Quito and Mitad del Mundo

Trip Start Feb 25, 2012
1
46
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Ecuador  ,
Saturday, July 21, 2012

English translation is below

CZ: Poslední dny měly rychlý spád, se psaním jsem pozadu (již jsme pár dní v Kolumbii a tady mi chybí dopsat ještě kus Ekvádoru), takže to bude stručnější… Snad:-) Hlavní město Ekvádoru Quito bylo jednou z posledních zastávek v této nádherné zelené zemi. Město leží v nadmořské výšce necelých 3000 metrů, obklopené krásně zelenými vrcholy Andských velehor a také několika aktivními i neaktivními vulkány. V dohledu je nejvyšší aktivní sopka na světě Cotopaxi, 5897m. Quito je se svými 1,5 milióny obyvatel druhé největší město Ekvádoru (po Guayaquil) a nabízí jak spoustu historických památek, tak své okolí vhodné pro trekking. Ubytovali jsme se v historickém centru města a první dva dny se kochali skvostnými koloniálními stavbami a mnoha náměstími s kostely a katedrálami. Za zmínku jistě stojí novogotická Basilika del Voto Nacional, která je se svými obřími věžemi 115 metrů vysokými úctyhodnou dominantou města. Prolezli jsme všechny její tři věže, a nemohli se této úžasné stavby nabažit.

Quito nabízí několik super výhledů – mirádorů, které stojí za čas a námahu. Jeden z nejznámějších je vrchol Panecillo s obří 45 metrovou sochou Panny Marie tyčící se hned za historickým centrem města. Po příjezdu do Quita jsme byli několika lidmi varováni nechodit na tuto vyhlídku pěšky. Milý pan domácí v hostelu nám dokonce tvrdil, že se odsud všichni turisté, kteří se tam vydali pěšky, vrátili okradeni o vše, co sebou měli. Poslední z nich byl nějaký ruský „Ivan", namakaný prý jako nějaký Rambo, a rovněž „neohrožený“ na mysli. Ten se dokonce později vrátil i bez bot. Řádí tam údajně banda, co ozbrojena turisty přepadává. Moc se nám to nezdálo. Ten kopec vypadal zespodu naprosto nevině, vyběhnout by na něj člověk dokázal za 20 minut. Nicméně, když to tvrdilo nezávisle na sobě tolik lidí, něco na tom asi bude. Nemínili jsme nic riskovat, a poprvé v životě si kvůli bezpečnosti vzali taxíka, nahoru na kopec a pak i dolů.

Víkendovou sobotu jsme strávili poctivým trekováním. Poctivým proto, že jsme si dali vážně do těla. Oblíbeným jednodenním výletem je zde vulkán Pichincha, 4750 m.  Z Quitoa vede na vyhlídku Cruz Loma lanovka-TeleferiQo, která překonává výškový rozdíl 1100m. Je to velice oblíbení místo, a prakticky každý, kdo navštíví Qiuito, si na lanovkou vyjede. My nechtěli utrácet a raděj trekovat, a jako správní Češi se do kopců drali po svých. Nikdo nám nebyl schopen přesně říci, kudy se tam nahoru vlastně leze (každý krom Čechů tam jezdí lanovkou), tak jsme si museli poradit sami. Zprvu jsme se drápali asi hodinu městkými uličkami až na okraj města, a poté už přišly na řadu strmé kopečky plné políček, farem a později zelených strání. Po cestě nás málem sežral jeden vzteklý pes. Donutil nás vzít si na něj hůl. Pak už byl klid. Po třech hodinách namáhavého výstupu a hledání cesty jsme vystoupali k vrchní stanici lanovky. Výhled na město a mnoho sopek v pozadí byl impozantní. Vulkán Cotopaxi, který jsme před několika dny navštívili na jeho úpatí, byl tehdá celý v mracích. Tentokrát jsme ho měli jako na dlani. Lidí tu bylo ja na Václaváku. Mnozí s nich se vydávali na tříhodinový výstup na sopku Pichincha. Všichni byli svěží, čerství z lanovky, ne unaveni jako my. Naštěstí pro nás byla spousta z nich tak dětinsky hloupých, že si sebou nevzali žádné teplejší oblečení, a vraceli se tudíž po pár metrech zpět do restaurací, kde si pak sedli a cpali se hamburgy a colou. Na treku tak bylo podstatně méně lidí a my si to mohli lépe užít. Většina lidí si asi neuvědomila, že o 1100 metrů výše může být naprosto jiné klima a zejména silný chladný vítr ve 4000 metrech srazí teplotu o několik stupňů dolů. Bylo to tu místy na čepici a rukavice. Jejich blbost a naše výhra. Na vulkán jsme se drápali další dvě a půl hodiny. Na vrcholu jsme měli ten den v nohách již 2000 metrů převýšení, což už je docela znát. Nemusím tu asi popisovat, jaké to bylo na vrchu panorama. Nechtělo se nám ani vracet. Dolů ke stanici lanovky jsme se dostali skoro o půl páté a byli jsme docela rádi, že jsme přesvědčili pána, co točil klikou toho rumpálu, aby nás se slevou pustil na lanovku směrem dolů do města. Šlapat dolů dalších 1100 metrů se nám vážně už nechtělo. Kdyby tu ale nebyla lanovka, museli bychom. Trek to byl vskutku úžasný, a celý den jsme si náramně užili. Okolí Quita je nádherné s fotogenickou horskou scenérií. Takové pěkné dny strávené v horách nás vždy nejvíc naplní. Stinným momentem dne bylo, když jsme se od spodní stanice lanovky vraceli pěšmo zpět do města. V jedné z ulic se to hemžilo mlaďochy tak moc, až to zavánělo průserem. Byl sobotní podvečer, tak bylo celé město v ulicích. V jeden okamžik jsme se ocitli v houfu asi deseti teenagerů ve věku kolem 16 let. Mluvili něco o penězích, my je však ignorovali a šli si po svých. Romča se však octila asi 2 metry za mnou, a v tom byla těmi puberťáky obklíčena. Otočil jsem se a viděl, že jí drží za ruce a snaží se jí strhnout ze zad její batůžek. Okamžitě jsem přiskočil, Romču od nich vytrhl, zařval na ně a odstrčil je pryč. Naštěstí se mé reakce lekli, zřejmě nepočítali s takovým odporem, a odskočili, jak když střelí do vrabců. Popadl jsem Romču a pelášili jsme pryč. Ještě jsem stačil zaznamenat, že nejaká dívčina, co toho byla svědkem, se snažila volat policii. My však raději prchali pryč, nebylo moudré se tam déle poflakovat a čekat na policii, před kterou by stejně ta banda záhy utekla do ulic. Naštěstí se nám nic nestalo a nepřišli jsme ani o žádné věci. Od této chvíli jsme se však po zbytek pobytu v Quito měli neustále na pozoru. Pravdou je, že Quito bylo první místo v celé Jižní Americe, kde jsme se necítili úplně bezpečně. Všude jinde ve velkých městech, o kterých se mnohde píše, že mohou být nezpečná, ať už to bylo Buenos Aires, Rio de Janeiro, Santiago, La Paz, Lima nebo další, jsme všude chodili po svých, i v nočních hodinách, a nikde se necítili nějak ohroženi. V La Paz se Romča několik dní toulala naprosto sama, mezitím co já ležel chorý na hotelovém pokoji. Zde bych ji samotnou ven zřejmě nepustil. V Quito bych si ani netroufnul potulovat se přiliš nočními ulicemi. A když už, tak jedině bez jakýchkoliv cenností. Zlodějům jde samozřejmě jen o vaše peníze, ne o váš život.

Quito nabízí ještě jednu atrakci. Tím je rovník. Město se pyšně hlásí k tomu, že leží přesně na zeměpisném rovníku. Není to ale až tak úplně pravda. Rovník prochází místem, které se nachází asi 20 km severně od města. Vesnice se nazývá Mitad del Mundo – Střed světa. Je zde k vidění obří monument vyznačující rovník. Je to velká turistická atrakce, kde se zastaví prakticky každý, kdo navštíví Ekvádor. Mnoho lidí se mylně domnívá, že monument skutečně leží přesně na rovníku. On však byl zbudován na počest francouzským vědcům, kteří zde v 18. století vyměřovali rovník. Jak je známo, rovník prochází mnoha zeměmi napříč planetou. Avšak Ekvádor a zejména Quito je jedinečné pro vyměřování tím, že leží ve vysoké nadmořské výšce. Proto byl Ekvádor vždy terčem zeměpisců a astronomů. Francouští vědci však udělali chybu a ve výpočtu rovníku se sekli o nějakých 160 metrů. Monument tedy zdaleka neleží přesně ve středu světa, jak se mnoho návštěvníků domnívá. Lépe zaměřený rovník leží o několik set metrů vedle, kde se nachází museum nabízející zajímavé experimenty možné zrobit jen na rovníku. Zaplatili jsme si 4 dolary vstup, abychom tedy viděli něco, co bude stát zato. Byli jsme však zklamáni. Nebudu to natahovat. Už dopředu jsme z internetu a jiných zdrojů věděli, že i tento „přesně satelity“ změřený rovník je falešný, a všechny experimenty zde prováděné jsou jen lákadlo pro lidi. Dělají tu z lidí úplné voly! Na místě, kudy má přesně procházet rovník, mé turistické GPS stále do rovníku chybělo 70 metrů! Když jsem se o tom zmínil naší sličné průvodkyni, bylo mi řečeno, že turistické GPS jsou nepřesné, a že jejich rovník zde byl změřen nejlepšími kanadskými a posléze evropskými přístroji s pomocí armádního systému GPS. Řekl jsem ji, že nepřipadá naprosto v úvahu, že by moje nebo nějaká jiná GPS byla nepřesná. Všechny GPS kdekoliv na světě pracují se stejnými satelity a jsou tedy všechy přesné. O tom není žádná diskuze. Turistické GPS mají zpravidla jen určitou odchylkou v závislosti na signálu z družic, která mi zde ukazovala +-3 metry. Bylo tedy naprosto evidentní, že nestojíme na skutečném rovníku. Nicméně, mlela si svoji, a nemělo smyslu se s ní před zraky dalších 20 turistů dohadovat o tom, kde rovník je. Na experimenty se hezky dívalo, a kdyby člověk něvědel o jejich nesmyslnosti, asi by si to náramně užil. Měli jsme například možnost zkusit si postavit špičku vejce na hlavičku hřebíku. Prý je to možné jen na „rovníku“. Pár lidem, tak jako i nám, se to podařilo. (ještě jsme zato dostali diplom
-))Vzhledem ke stavu toho vejce a hřebíku se domnívám, že by to bylo možné kdekoliv na světě. Trapným experimentem bylo vypouštění vody z umyvadla. Jak známo z fyziky, vlivem Coriliosovy síly (vlivem rotace země), vypouštějící voda z umyvadla, záchoda nebo vany na severní polokouli rotuje proti směru hodinových ručiček. Na jižní polokouli ve směru hodinových ručiček. Na rovníku stéká přímo dolů, bez rotace. Nejpve naše průvodkyně umístila umyvadlo s vodou na „přesnou“ rovníkovou čáru. Vodá stékala rovně. Poté přemístila umyvadlo jen o pouhý metr na „severní“ polokouli s tím, že voda bude rotovat proti směru. Dle mě voda nerotovala vůbec a efekt by byl stejný, kdyby šikovně prstem ruky trochu nepomohla lístečkům trávy, co hodila do vody, rotovat tak, aby se zvýšil hledaný efekt. Na „jižní“ polokouli, jen o další metr vedle, to dopadlo stejně.

Zaprvé, nebyli jsme na přesném rovníku. Za druhé, Coriliosova síla skutečně funguje, avšak rozhodně nemá prakticky žádný efekt na tak malé vodní plochy, jako je umyvadlo s vodou. A za třetí. I kdyby ano, i hlupákovi by možná došlo, že posunutí umyvadla o metr sem nebo tam vzhledem k tak obrovské ploše naší zeměkoule, nemůže mít pražádný vliv. Tak i tak si to většina tutistů užívala, a my, kteří tušili všechny ty podvody, je nechali přitom. Zaplatili si vstupné, tak chtějí mít zábavu, a ne být otráveni pochybnostmi nějakého nadšence s Gpskou v ruce. To je jasné.

Po skončení těch všech ceremonií jsme se s naší GPS vydali hledat ten pravý, jediný možný rovník. Věděl jsem, že jej s přesností plus mínus 3 metry musím najít. Byl hned za branami muzea, na rušné asfaltové silnici, kde mi Romča pořídila pár fotek, jak tam šaškuju s GPS a hledám ty nulté souřadnice. Místní na mě koukali jak na blázna, auta na mě troubila, ale já se nenechal odbýt, a svůj rovník si našel! Přesně jak jsem tušil. Rovník na rušné cestě uprostřed města. Kdo by se obtěžoval překopávat celé městečko kvůli rovníku?! Bylo přece snažší najít kus volné louky, postavit tam muzeum a do nejdelší smrti tam lhát všem návštěvníkům o tom, jak přesně tu máme změřený rovník všemi možnými dostupnými nejmodernějšími technikami. Pcha! Stačí jakákoliv nejlevnější ruční GPS a je jasné, že je to podvod. Jestli někdo někdy toto místo navštívíte, berte to vše s velkou rezervou. A nebo tam raději ani nechoďtě, pokud si potrpíte na přesnost:-) Monument (falešný rovník) však stojí za shlédnutí. Tak jako i obří kráter sopky, který se nachází pár kilometrů za městem, a kam jsme se od „rovníku“ vydali. Kráter se nachází již na severní polokouli a bylo to poprvé po 5 měsících, co jsme opustili jižní polokouli. To bylo asi lepší než celý ten rovník. Úžasností místa je fakt, že přímo v obřím vyhaslém kráteru leží vesnice, kde žijí a farmaří lidé. Mají tu úrodnou půdu, tak se jim tady daří.

EN: Quito, the capital of Ecuador was one of our last stops in this beautiful green country. The city lies at an altitude of almost 3000 meters, surrounded by beautiful green mountains of the Andean peaks and several active and inactive volcanoes. There is super view of Cotopaxi 5897m, the highest active volcano in the world. Quito, with its 1.5 million inhabitants, is Ecuador's second largest city (after Guayaquil) and offers many historical monuments and great surrounding suitable for trekking. We stayed in the historic city center and for first two days walked and admired magnificent colonial buildings and squares with many churches and cathedrals. It is worth mentioning neo-gothic Basilica del Voto Nacional, which is impressive feature of the town, with its giant towers 115 meters high. We climbed all the three towers, and could not get enough of this amazing building.

Quito offers some great views , which are worth the time and effort. One of the most famous is the hill Panecillo with a giant 45-meter statue of the Virgin Mary just behind the historic city center. Upon arrival in Quito we were warned by few people not to walk this lookout and take taxi instead. Dear landlord at the hostel even claimed that all the tourists who walked there, returned robbed of everything they had.  The bottom of the hill seemed perfectly innocent. However, when many people say that, it might be true. We did not want to risk anything, and for the first time in our life took a taxi up and down due to safety.

We spent whole Saturday trekking. Popular day trip is a volcano Pichincha here, 4750 m. There is cable car called TeleferiQo from Quito up to Cruz Loma lookout, which takes you 1100 meters higher. It is a very popular place, and virtually everyone who visits Qiuito, takes this cable car. We did not want to spend money and rather hiked up. No one could sadvice us exactly which way to climb up there (everyone except Czechs takes cable carJ), so we had to help ourselfs. First we walked small streets to the edge of the town for about an hour, later trough steep farming fields, and later the green hillsides. After three hours of demanding climb we got to the top of cable car station. View of the city and many volcanoes in the background was impressive. The view to Cotopaxi volcano was absolutely amazing. The volcano Pichincha climb took us another two and a half hours. At the top we had that day in our feets already 2000 m elevation gain, which is quite a lot in few hours. Probably do not have to describe how was the panorama from the top.  We got down to the cable car station at almost half past four and we were quite glad we persuaded the cable car ticket person to give us discount to take the lift down. Trek was truly amazing, and we enjoyed tremendously all day. Quito is a beautiful place with a photogenic mountain scenery. Such a nice day spent in the mountains always fulfilles us. Dark moment of the day came when we were walking from cable car station back to the centre. In one of the streets crowded with teenagers we expected trouble. It was Saturday evening, the whole city was in the streets. At one point we were in a crowd of about ten teenagers aged around 16 years. They talked about money, but we ignored them and walked away of them. Romča, however, stayed about 2 meters behind me, and was suddently surrounded by those teenagers. I turned back and saw her in their hands trying to take Romca´s backpack. I immediately jumped back, pulled her from them, yelled at them and pushed them away. Fortunately, my quick reaction terrified them, apparently they did not count with such resistance, and stepped away. I grabbed Romča and we both ran away. Fortunately nothing happened to us and we did not lose anything. From this point we were much carefull of the rest of our stay in Quito.

 The truth is that Quito was the first place throughout South America, where we don´t feel safe. Everywhere else in the big cities, which are called sometimes unsafe, whether it was Buenos Aires, Rio de Janeiro, Santiago, La Paz, Lima or another, we walked everywhere alone, even in the night, and we were not threatened by anyone anywhere. Romča wandered throughout whole Lap Paz for few days alone, meantime when I had to stay in bad due my sickness. Here, I'd probably not let her go out alone. In Quito I would not wander night streets. And if so, only without any valuables.

Quito has one more attraction. The equator. The city proudly claims that lies exactly on the geographic equator. The equatorline streches through the place, which is located about 20 km north of the city. The village is called Mitad del Mundo - Middle of the World. There is giant monument featuring the equator found here. It's a big tourist attraction, where stops almost everyone who visits Ecuador. Many people mistakenly believe that the monument actually lies exactly on the equator. However, it was built in honor of the French scientists, who in the 18th century measured the equator. As is known, the equator passes through many countries across the planet. However, Ecuador and Quito in particular, is unique for triangulation that lies at high altitude. Therefore, Ecuador was always magnet for geographers and astronomers. But Frenchs made a mistake in the calculation at about some 160 meters. The monument is not located exactly in the center of the world, how many visitors think. The more accurate equator lies a few hundred meters next to where the museum is located and offers interesting experiments possible only at the equator. We paid $ 4 admission to see something that will be worth it. We were disappointed. We knew from internet and other sources ahead that even this "accurate equator“ calculated by satelites is false, and all experiments performed here are just a fake for people. At the spot showing their equator, my tourist  GPS still showed 70 meters away! When I mentioned that to our guide, I was told by her that all tourists GPS are inaccurate and that the equator was measured here by the Canadian and later by the best European military system.  I replied her that is absolutely imposiblle that any GPS is incorrect. All GPS work anywhere in the world with the same satellites, ie all are accurate. There is no discussion about that at all. Tourist GPS usually have only a deviation based on signals from satellites, I had here deviation only + -3 meters. So it was quite evident that we are not on the real equator. However, she insisted on her false truth, and was no sense to argu with her ore in front of 20 other tourists about where the equator is. But we knew the truth.

The experiments looked nice, and if we did not know about their absurdity, we would likely have enjoyed it. For example, we had a chance to try to put egg on it´s head on the tip of nail. Apparently this is possible only on the "equator". A few people, as well as us, did so. (and we got a diploma for that
-) ) Regarding the egg and nail shape, I think it would be possible anywhere in the world. Experiment with draining water from the sink was rediculous. As is well known from physic, due Corilios force (due to the earth's rotation), water from the sink in the northern hemisphere drains counterclockwise. In the southern hemisphere, clockwise. The equatorian water drains straight down, without rotation. Our guide placed a basin of water to the "exact" equatorial line. Water drained straight. Then she moved the sink just one meter to the "northern" hemisphere to perform that water drains here counterclockwise. According to me, water drained straight and the effect would be the same, if she did not skillfully help little leaves of grass, what she threw into the water, to rotate so as to increase the searched effect. In the "southern" hemisphere, only again  a meter away, she did the same.

Firstly, we were not on the real  equator. Secondly, Corilios force has no effect on such small waters like a sink or bathtub. And thirdly, its rediculous to believe that sink moved a meter here or there can show any differency duet he huge area of ​​the globe. Either way, most turists enjoyed it, and we, all those who had doubts about that, let them believe. They paid the fee, so they wanted to have fun and not listen any doubts from some enthusiasts with GPS in hand.

After all these ceremonies, we went with our GPS to find the right one, the only possible equator. I knew with a precision of plus or minus 3 meters that I will find it. It was right behind the gates of the museum on a busy asphalt road, where Romča took some shots of me with GPS runing like crazy over and over the road looking for zero coordinates. Just as I expected. Equator on a busy road in the middle of town. Who would bother rebuilding entire town due to the equator? It was much easier to find a piece of open space, build there a museum and to the longest death just lie all the visitors about how accurately we have measured the equator by every possible modern techniques available. Any cheapest GPS can prove that it´s just fake. If anyone would go to visit this place, take it all more as a fun. Or even better do not go there if you really stand on the accuracy:-) Monument (false equator) is worth a look. Just like the giant crater of the volcano, located a few kilometers from the town, where we went by bus later. The crater lies in northern hemisphere, and it was for the first time in 5 months since we left nothern hemisphere and trabelled only in south. It was probably better than the whole stuff about equator. Awesomeness of the place is the fact that in the giant crater lies a village where people live and farm. There is very fertile soil for farming, so they stay there.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: