Čtvrtek 10.9.2009

Trip Start Sep 03, 2009
1
10
32
Trip End Sep 29, 2009


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , California
Thursday, September 10, 2009

Opět vstáváme kolem deváté, ale než se vymotáme, je o hodinu víc. Míříme k srdci parku – Yosemite valley. Cesta je skvostná – projíždíme údolím řeky obklopené loukama, lemovaným vysokými holými štíty bílých žulových skal. V mezipatře jsou hluboký hvozdy borovic a sekvojí (který po návštěvě botanické zahrady už umím rozlišit). Trochu té nádhery lze odhadnout z fotek, ale tohle se nedá popsat, to se musí zažít. U Tunnel view fotíme nejznámější pohled na celé údolí s vrcholem El Capitan vlevo a Half domem vpravo.

Zastavujeme u prvního plánovanýho bodu – Bridelveil fall. Vodopád, který je od silnice asi 300 m, takže ideální umístění pro američany. Taky je tu docela dost lidí. Je konec léta, takže vody málo a vodopád je spíš črůček, co padá z hory dolů na kameny. Je tak tenkej, že každý zavanutí větru ho vychýlí ze svislé osy. Pokračujeme dál do Yosemite village, kde parkujeme Borise a sedáme na shuttle bus - místní přibližovadlo, který návštěvníky zdarma rozváží po údolí. Vysedáme hned první zastávku pod začátkem cesty k Vernal falls. Místní informační plátek tvrdí, že je to jen 1,4 mil dlouhá trasa, takže pohoda. Začíná na mostku přes řeku Merced river a chvilku je to v klídku. Pak ale začíná nekonečný stoupání. Kluci mají evidentně energie na rozdávání, protože se mi brzy ztrácí v zatáčkách, zatímco já sotva funím a hrozím se, jaký to asi bude v Grand Canyonu. Tady je cesta alespoň ve stínu a ochladit se dá pohledem pod sebe, kde jsou hustý porosty stromů a úplně dole spadaný kameny, mezi kterými tuším šumící řeku. Po slabé hodince se doplazím k mostku, což je asi 2/3 cesty. Kluci na mě čekají, nabíráme vodu a namáčíme kloboučky. Pokračujeme ještě horší cestou (doteď to byla stará asfaltka) další půl míle. To už jdeme téměř po břehu řeky. Nakonec se vyšplháme až k patě vodopádu. Tenhle „verner" (jak ho kluci překřtili) už stojí za tu vynaloženou námahu. Je výrazně mohutnější, než předešlý Bridalveil, takže je konečně na co dívat. Na vrcholku, ze kterýho padá, je vidět, že na jaře v době tání je ještě mnohem silnější. Jak stéká po skále, barví ji do stříbrna a končí v malým průzračným jezírku se zelenavou vodou. Asi půl hodiny odpočíváme na velikým plochým šutru a kocháme se pohledem na vodopád a řeku. Cesta zpátky je už bez problémů. Objíždíme celý údolí, abychom se vrátili skoro ke vstupu do parku a pokračujeme po silnici napříč parkem směr Tuolumne meadows ven. Zase projíždíme pohádkovou krajinou a až za hranicemi parku zastavujeme v kempu na úpatí hor u malýho potůčku. Jsme poslední, co dostali místo, takže když Michal věší na cedulku u vjezdu nápis „full“, cítí se jako král :o) Radek vyrábí salát a večeříme venku. Kolem nás voní pečený maso a ryby od sousedů. (Každý kempovací místo má totiž svůj více či méně opticky oddělenej prostor pro parkování, stanování a grilování. Vždycky je k dispozici základní litinovej gril a dřevěný posezení náležící právě jednomu místu. Dřevo nebo uhlí na gril se dá koupit ve větších  kempech, na benzínkách nebo v supermarketu.)

Konečně první večer, kdy jsme dorazili na nocležiště (3300 m. n. m.) za světla, takže po večeři mastíme karty. V sedmě beznadějně prohrávám... Vzhledem k tomu, že jsme v pohoří Sierra Nevada, jejichž nadmořská výška odpovídá Alpám (i když teplo přes den je matoucí), na noc se všichni navlíkáme do spacáků a přikrýváme dekama. Bohatě se nám to vyplatilo.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: