Tyrona National Park – Caribbean paradise

Trip Start Feb 25, 2012
1
51
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Colombia  , Magdalena,
Monday, August 6, 2012

English translation is below

CZ: Z Cartageni jsme pokračovali po pobřeží Karibiku směrem na severovýchod do nedaleké, 200 km vzdálené Santa Marty. I tak těch 200 km bylo zase skoro na celý den. Cestování busem v Kolumbii už nám vážně leze krkem. Nevíme, zda jen my máme takovou smůlu, anebo to tu vážně stojí za prd, ale faktem je, že do čeho pojízdného my tu vlezem, to se vleče, že na kole by to člověk ujel rychleji. Když už zmizely policejní kontroly, které, zdá se, se hojněji vyskytovaly na jihu Kolumbie, tak je tu pro změnu silnice po dešti v zoufalém stavu, nebo někde spadl most, porouchal se nám bus, anebo nás jednoduše jen brzdí zácpy. Co bus, to nějaké několikahodinové zdržení. Asi si to musíme vyžrat vše tady Kolumbii. Doposud jsme nikde během našeho cestování nějaké výraznější zdržení nebo prodlevy neměli. Tady to máme na denním pořádku. Do Santa Marty jsme dojeli tedy skoro večer a nemělo smysl se nekam dál vydávat. Prošli jsme si město, které má mimochodem krásnou přímořskou promenádu, a nakoupili si zásoby potravin na další dva dny do národního parku Tyrona.

Tam jsme se vydali následující ráno. Byl to asi jediný bus v celé Kolumbii, který jel načas. Asi proto, že cesta trvala jen hodinu. Tyrona národní park ochraňuje jedinečný tropický les na pobřeží Karibiku s nádherným pobřežím s plážemi jako vystřiženými z těch nejlepších plakátů. Pro nás byl Karibik celkově něco nového, toto pobřeží však ještě předčilo naše očekávání. Objevili jsme skutečný tropický ráj. Ač se v parku nachází hned několik kempů, kde se dá mimo noclehu i dobře najíst, všichni doporučují se napakovat zásobami jídla z města, neboť místní ceny jsou abnormálně předražené.

Dva dny jsme strávili užíváním si moře, co to šlo. Toulali se z pláže na pláž, plavali, potápěli, šnorchlovali a blbli ve vlnách jako malé děti. Po 6 měsících dlouhé cesty jsme si to zasloužili. A my to dobře věděli. Zajímavé bylo, že na tak krátkém úseku pobřeží mělo všech 8 pláží, které jsme objevili, docela jiný charakter i vegetaci. Jedna byla divoká, otevřená pláž plná silných vln, další uzavřená s obřímy kokosovými palmami, kdežto hned o kousek dál dlouhá pláž s úžasným podmořským životem. Některé pláže byly plné palem, jiné listnatých křovisek a další zas mangrových lesů. Taková rozmanitost na tak malé ploše nás velmi udivovala. I přes značnou návštěvnost parku tu měl každý možnost si najít tu svoji pláž, svoje místečko, a svůj plácek pro kempování pro sebe. Vše bylo čisté, nikde žádný nepořádek, takže paráda. Jen těch hoven od koní tu bylo v lese docela dost, to jak vesničani vozí turisty od silnice na koních do parku.

Dvě noci jsme spali v kempingu jen tak v hamocích – houpacích sítích. Je zde stále teplo, takže člověk krom plavek a opalovacího krému nepotřebuje prakticky nic. Druhou noc jsme v kempu potkali partu čtyř mladých Čechů, kteří právě začali cestovat Kolumbii a měli namířeno směrem na jih dolů do Argentiny. Tedy opačně než jsme jeli my. My jim jen tiše záviděli, že oni mají několikaměsíční cestování Jižní Ameriky teprve před sebou, kdežto my už jsme prakticky u konce. Čechů jsme v Jižní Americe moc nepotkali, popravdě, dalo by se je spočítat na prstech jedné ruky, takže to pro nás byla zase po delší době příjemná změna pokecat si s někým česky.

Po návratu do Santa Marty jsme se ještě stihli zajet podívat do blízké Tagangy, malé vesničky s údajnou krásnou pláží, která se již nenachází v národním parku. Taky to bylo znát. Bordel, kam se člověk podíval, na pláži to byla hlava na hlavě, celkově vzato to tam bylo jak na cikánském dvorečku. O nějaké údajné krásné pláži tu nemohla být ani řeč. Tedy alespoň z našeho pohledu ne.

Zase jsme se tu přesvědčili, že ač je daná země relativně moderně smýšlející ve smyslu se zacházením s odpadky, u moře je tomu zpravidla jinak. Nevím, co je s tím mořským klima v nepořádku, ale na mozek lidí zřejmě působí tak, že si borděl dělají úplně všude. Nikdo se nenamáhá udělat dva kroky k popelnici navíc, a stelou si raděj přímo pod nohama. Seděli jsme na pláži na lavičce, když v tom vidíme jak klučina, který seděl se svými rodiči v jednom občerstvení, vyhodil všechny odpadky ven na chodník. Přitom odpadkový koš byl jen na dva metry od nich. Rodiče jen koukali, ale neřekli mu vůbec nic. Už nás právě přestalo bavit dívat se, jak se tu lidé chovají, zvedli jsme se, sebrali všechny odpadky ze země, a ten mokrý špinavý svinčík jim hodili přímo na stůl. Ukázali jim na popelnici a řekli, že si to půjdou uklidit tam. Koukali na nás jak na mimozemšťany a neřekli ani slovo. Jestli si tu lidé miní dělat bordel, tak prosím, jejich volba, my tu nežijeme. Ale cestujeme tu a sdílíme s nimi nějaký ten čas na stejném místě, a jestli jim ne, tak nám je určitě nepříjemné, když na ulicích musíme překračovat hromady odpadků.

Později ten den nás restauračním oknem z ulice při večeři celou dobu hladově sledoval malý klučina tak dlouho, že jsme mu nakonec polovinu naší večeře darovali. Smlsnul ji jako malinu a zmizel v ulicích města…

Karibik se nám ani nechtělo opuštět, tak pěkne tu bylo. Avšak bylo nutno se po pár dnech pohnout zpět do vnitzozemí a pokračovat směr Bogota, odkud jsme měli letenky do Kalifornie.

Náš úplně původní plán zněl, že budeme po zemi pokračovat dál do Panamy, a přes celou Střední Ameriku do USA. Cesta z Kolumbie do Panamy je velice oblíbená mezi baťůžkáři. Po zemi však žádná nevede. Hraniční pásmo těchto dvou zemí se nazývá jako Darien Gap, kde se nachází asi 150 km neprostupného deštného pralesa, a nevede zde žádná schůdná cesta. Občas se objeví nějaký dobrodruh, který se tudy vydá. Jde tu ale spíš o holý život, ať už kvůli té neprostupné džungli anebo kvůli rebelům, kteří tu řádí a přepadávají. Musí se buď letecky anebo po moři. Velice oblíbená je 5-ti denní plavba plachetnicí. Spousta turistů vám ale řekne, že si z toho plachtění na otevřeném moři odnesete spíš silný zážitek v podobě drsné a života ohrožující plavby na otevřeném rozbouřeném moři, než nějaké pohodové plachtění v Karibiku.

Jet tedy do Panamy, neměli bychom tak žádnou mezeru na celé panamerické trase od Aljašky až po Ohňovou zemi na dalekém jihu v Patagonii. To byl vlastně vždy náš (především můj) sen, projet celý Americký kontinent od severu až na jih. Severní Ameriku od Aljašky až po Kalifornii máme, Jižní Ameriku z Ohňové země až po Karibik také. Takže jen ten úsek Střední Ameriky chybí.

Tentokrát to ale prozatím neklapne. Letíme z Bogoty přímo do LA, kde se setkáváme s Michalem a Evou, a se kterými budeme měsíc cestovat západní pobřeží USA. Snad pak ještě zbydou peníze a do té Střední Ameriky se z Kalifornie vydáme. Uvidíme.

EN: From Cartagena, we continued along the Caribbean coast northeast direction to Santa Marta, just 200 km away. Eventhough, this 200 km drive took again almost whole day. Travel bus in Colombia sucks. We do not know whether we have just such bad luck, or what, but the fact is that any bus we board here is always many hours delayed. When the police checkpoints dissapeard, which seems to be occurring more abundantly in the south of Colombia, so other obstacles have come, like road in very bad condition after heavy rain, bridge fell down, our bus broke down, or we simply were stuck in traffic. It was almost evening when we reached Santa Marta so it did make no sense to go anywhere further. We just wondered a town´s beautiful seaside promenade, and buy food supplies for the next two days to Tyrone National Park.

We went there next morning. Tyrone National Park protects a unique tropical forest on the Caribbean coast with beautiful beaches. For us, the Caribbean was generally something new and it exceeded our expectations. We found a real tropical paradise here. Although there are found several campsites where they also provide food, all recommended us to stock up food supplies in the tow, as local prices are abnormally overpriced here.

We spent two days enjoying the sea, wandering from beach to beach, swimming, diving, snorkeling, and playing in waves like little kids. After 6 months long journey, we deserved it. And we knew it. Interestingly, in such a short stretch of coast of 8 beaches, which we discovered here, all have quite different character and vegetation. One was a wild, open beach full of huge waves, the other closed with giant coconut palms, but just a little further was long beach with amazing marine life. Some beaches were full of palm trees, other just with shrubs and other with mangroove forest. Such diversity in a small area amazed us a lot. Despite the considerable number of visitors in the park, every has chance to find own spot on beach without anybody around.

We stayed two nights in the campsite sleeping just in hammock. It´s warm here year round, so except swimwear and sunscreen you don´t need anything. The second night in camp we met a bunch of four young Czechs who had just started traveled Colombia and were due to go through South America down south to Argentina. So more less the same what we did but in opposite direction. We just quietly envied them that they have several months traveling in South America just ahead, but we were almost at an end. We did not meet much Czechs in South America, actually, we could count them on fingers of one hand, so it was for us after some time a pleasant change to talk with someone in Czech.

After returning to Santa Marta, we still managed to go check nearby Taganga, a small village with beautiful beach, which is out of national park bondaries. Well, it was clear that it´s not National Park here. Rubish wherever we looked, the beach was crowded, generally say, like gypsy backyard. There could not be any talk about any beautiful beach here. At least from our perspective.

Once again we are witness, that eventhough the country is relatively modern-minded in handling of garbage,  at seaside is usually different situation. I do not know what's generally wrong with people living by the sea, but people are terrible there. Nobody bothered to do two extra steps to the trash can. We were siting on a bench, when we saw small boy, who was siting with his parents in open restaurant, throwing out all his garbage on the sidewalk. The trash can was only two meters away. Parents were just watching him, but did not tell anything. We just got tired of watching people how they behave here, so we took all the rubbish from the ground, and this wet and dirty rubish threw on their table right in front of them. We showed them the trash can and said that the will go to damm their garbage there. They looked at us like to aliens and did not say any word. If people want to make a mess here, OK, their choice, we do not live here. But we travel here and share with them some time in the same place, and if they do not care, we are definately annoyed when we have to cross their rubish on the streets.

Later that day we were having dinner and through the restaurant window we were been watched all the time by hungry little boy from the street for so long time that we finally gave him half of our dinner. He finished it like hungry dog and disappeared in the dark town´s streets...

After few days on Caribbean it was time to travel towards Bogota where our flight to California awaited us in few days. Howevere our first plan was to cross to Panama on sail boat and travel whole Central America up north to USA. But we won´t do it, not this time. We need to travel to LA earlier to meet Michael and Eva who we will share travelling western US coast and national parks with. After that, we hope we will be still fine with money and everything to go travel Central America a bit. We will see.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: