Our 5th of New 7Wonders of the World-Machu Picchu

Trip Start Feb 25, 2012
1
36
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Peru  , Sacred Valley,
Monday, June 18, 2012

English translation is below

CZ: Jak jsem naznačil v předchozím blogu, akci „Machu Pichu" jsme vyřešili účastněním se 5 denní Salkantay treku v horách v okolí Cusca se zakončením poslední den na Machu Picchu. Do hor zpravidla vyražíme sami, na vlastní triko. Zde to ale bylo prakticky nemožné, proto jsme se zapsali na organizovanou akci. V ceně treku byl průvodce, veškeré jídlo po dobu 5 dní, 3 krát nocleh v kempu a jedenkrát v hostelu v Aguas Calientes, doprava, a nosiči – muly – nesoucí každému zavazadlo do 5 kg. To vše za cenu velice příznivou v porovnání s jednotlivým vstupným a dopravou na Machu Picchu, která mimochodem přesahuje 2000 kč na osobu.

První den bylo třeba vstanou již ve 4 hodiny ráno, kdy jsme se setkali s naší skupinou a byli busem dopraveni do vesnice Mollapata, kde začínal trek. Ve skupině nás bylo celkem 15 turistů ze všech koutů světa, 2 průvodci, 3 kuchaři, a jeden horseman – nosiš s mulami. Před startem jsme naši skupinu pokřtili jako „Pachamama family“. Pro vysvětlení, Pachamama je pro Inky bůh matka země.

První den treku se stoupalo z vesnice Mollapata o 800 metrů výše do prvního tábora, kde byla v noci docela kosa. Tábor ležel ve výšce 3750 m, a některých neaklimatizovaných companeros v naší skupině se projevovaly první příznaky vysokohorské nemoci. Z toho důvodu někteří druhý den zvolili výstup do Salkantay passu (4650m) na hřbetě muly. Do pasu jsme se vydrápali po 4 hodinách náročné chůze do kopce, hodinu se kochali krásou hor, udělali několik skupinových foto, a počali sestupovat do údolí na druhém konci pasu. Na vrchu jsme byli všichni svědky ohromné laviny, která se právě utrhla z obrovské stěny hory Salkantay a v hřmotu a oblaku sněhu se řítila dolů. Zajímavostí, která mi stále vrtá hlavou, je informace, kterou nám podal náš průvodce o hoře Salkantay. A to fakt, že tuto horu vysokou „pouhých“ 6271 m ještě nikdo nikdo nezdolal. Poslední pokus skupiny japonských horolezců před 10 lety skončil nezdarem, kdy celá 12 členná skupina zahynula. PS: zrovna koukám na wikipedii, že hora byla zdolána již v roce 1952. Hmm, já si hned říkal, že to nebude pravda.

Během druhého dne se nám výrazně oteplilo, neboť jsme sestoupili do výšky „jen“ 2800 metrů. Z alpinského horského pásma jsme se dostali do prostředí bujné vegetace, deštného pralesa. Třetí den jsme pokračovali deštným lesem dalším, už mírnějším, sestupem do výšky 2000 metrů, okud jsme zde po obědě byli přepraveni busem do vesnice Santa Tereza ležící ve výšce 1600 metrů. Zde se nacházejí přírodní horké prameny, kam jsme se s celou naší Pachamama family vydali najmutým minibusem. Po třech dnech dlouhých pochodů nahoru a dolů to tu byl velice příjemný relax. Večer v kempu propukla párty s ohněm a muzikou. Pivo, víno, i ruská vodka byla. Bylo fajn:-)

Čtvrtý den trasy nebyl zpočátku nijak významně zajímavý. Šlo se po prašné cestě, kde čas od času projelo pár aut, suchým údolím do místa zvaného Hydroelektrika, kde se nachází vodní elektrárna zachytávající energii vodních toků padajících z vysokých hor. Odsud již to nebylo daleko na dlouho očekávané Machu Picchu. Vlastně už bylo prakticky na dohled. Téměř půl dne jsme ty obří zelené štíty, na kterých ruiny města Machu Picchu sedí, hlubokým údolím pod ním obcházeli. Na rozdíl od přechozích dní jsme si čtvrtý den museli nést už všechen svůj vercajk na zádech, neboť náš horsemen nás již opustil. Byla zde ale stále možnost nechat batohy poslat minibusem a později vlakem do cílové stanice v Aquas Calientes, čehož většina účastníku treku využila. My se hecli, a nesli si všechno celou dobu na zádech. A ušetřili aspoň večer na „jedno“J V horách  si většinou vše nosíme sami, tak jsme to tu extra neřešili.

Do Aquas Calientes jsme dorazili navečer. Je to vesnice ležící pod ruinami Machu Picchu. Místo, kterým musí chtě nechtě projít každý turista mířící na Machu Picchu. Místo, které je nejdražší v celém Peru. Místo, které je dle našeho knižního průvodce pojmenované jako nejošklivější město v Peru. S vyjímkou posledního tvrzení se vším souhlasím. Ikdyž… Prostředí, ve kterém se Aquas Calientes nachází je krásné, v hlubokém údolí nad kterým se tyčí vysoké zelené štíty hor. Město samotné je však neskutečná „díra“. Polovina domů rozbořených nebo nedostavěných, silnice v troskách, jako by se zde včera přehnala velká voda. Nerozumím tomu. Přitom tu denně proteče peněz, jako nikde jinde v Peru, ale radnice a místní nato zřejmě dlabou a schovávají peníze pod polštář. Do Aquas Calientes nevede žádná cesta, jediná spojnice s okolním světem je po železnici do Ollantaytambo a pak dále do Cusca. Nocleh sme zde měli všichni předplacený v hostelech rozesetých po městě.

Nastal náš den D a hodina H, a my vyráželi ještě za tmy na Machu Picchu. Nutno podotknout, že ta hodina H je 4. hodina ranní. Vstávat se nechtělo, ale pozvzbuzovala nás myšlenka, že budem nahoře mezi prvními a vyhneme se šílenému davu turistů, který se přiřítí kolem 8. hodiny ranní. Při svitu čelovek jsme z A. Calientes hodinu a půl šlapali do šíleného kopce dobýt Machu Picchu. Před branami, které se otevírají v 6 ráno už postávala hromada nedočkavců. Brány se otevřely a my byli vpuštěni tam, kde jsme si přáli vstanout celý náš život. První 2 hodiny jsme měli prohlídku s výkladem v doprovodu našeho průvodce Roye. Poté už jsme si město prozkoumávali sami. Mezi 10-11 hodinou dopolední jsme měli rezervovaný výstup na horu Huayna Picchu, kde je limitovaný počet turistů na 400 denně, v 7 hodin a 10 hodin ráno. Je to ta vysoká hora, která je na pozadí prakticky všech známých fotek z Machu Picchu. Výstup nám zabral skoro hodinu. Další hodinu jsme se kochali nádherným výhledem na ruiny z vrchu hory a téměř další hodinu jsme sestupovali dolů. Potkali jsme se tu s českou partou cestující organizovaně napříč Jižní Amerikou. Po dlouhé době zase krajani, dobře jsme pokecali a se dvěma z nich zašli později večer i na pivo.

Machu Pichu bylo vystaveno Inky kolem roku 1450, ovšem jeho sláva netrvala dlouho a město bylo po 100 let opuštěno. Jedna verze tvrdí, že důsledkem invaze španělů v roce 1572, kdy v okolí celého Cusca probíhaly války mezi španělskými dobyvateli a Inky. Jiná verze říká, že španělé nikdy Machu Picchu nespatřili, a že bylo město opuštěno dříve. Ať tak či tak, Machu Picchu bylo „objeveno“ až v roce 1911 americkým cestovatelem Hiramem Binghamem. Od té doby je Machu Picchu velkou turistikou atrakcí a přijíždí sem každým rokem více a více turistů. Pláný na zbudování lanovky, mostu a jiných přístupových cest byly vědci a protestanty smeteny ze stolu, aby se toto místo zachránilo před záplavou turistů. Dnes je počet návštěvníků denně limitován na 2500. V nejbližší době se nově uvažuje o zavedení dalšího limitu v podobě doby, po kterou budou moci návštěvníci uvnitř areálu být. Uvažuje se jen o 2 hodinách. My měli ještě to štěstí, že jsme zde mohli strávit celý den.

Na Machu Pichu jsme nakonec strávili celý den, přesněji 11 hodin, od otevření v 6 hodin ráno do zavření v 5 večer. Je zde vážně co dělat. Krom výstupu na Huayna Pichu, jsme se vydali na obhlídku Puente del Inca (Inca Bridge) neboli kamenný most Inků. A na závěr dne jsme podnikli ještě výstup na Temple of Sun (Sun gate), okud je rovněž krásný výhled na ruiny, a což se ve finále ukázalo jako delší a vyšší výstup než samotná Huayna Picchu. Během dne nebylo pořádně ani času si odpočinout. Večer jsme se, prakticky jako poslední, vydali znovu po svých dolů do Aquas Calientes, kde nás čekalo již zmíněné pivo (na které jsme se nemohli dočkat), a později po 9. večer odjezd vlakem do Ollantaytambo. Ještě jsme se stihli před odjezdem srazit s celou naší grupou – Pachamama family v jedné pizérii a s většinou se rozloučili. Během těch 5 dní jsme byli ve společnosti úplně skvělé party lidí, a byla to po všech stránách úžasná zkušenost.

Vlak byl nacpaný turisty, a popravdě, téměř každý okamžitě v sedadle „vytuhl“. Tak moc jsme byli všichni unaveni.

Machu Pichu vážně stojí za všechnu tu námahu a peníze. Je to ohromná podívaná. Předčilo to veškerá naše očekávání a byli jsme tím unešení víc, než jsme si mysleli, že budem. Turistů zde bývá opravdu dost. Naštěstí jich valná většina kolem 2 hodiny odpolední zmizí, a pak máte Machu Picchu prakticky jen pro sebe. Ze Sedmi Novodobých Divů světa jsme tedy už navštívili celkem 5 – Petra v Jordánsku, Taj Mahal v Indii, Socha Krista v Riu, Velká Čínská zeď, a teď i Machu Picchu. Chichen Itza v Mexiku se snad také ještě zadaří, a Koloseum v Říme už bude z domu jen, co by kamenem dohodil:-)

EN: As I mentioned in perivous blog action "Machu Pichu" we did as a part of 5 day Salkantay trek group in the mountains near Cusco, where we were supposed to finish last day at Machu Picchu. Usually we go to the mountains independetlyt. But here it was virtually impossible, so we enrolled in an organized tour. The price included guides, all meals for 5 days, 3 nights in a camp and once in a hostel in Aguas Calientes, all transport, and porter - mules - each could let carry them up to 5 kg. All this for very reasonable price compared with a single admission and transportation to Machu Picchu, which by the way exceeds 100 USD - 2000 CZK per person.

The first day was necessary to get up very early at 4 am, when we met with our group and were transported by bus to the village Mollapata, where the trek starts. There were total of 15 tourists in our group from all over the world, 2 guides, 3 cooks, and horsemen. Before we started our group was buptisted as the "Pachamama family." For an explanation, Pachamama is the Inca god of earth.

The first day we climbed 800 meters up into the first camp, where the we had quite cold night. The camp lies at an altitude of 3750 m, and some non-aclcimated companeros in our group experienced first signs of mountain sickness. For this reason, some of them did to the Salkantay pass (4650) on the back of mules. After 4 hours of hard walking up the hill, we could admire the beauty around, took some group photos, and began to descend into the valley on the other end of pass. At the top we were all witnessing huge avalanche which just ripped off a huge wall of Salkantay mountain. Interestingly, that I still wonder, is the information we got from our guide about Mount Salkantay. He said that this mountain "only" 6271 m in height, nobody has climbed yet. The last group of Japanese mountaineers attempt 10 years ago ended in failure when the whole 12-member group died. PS: just looking at wikipedia, the mountain was already clibmed in 1952. Hmm, I thought it would be weird if nobody climbed it.

During the second day we warmed up considerably, as we descended to a height of "only" 2800 meters. From Alpine mountain range we got into an environment with lush rainforest vegetation. The third day we walked again rain forest, had more moderate descent to a height of 2000 meters, where we after lunch were transported by bus to the village of Santa Teresa lies at 1600 meters. There are natural hot springs, where we all went by bus to visit. After three days of long walks up and down that was a very pleasant relaxation here. Later on in the evening, we had party with fire and  music in campsite. Beer, wine and Russian vodka was. That was cool:-)

The day 4 route was in the beginning initially not significantly interesting. It was first about dusty road, where from time to time drove a few cars, a dry valley to a place called Hydroelektrika where plant captures the energy of falling water flows from the high mountains. From there it was not far to  long-awaited Machu Picchu. Actually, it was almost in sight. We walked the second half of day just along the Machu Picchu, down in the valley below it.

We arrived to Aquas Calientes in the evening. It is a village lying under the ruins of Machu Picchu. Every tourist heading to Machu Picchu must pass this place. A place that is most expensive in whole of Peru. A place that is in our guidebook named as the ugliest city in Peru. With the exception of the last statement I agree with everything. Even though ... The environment in which lies Aquas Calientes is beautiful, in a deep valley where rise high green peaks above. Bit the city itself is unreal, "hole". Half of the houses are ruined or unfinished, only road is in ruin as well. I do not understand it. The money flow here is very significant, as nowhere in Peru, but the locals and town hall probaly don´t care and rather hided money under the pillow. The A.S. does not have any road connection with the world, the only connecton is by rail to Ollantaytambo and then on to Cusco. We all had prepaid beds in hostels scattered around the city.

Our D-Day and H-hour has come, and we set off in darkness to Machu Picchu. It should be noted that the H-hour is 4 hour in the morning. Waking up so early is annoying, but we were encouraged that we would be at the top as first and would avoid the crazy crowds of tourists, which will come in around 8th o'clock in the morning. With headlights we climbed hour and a half from A.S into steep hill to conquer Machu Picchu. Before the gate, which opens at 6 am were already impatient standoing fe people. The gate opened and we were allowed to come to where we wanted be our entire live. The first two hours we had a guided tour by our guide Roy. Then we could explore the city alone. Between 10-11 am in the morning we had booking for climb the mountain Huayna Picchu, where the number of tourists is limited to 400 a day, at 7 am and 10 am. It is's the high mountain, which is in background of all known pics of Machu Picchu. Climb took us almost an hour. Next hour we admired spectacular views of the ruins from the top of the mountain and nearly another hour we were descending down. We met here with a bunch of Czechs who travelled organized across South America. After a long time again meet with Czechs, we had nice talk and, well, with two of them later went for few beers in the evening.

Machu Pichu was built around 1450, but his fame did not last long and the city was abandoned after 100 years. One version says that by the consequence of invasion by the Spaniards in 1572, when the area around Cusco was in war between the Spanish conquistadors and the Incas. Another version says that the Spaniards had never seen Machu Picchu, and that the city was abandoned earlier. Either way, Machu Picchu was "discovered" in 1911 bythe American explorer Hiram Bingham. Since then, Machu Picchu is a great tourism attraction and every year more and more tourists come. Plans for the construction of cable car, bridge and other access routes were cancelled by scientists and protestants to save this place from the flood of tourists. Today, the number of daily visitors is limited to the 2500. In the near future is considered to introduce new limit in the form of time period during which visitors will allowed to stay in the sote. Consideration is being given only 2 hours. We were lucky to have here still full day.

We finally spent inside whole day, exactly 11 hours from opening at 6 am until closing at 5 in the evening. There is really a lot to do. In addition to the clibm of Huayna Picchu, we went to check Puente del Inca (Inca Bridge). And at the end of the day we walked up to Temple of the Sun (Sun Gate), where is also beautiful view of the ruins from, and which in the end showed to be longer and higher clibm than the Huayna Picchu. During the day was really no time to rest. In the evening we were practically the last, who walked back down to A. Calientes, where we could not wait beer, and later after 9 pm we were due to depart by train to Ollantaytambo. We also managed meet whole our Groups - Pachamama family in a pizzeria and said goodby everybody. During those 5 days we were accompanied by great people, and it was such a wonderful experience for us.

The train was packed with tourists, and in truth, almost every immediately fell asleep. We were all very tired.

Machu Pichu is really worth all the effort and money. It's fantastic. It exceeded all our expectations and we were amazed more than we thought we would be. There are really a lot of tourists there everyday. Fortunately, the vast majority of them leave around 2 pm, and then you have Machu Picchu virtually to yourselves. From the New 7 Wonders of the World we have visited already 5 of them - Petra in Jordan, Taj Mahal in India, Christ the Redeemer in Rio, Great Wall of China, and now Machu Picchu. Hopefully we will make still Chichen Itza in Mexico, and the Colosseum in Rome, it´s just a stone's throw away from our home:-)
Slideshow Report as Spam

Comments

Yaila on

Heyhey.
Ah that is so cool. I love this blog. :) Well done. :) Muy bonita! :)
I hope you still have fun traveling around. i am glad that I got to meet y'all and hope we will keep in touch.
Best wishes, still from Cusco.
Yaila

Add Comment

Use this image in your site

Copy and paste this html: