The Amazon

Trip Start Feb 25, 2012
1
44
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Ecuador  , Pastaza,
Saturday, July 14, 2012


English translation is below

CZ: Amazonii jsme během našeho cestování po jihoamerickém kontinentě odkládali tak dlouho, až bychom ji bývali málem minuli. Ne že bychom tam nechtěli, to právě naopak, ale vždy se naskytlo něco, co nám říkalo, že na „tu džungli" bude ještě čas. V Bolívii to bylo téměř na spadnutí. Moc jsme chtěli do tamního národního parku Madidi v Amazonii, ale návštěvu nám překazila moje nemoc v La Paz a následné jiné plány. Nechali jsme to tedy na Peru. Tam jsme však zjistili, že návštěva peruánské Amazonie je buď extrémně finančně, nebo časově náročná. Tak jsme to znovu odložili do Ekvádoru. Tady už to konečně vyšlo! Zpočátku jsme jen přemýšleli, kam si to do té Amazonie namířime. Jelikož nás tlačí čas čím dál více (připomínám, že 13. sprna odlétáme do Californie, a chceme ještě vidět do Kolumbie), takže bylo jasné, že nikam daleko a na moc dní to nebude. Ach joL Tolik míst, kam bychom ještě chtěli, a tak málo času… Zprvu jsme uvažovali pokračovat dále do Quita, hlavníko města Ekvádoru, a odtud si zařídit nějaký výlet do Amazonie v severní části země. Tam však ve velkém probíhá těžba ropy, a prý během některých výletů v této části pralesa lidé neminou ropné stožáry a jiné přítomné prvky ropné těžby. Takovou Amazonii bychom vidět nechtěli, takže jsme se rozhodli jet z Baňos do městečka Puyo jen dvě hodiny jízdy busem, a odtud si nějaký výlet zařídit. V samotném Baňos bylo nepřeberné množství agentur, které nabízely tůry do Amazonie, od jednodenních až po 10 - ti denní. Většina z tůr míří právě do oblasti Puyo. Ze zkušenosti víme, že levnější bude si výlet zařídit v místě činu, proto jsme se sami vydali busem do Puyo, ubytovali se a hned na druhý den si domluvili dvoudenní výlet do Amazonie. Stálo nás to polovinu toho, co bychom zaplatili v  Baňos.  Zdálo se, že jsme byli jediní moudří turisté, pač během těch dvou dnů jsme v džungli potkali jenom turisty, kteří přijeli z Baňos. Kdo šetří, má za třiJ Navíc jsme měli to privilegium, že jsme měli průvodce jen pro sebe. Když jsme spatřili zástupy turistů přijíždějící z Baňos, bylo nám jich líto. Na dvě stě metrů je bylo slyšet jako stádo slonů valící se pralesem. Obávám se, že viděli leda prdlačky a z džungle si odnesli tak akorát zpocená záda a puchýře na nohách. No, jejich volba, podle mě né příliš šťastná.

Během dvou dnů jsme se pohybovali v amazonském pralese asi 40 km od Puyo. Ubytování jsme měli v tradičních cabaňos – dřevěné chýše s palmovou střechou, na břehu soutoku řek Rio Pastaza a Rio Puyo. Místo opravdu úžasné. Takto nějak jsem si asi představoval Amazonii. Ikdyž jsme jistě nebyli v nejlepším místě Amazonie, a popravdě 40-ti km vzdálenost od lidského obydlí je naprostý výsměch oproti tisícikilometrovým vzdálenostem napříč celou Amazonií, místo se nám líbilo, a za peníz, co nás to stálo, to bylo dobré. Během dne jsme pod vedením naše průvodce Patricia podnikali pěší výpravy do džungle. Sjížděli jsme také část řeky Puyo na kánoi, navštívili jsme rybí farmu s obřími dravými rybami a strávili odpoledne u domorodé rodiny žijící na břehu řeky Pastaza. Vše se nám dostávalo s podrobným výkladem o místní fauně a flóře. Tolik zajímavostí a informací, že mě z toho šla hlava kolem. Asi i proto, že bylo vše ve španělštině, a z té mi jde stále ještě hlava kolemJ Romča tu záplavu údaju chytala lépe, tak mi pak později mnohé srozumitelně převyprávěla. Některé věci však nepotřebují ani slova. Když ochutnáváte mnohé pralesní listy a bobule, lehce si domyslíte, na co je asi domorodci používají. Jak jsme se sami přesvědčili, džungle nabízí naprosto vše potřebné pro přežití. Dokonce i toaletní papír tu mají. Listy jednoho keře jsou tak jemné na dotek, že je to lepší než to co máme na WC. Později jsem to chtěl jít sám vyzkoušet, ale bohužel, já botanik-laik, už jsem si nepamatoval, který to byl keř… a tak jsem toho radši nechal…. kdoví jak by to dopadlo, řiť by mi možná pak i shořela po nějakém tom pralesním jedu….:-)

Sjezd řeky na kánoji byl zajímavý. Sjížděli jsme v tradiční kánoji dlabané z jednoho kusu stromu. Zprvu se zdála být příliš vratká na to, aby do ní člověk vůbec vstoupil. Nechápal jsem tedy, že se nás do ní sáčkovalo hned 5 lidí. Jak jsme vyjeli na vodu, tušil jsem malér a předpovídal, že tu jisto jistě teď utopím veškerou elektroniku, kterou jsem si lehkomyslně vzal sebou (foťák, GPS a mobil, který je mi tu v pralese leda na prdlačky). K našemu obrovskému překvapení se však kánoj na vodě výborně stabilizovala a i přes větší peřeje jsme projížděli bez problémů. Náš kormidelník (jeden z domorodců, co se nachomítnul s kánojí kolem) vedl naši dlouhou úzkou kánoj po vodě s přesností na centimetry. Čeští vodáci by jen koukali! Kloubou dolů.

U domorodé rodiny jsme měli možnost vyzkoušet si používání foukačky, zbraně, kterou používají domorodí obyvatelé Amazonie. Nikdy jsem přiliš neveřil v účinnost této hračky a byl jsem značně skeptický v úspěšnosti zásahu. Jen doteď. Ta věc je opravdu velice účinná, přesná a srandovně jednoduchá. Člověk do toho prostě foukne (spíš plivne) a ta šipka vyletí úžasnou rychlostí a zasáhne tvrdě cokoliv, co se jí postaví do cesty. Troufám si tvrdit, že při správně mířeném zásahu by dokázala skolit i člověka, přinejmenším škaredě zranit.

Už ze základní školy máme všichni ze zeměpisu zafixováno, že v deštném pralese se během dne vlhkost teplým počasím odpařuje, v poledne spadne v podobě srážek a navečer je zase pěkně. Den co den to samé. Čekali jsme tu tedy něco podobného. Ani prd. Pršelo tu hodně, to je pravda, avšak kdy se právě počasí zachtělo. Pršelo v noci, ráno, během dne, kdykoliv. Ptal jsem se Patricia i domorodců asi třikrát, jak to tu tedy s tím deštěm vlastně chodí. Pokaždé mi to vysvětlili tak, že z toho vím leda houby. Ne že bych nerozuměl, ale spíš proto, že těch faktorů, co ovlivňují počasí, je tu mnoho. Jednoduše řečeno, v pravé Amazonii dál na východ to tak nějak s tím poledním deštěm bývá. Avšak je tu spousta vyjímek, které se odvíjejí od ročního období, od místa (některá místa Amazonie mají svá specifická mikroklima), některá jsou vlhčí, některá suší, a tak dále a tak dále. Škoda byla, že jsme měli deštivou noc, neboť jsme se těšili na noc v džungli, která bývá plná strašidelných zvuků zvířat a hmyzu, jaké nikde jinde neuslyšíte. Kvůli dešti však byla většina zvěře zalézlá, a tak asi nejšilenější skřek té noci zde byl náš chrápot. Byli jsme totiž k smrti unaveni.

Domorodci se tu snaží přiživit na turistech, jak mohou. Mnozí bohužel již značně upustili od svých původních aktivit rybaření, sběru a pěstování plodin a raději se „prodávají“ turistům. Bylo nám nabídnuto ke koupi mnoho suvenýrů vyrobených z méně či více vzácných druhů zvířat. Běžně jsou tu k vidění oděvy, čelenky, náramky, náhrdelníky z různých plodů, ale i z  kůže jaguáru, ocelotů, kajmanů, pásovců, želv a jiných zvířat. To je ta část amazonské tůry, co se nám nelíbila. Suvenýry ze zvířat si samozřejmě nekupujeme. Muselo kvůli tomu něco zemřít. A smutné je, že se najde vždy spousta těch bezohledných, co si to pořizují. Celá Amazonie trpí už tak moc zásahem člověka, kam se jen podíváte. V okrajových částech Amazonie v zemích jako Ekvádor, Peru, Kolumbie a Venezula probíhá šíleným způsobem těžba ropy, která za sebou nechává spoušť. Americká společnost Chevron (drívě Texaco)  má za posledních 40 let na svědomí naprostou většinu úníků ropy do Amazonie v řádu miliard a miliard barelů ropy. Mluví se tu o vůbec největší ekologické katastrofě v historii lidstva, přesahující 30 krát tehdy nejsledovanější a nějvážnější únik ropy u aljašského pobřeží v roce 1989, a dokonce i ukrajinský Černobyl.

Centrální a východní část brazilské Amazonie pro změnu trpí neřízeným odlesňováním za vidinou zisku další a další zemědělské půdy. Ještě v 60. letech 20. století byl amazonský prales téměř nedotčený. Avšak během let 1970 až 2000 bylo každý rok odlesněno přes 22 000 km2 deštného lesa, coč je pro představu třetina naší České republiky. Jakoby se každý rok vytratila z Amazonie například celá Morava. Po roce 2000 se odlesňování Amazonie naštěstí výrazně zpomalilo, pokračuje však dále. A přitom každý ví, že je to nenávratný proces. Prales se již nikdy sám neobnoví. Ani přičiněnním člověka. Nikdo nedokáže obnovit tak složitý ekosystém, jakým Amazonie je. Jediným správným krokem je od základů změnit systém zemědělství v Brazílii a přimět zemědělce ke změně přístupu k jejich obživě. Problémem je především vzdělání, kterého se lidem v Amazonii nedostává. Pro ně je pojem ekologie jenom slovo a nedokážou odhadnout důsledky svého počínání. Za vším však stojí silná loby obřích společností, které na tom profitují, tak jako v případě těžby ropy. To všichni víme. Ale kdo s tím co udělá? Když tu člověk osobně je, tak si to vše mnohem více uvědomí.  

Amazonie nás skutečně zasáhla. Ve stovky kilometrů vzdálenějších odlehlých místech pralesa, hlouběji na ekvádorském území či ještě dále v Peru či Brazílii, by pobyt v Amazonii byl jistě mnohem dobrodružnější a silnějším zážitkem. To bezesporu. Bylo by to však i o úplně jiných penězích a o časové náročnosti ani nemluvě. Tak snad někdy příště. Uvědomili jsme si, že ten prales milujeme. Hned bychom tu zůstali (Romča zlomyslně tvrdí, že já bych tu chtěl zůstat především kvůli domorodým dívkámJ  hmm, některé byly vskutku panensky krásné…) Na místě jsem se tu zařekl, že se jednoho dne musím prostě vydat na sjezd celé Amazonky od pramene až po ústí (ne kvůli těm ženám, ale kvůli dobrodružství, co mě lákaJ). Snad tu ještě nějaká Amazonie bude, než se někdy v budoucnu vrátím….

EN: We kept postponing our Amazon travel during our journey through South American continent  until we almost missed it. Not that we did not want to go there, but always came up something, that we said, it is still time for that. In Bolivia, we were close to go to Amazonia. We wanted very much to the Bolivian Madidi National Park in the Amazon, but my sickness in La Paz affected our plans. So we left it for Peru. There, however, we found out that a visit to the Peruvian Amazon is either extremely costly or time consuming. So we postponed it again to Ecuador. Since we are being push more and more by time (on 13th August is our flight back to California and we still want to go to Colombia), so it was clear that we will go into Amazonia just for few days. Oh yeah L So many places where we would like to go, and so short time ... So we decided to go from Banos to Puyo, just two hours bus drive, and there arrange a jungle trip. There were countless agencies offering jungle tours in Banos. Most of the tours come to the Puyo area. We know from experience that it is cheaper to arrange tour in the place, so we went by bus to Puyo, and arranged a two-day jungle tour. It cost us half of what we would pay in Banos. It seemed that we were the only wise tourists, 'cause during two days we met just tourists who came from Banos. In addition, we had the privilege that we had guide just for ourselfs.

We stayed in traditional cabaňos - wooden hut with a palm roof, on the banks of the Rio Pastaza River about 40 km from Puyo. Really amazing place. That was how I pictured Amazon. Even though we certainly were not at the best place in the Amazon, and frankly 40-km distance from human habitation is a completely nothing against thousands km distances across the Amazon, we liked this place, and for a penny what it cost us, it was more than good. During the day, we did jungle walks guided by our guide Patricio. We drove down the river Puyo on canoe, we visited the fish farm with giant predatory fish and spent the afternoon at the indigenous families living on the banks of the River Pastaza. We got all the explanation about local fauna and flora. So many interesting things and information that I hardly could get it all. Probably because it was all in Spanish, and I still struggle with this language. Some things however do not need any words. When you taste many forest leaves and berries, you can assume what is it good for. As we could check, jungle offers absolutely everything you need for survival. Even the toilet paper can be found here.

Canoying was interesting. We drove down in a traditional dugout canoe from one piece of the tree. At first it seemed to be too unstable.  As we were on the water, I sensed trouble and predicted that I will surely drown now all the electronics, which I took naivly with me (camera, GPS and cell phone, which  I had here for nothing). To our big surprise, the water perfectly stabilized the canoe and even  through greater rapids we passed without any problems.

At indigenous family we had a chance to try blowpipes, gun used by the indigenous inhabitants. This gun is really very effective, accurate and simple funny. One simply blows into it (rather spits) and the arrow shoots out with amazing speed and hits hard anything that gets in its way.

The locals try to take advantage from tourists as they can here. Many, unfortunately, have left considerably from their fishing activities, gathering and agriculture.  We were offered to buy many souvenirs made from more or less endangerous species like leather from jaguar, ocelot, caiman, armadillos, turtles and other animals.  We don´t buy these souvenirs, of course, something had to die for it. And sad is that there arel always plenty of them who buy it. The entire Amazon suffers so much by human intervention, where one just looks. In  parts of the Amazon of Ecuador, Peru, Columbia and Venezula there is huge oil extraction. American oil company Chervron is responsible for the vast majority of the oil spill in the Amazon of billions and billions of barrels of oil over last 40 years. This is called the worst enviromental catastrophy in the history of human being.

The central and eastern part of the Brazilian Amazon suffers from uncontrolled deforestation to get more and more agricultural land. In the 60´s  the Amazon was still not touched. However, during the years 1970 to 2000 was deforested each year over 22,000 square kilometers of rain forest, which is the third of Czech Republic. Although after year 2000, Amazon deforestation slowed significantly, it goes further. And yet everyone knows that it is irretrievable process. The forest itself will never recover. No one can restore such a complex ecosystem, which is Amazon. The only right step is to change the system of agriculture in Brazil and to encourage farmers to change their practices of their livelihood. The problem is especially education, which the people in the Amazon do not have. For them the word ecology is just a word and they can not predict the consequences of their actions. Over all, however, there is a strong lobby of giant companies behind, that profit on it, as in case of oil extraction. We all know that. But who will do anything with it? Once you are here you feel it much stronger.

Amazon really hit us. Deeper into Ecuador territory or even further in Peru and Brazil, would be the stay in the Amazon certainly much stronger and more adventurous experience. It would be completely different also about money and time consuming. Maybe next time. We realized that we love jungle. We would stay here forever (Romča claims that I would stay here mainly because of indigenous womenJ  hmm, some of them are really pretty...). At that point I swore that one day I will go to boat down the entire river Amazon from source to the mouth (not because of those women, but because of the adventure, what attracts meJ). Perhaps some Amazon will remain here before I come back sometime in the future.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: