad Yerevanem vic, prinejmensim jeste vysilac co vypada jako mala Eiffelka.

Vetsina obyvatel umi rusky a mladi zase umi anglicky, takze by v komunikaci nemel byt problem. A ja vim jak se armensky rekne "hodne" a "dobry" takze zakladni zdvorilostni konverzace uz taky zvladam.)

Takze se doma mejte shad bari a ja si jdu odpocinout pred koncertem.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: