Tieradentro, Colombia

Trip Start Feb 25, 2012
1
48
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Colombia  , Cauca,
Friday, July 27, 2012

English translation is below


 CZ: Opustili jsme Ekvádor a vstoupili pro nás do další nové země, Kolumbie. Vše se zdálo být v pohodě, až na cestování autobusy, které nám hned na úvod ukázalo, že to bude vše „na dlouho". Dopravní infrastruktura je tu na úrovni, silnice asfaltové, a tak jako v Ekvádoru, v mnoha případech v lepším stavu než v polovině Evropy. Avšak všudypřítomné policejní kontroly, brány mýtného, anebo i zpomalovací příčné prahy, to vše jízdu autobusem zpomaluje maximálním způsobem. Sotva se bus po nekonečném stání během policejní kontroly rozjede, už zase stojí na bráně mýtného. A tak to jde pořád dokola. Když už se zdá, že bychom se mohli hnout, řidič zastaví na hodinovou přestávku na oběd a občerstvení. Je to tu vážně na dlouhoooooo…. Místní, zdá se, to vůbec neřeší, a je jim zřejmě úplně jedno, jak dlouho budou cestovat, a v kolik přijedou do cíle. Místo, aby svůj oběd urychlili, vysedávají o to déle, a nikoho (krom nás) netankuje, že 100 km trasu cestujeme už přes 6 hodin. Hned od začátku jsme se naučili všechny předpovídané údaje doby jízdy násobit dvakrát. Když vám například místní řeknou, že jízda bude trvat 5 hodin, rovnou to v Kolumbii vynásobte dvakrát, a raděj k tomu ještě hodinu přidejte. Budete svým odhadem jistě blíže, než byli oni.

Quito v Ekvádoru jsme opustili v 8 ráno. Do Tierradentro je to přibližně 500 km cesty. Trvalo nám to přesně 28 hodin. Původně jsme počítali, že to za den zvládnem, a noc strávíme někde v měkké posteli. Nakonec jsme ji strávili v buse, kde se nedalo ani oka zamhouřit. Tierradentro totiž leží hluboko v horách, a 100 kilometrový úsek cesty Popayan-Tierradentro je téměř celý po nezpevněné horské cestě. Upřímně, horší cestou jsme asi nikdy busem necestovali. Je to tu spíš pro tank, ne pro jakoukoliv veřejnou dopravu. Zpevněnou cestu už si tu dláždí, další 2 roky to však jistě ještě vezme, než bude hotová. Do Tierradentro jsme tedy přijeli značně unaveni, a po těch všech přestupech (bylo jich z Quita asi 5), ne zrovna v dobré náladě. Jak by taky člověk po probdělé noci ve skákajícím buse někde v horách měl vypadat, že?

Tierradentro je spolu se San Augustin na jihu Koumbie největším a nejvýznamnějším archeologickým nalezištěm v zemi. V případě San Augustinu se jedná především o obří sochy-hlavy, kterými púvodní obyvatelé dávali význam zesnulým. V Tirradentro se několik takových soch-hlav rovněž nachází. Místo je však významné především podzemními hrobkami, kterých je tu velké množství, a jsou rozesety po okolních kopcích. Pocházejí z období 6. až 14. století našeho letopočtu, ale byly objeveny mnohem později, behěm 18. století.  Mnohé hrobky jsou zdobeny krásným malbami na zdech. Většina archeologických nalezišť se dá navštívit během jednoho dlouhého náročného dne, anebo ve dvou kratších dnech. My jsme se ubytovali v příjemném rodinném hostelu u jedné moc milé paní, a společně s Olim, britským turistou, se kterým jsme se poznali již v buse, jsme během dvou dní všechny hrobky i sochy hlav prolezli křížem krážem. Mimo archeologický význam je na tomto místě úžasné i to, že se nachází v krásných andských kopcích, a výlet za hrobkami je tak nádherným trekem po místních vršcích s parádními výhledy.

Avšak pomyšlením na návrat do Popayanu tou samou cestou a tím samým busem nám vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Nic jiného nám ale nezbylo. Tentokrát jsme byli moudřejší a nepříjemný zážitek ze skákání v buse nahoru a dolů jsme snížili alespoň tím, že jsme si sedli úplně dopředu.

V městě Popayan jsme se pak zdrželi následující dva dny a prozkoumali toto krásně bílé město-údajně jedno z nejhezčích v Kolumbii. Hezké to tu opravdu mají. Kdyby člověk nevěděl, kde je, asi by naznal, že nejspíš někde ve středomoří na jihu Evropy, anebo někde v srdci Španělska (kde jsem nikdy nebylJ).  Trochu nám to tu připomnělo i Cuencu na jihu Ekvádoru.

Až na ty zdlouhavé jízdy buse, Kolumbie na nás zatím zapůsobila velice pozitivně. Lidé jsou laskaví, upovídaní, a možná i více zvědaví, než kde jinde zde na tomto kontinentu. Člověk si hned všimne, že muži jsou tu mnohem více temperamentí a po ženách se otáčejí a mnohdy i uznale výskají častěji než jinde. Toto jsme již zpozorovali v Ekvádoru, tady je to však ještě častější. Když Romču vždy vyzpovídám, kolik měla na ulici nápadníku, když se někdy vydá sama ven, nestačím se ani divit!:-)

Pryč jsou doby, kdy byla Kolumbie nebezpečnou zemí plnou drogové mafie, gerilové války a všeho toho špatného, co tato doba nesla. Při pohledu na dnešní, poměrně moderně zbudovanou Kolumbii, člověk vůbec nemůže uvěřit, že se ještě nedávno tato země zmítala v 40 let dlouhém téměř válečném stavu. Naprosto nic tomu nenapovídá, a není tu jediná věc, která by to nějakým způsobem připomínala. Turismus tu v posledních letech kvete, batůžkářů jako jsme my, tu potkáváme až nezvykle mnoho. Snad jako bychom byli někde v Peru.

Pravdou je, že gerilová válka není ještě úplně u svého konce, a různé střety a nepokoje tu stále probíhají. Děje se toho však v porovnání s minulostí minimálně a jen na omezeném území hluboko v amazonském lese podél hranic s Ekvádorem a Venezuelou. Tedy v místech, kam prakticky žádný turista nezávítá. Drogová mafie byla z velké části rozprášena, avšak říká se, že se jen přetransformovala, a v mnohem větším utajení před policíí funguje nelegálně dál prakticky ve stejné míře jako dríve. Jen už není vidět a obyčejných lidí se netýká. Z velké části zmizela korupce a země je pro běžný život, tak jako i pro turismus relativně bezpečná. Vláda pro boj s mafií a korupcí investuje opravdu hodně, policejní hlídky jsou vidět úplně všude, a například i při nástupu do autobusu si kvůli bezpečnosti pořizují záznam videa každého, kdo do autobusu nastupuje. Později je během jízdy bus kontrolován ještě několikrát. Někdy už nám to připadá naprosto zbytečné. Ale asi lepší být kontrolován desetkrát, než jedenkrát okraden.


 EN: After Ecuador we stepped into another new country, Colombia. Everything seemed fine, except bus traveling which turned out to be for very long time. The road network is modern and all roads well paved. The thing what slows the traffic here are police checkpoints and toll gates. After long stand in the endless police cheching in few minutes comes toll gate. And this goes again and again. When it seems that road is clear for a while, driver stops for an hour break for lunch and refreshments. Locals  seem to be very relaxed about that, and they obviously do not care how long they will travel. Instead, to speed up their lunch, they hang out much longer, and nobody (except us) don´t care that 100 km route we traveled for over 6 hours. Right from the beginning, we have learned that supposed travel time we have to multiply twice. When colombians say for example, the ride will last for 5 hours, multiply it twice and better add one hour more.

We left Qutio in Ecuador at 8 am and it took us exactly 28 hours to Tierradentro in Colombia just 500 km away. We expected only a day to get to Tierradentro, and spend the night in hostel´s bed. Finally, we spent the night in bus instead. Tierradentro is located deep in the mountains, and a 100 kilometer stretch of road Popayan-Tierradentro is almost entirely unpaved mountain dirty road. Frankly, we have probably never traveled the worse road by bus. So we arrived in Tierradentro very tired, and after all buses (there were about 5 of them from Quito), not in good mood after one sleepless night in jumping bus somewhere in the mountains.

Tierradentro, along with San Augustin in southern Colombia is the largest and most important archaeological site in the country. In the case of San Augustin there are found mainly giant sculptures-heads, which the natives gave importance of dead person by. In Tirradentro there are several such statues-heads located too. But the location is important mainly due underground tombs, which are scattered around the surrounding hills. They come from the 6th to 14th century AD, but were discovered much later, during the 18th century. Many tombs are decorated with beautiful wall paintings. Most archaeological sites can be visited during a long busy day, or two shorter days. We stayed in a nice family run hostel with a very nice lady, and together with Oli, a British backpacker who we met already in the bus, we did all the tombs and statues of heads in two days here. Apart from archaeological importance, this site is amazing that is located in the beautiful hills of the Andes, so any walk to the tombs is very beautiful trek along superb views around.

But the thought of returning to Popayan in the same way and the same bus was a nightmare. But we did not have choice. This time we were wiser and unpleasant experience in bus jumping up and down reduced by sitting in front..

Popayan, where we stayed two days more, is nice white city-supposedly one of the most beautiful in Colombia. It's really nice here. If one did not know where is, would guess that probably somewhere in the Mediterranean in the south of Europe, or somewhere in the heart of Spain. Little reminded us that even Cuenca in southern Ecuador.

Except the long bus rides Colombia has impressed us very positively. People are kind, talkative, and perhaps more curious than anywhere else here on this continent. One can immediately notice that men are much more lively and turn around to watch women more frequently than elsewhere. We had already noticed this in Ecuador, but that is even more frequent here.

Gone are the days when Colombia was dangerous country full with drug mafia, guerillas and corruption. Looking at today's relatively modern-built Colombia, no one can believe, that this country was struggeling only few years ago in 40 year´s situation close to civil war. There is no vsisible evidence of it. Tourism blooms in recent years, there are so many backpackers around, that perhaps as many as in Peru.

The truth is that guerilla war is not yet at its end, and the various conflicts are still ongoing. It does, however, much lesser than in the past, and only in a limited area deep in the Amazon forest along the border with Ecuador and Venezuela. So in places where virtually no tourist go. Drug mafia was largely dispersed, but it is said that it had transformed only, and nowdays operates in much greater secret from the police and illegally works as before. It´s just not seen any more and does not affect most people. The country is relatively safe for life, as well as for tourism. Government fights with  corruption and mafia a lot, police patrols are visible everywhere, and for example when boarding the bus, the video of everyone, who enters the bus, is being recorded. Later, while driving, the bus is checked several times again. Sometimes it seems  quite unnecessary. But about ten times better to be checked than once robbed....

 
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: