Inca ruins in Peru

Trip Start Feb 25, 2012
1
35
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Peru  , Cusco,
Wednesday, June 13, 2012

English translation is below

CZ: Do Peru jsme vstoupili hraničním přechodem u jezera Tititicaca, busem z Copacabany nejprve do peruánského města Puno, a posléze dalším autobusovým spojem do Cusca. Jízda z Puna do Cusca byla šílená! V Punu na nádraží jsme ještě váhali, zda nemáme zamířit do Arequipy, města na jihu Peru, kde se nacházejí vulkány a také nejhlubší kaňóny na světě. Na netu jsme se však dozvěděli, že zejména z Colca kaňonu dělají větší atrakci, než je, vybírají nehorázné vstupné, tak jsme se jim na to, s prominutím, vys… Z Puna jsme tedy koupili lístky na přímy bus do Cusco. A jelikož jsme váhali do poslední minuty, zbyly na nás místa nahoře v dvoupatrovém buse úplně vepředu. Zprvu jsme si mysleli, že to byla velká výhra, neboť jsou to místa s nejlepším výhledem, a jízda horami napovídala, že to bude stát zato. Obecně, z dvoupatrových busů máme tak trochu vítr, hlavně tady v Jižní Americe. Pokud je to možné, kupujeme si zásadně lístky do spodního patra a spíše na zadní sedadla. Tady to možné nebylo, takže jsme byli nalepeni na předním skle a kochali se krásnou scenérii před námi. Kochali jsme se však jen do první zatáčky. Řidiče totiž asi právě pustili z blázince. Během 6 hodinové jízdy jsme jeli, myslím, více vlevo než vpravo. Ten magor řezal zatáčky úplně šíleně, pžředjížděl v naprosto nepřehledných úsecích všechny a všude. A přitom ještě s drzostí na každého troubil, jak kdyby on byl jediný, kdo má právo po této silnici jet. Jel, jakoby řídil amylý terenní osobák, a né dvoupatrový autobus plý lidí přejících si dojet do cílové stanice ve zdraví. Nemusím dodávat, že cesta v horách byla samá zatáčka, kopec, a jiné překážky. No byla to jízda smrti. Měl jsem sto chutí jít toho idiota vypleskat a vyhodit ho od volantu.  Jestli je něco, čeho se během našeho cestování obáváme, tak pak jsou to tyto jízdy autobusem. Řidiči vesměs v celé Jižní Americe jsou neohleduplní vůči okolí, zbytečně riskují a dopravní předpisy pro ně nic neznamenají. Kdekoliv na silnici, především v noci, je tu člověk, řekl bych, jednou nohou v hrobě. Peru, zdá se, nebude výjimkou.

Ve zdraví jsme díkybohu dojeli do Cusca. Již za tmy. Na nádraží ignorovali všechny předražené taxikáře a utíkali nočním městem s batohy na zádech najít noclech.

Jak jsme se druhý den přesvědčili, Cusco, zdá se býti, díky inckým ruinám, turistickým centrem nejen Peru, ale snad celé Jižní Ameriky. Turistů je zde nepočítaně. Domorodci toho zde lstivě využívají a natahují ceny všeho, čeho se dá. Bylo nám z toho zpočátku dost zle. Po prvním dni jsme to chtěli otočit, a vrátit se do „zlaté" Bolívie. Když po vás v restauraci chtějí za čaj 3 dolary (60 kč), tak vážně pochybujete, zda jste v zemi Jižní Ameriky, zemi nesrovnatělně chudší než evropský průměr. A věřte mi, ten čaj za 3 dolary je tak akorát na dva krátké hlty z hrníčku, který se vám schová do dlaně. S ostatními nápoji a pokrmy je to tu v bledě modrém. Ceny vysoké, sevis špatný. Naštěstí zde, tak jako i v Bolívii, existují trhy, kde „babky“ vaří obědy a večeře z místních surovin za „babku“ v porovnání s tím, co chtějí všichni ti vydřiduši v restauracích. Jsme zachráněni! Bez těch babiček-chuchtiček bychom tu v Peru asi umřeli hlady. Hygiena na těchto trzích sice zpravidla trochu vázne, ale co už, něčeho jsme se tu už na trzích najedli, nejednou se i posrali, ale vždy přežili! A naše imunita se tomu chtě nechtě podrřizuje, a snášíme to líp a líp.

Jak už jsem naznačil, Cusco je město v jivýchodním Peru, kam se sjíždějí turisté za návštěvou inckých ruin. V okolí Cusca se jich nachází velké množství. Nejznámnější je samozřejmě Machu Picchu, pozůstatky inského města opuštěném v 16. století. Dva dny jsme obhlíželi Cusco, které mimochodem samotné stojí za to, a přemýšleli, jak všechny ty návštěvy ruin naplánovat a naložit s tickety k těmto ruinám. Nevymysleli jsme nic extra, a ve finále koupili lístky opravňující nás k návštěvě všech ruin, které zde v okolí existují (krom Machu Picchu), a také ke vstupům do některách muzeí v Cuscu. Když už jsme tedy investovali a ty tickety měli, bylo třeba toho využít. Jeden celý den jsme strávili prohlídkou ruin v nejbližším dosahu z města. Po pořádku to byla tato místa: Saqsaywaman, Qenqo, Puka Pukara a Tambomachay. Všechno bylo super, až na fakt, že jsem si ten den zapomněl na hostelu baterku do foťáku. To jsem samozřejmě zjistil až za branami prvních ruin. Vracet se nemělo smysl. Takže jsme ten den neudělali ani jednu fotku. Několik turistů, které jsme tu náhodně potkali, nám slibovalo, že nám nějaké fotky pošlou na email. Nedočkali jsme se ničeho, takže jsme se nakonec sem vydali znovu, náš poslední den v Cuscu, abychom nějaké fotky z těchto míst měli. Co není v hlavě, musí být v nohách.

Akci „Machu Picchu“ jsme vyřešili následovně. Jelikož je ticket a jízda vlakem na toto místo hříšně drahá (dohromady něco zhruba přes 2000 kč na osobu), rozhodli jsme se podniknout 5 denní Salkantay trek v horách se zakončením poslední den na Machu Picchu. Cena za celých 5 dní s dopravou, veškerým jídlem, průvodcem, noclehem 3 krát v kempu a jednou v hostelu, a vstupem na Machu Picchu, byla v porovnání s jednotlivým vstupným na M.P. velice výhodná. Salkantay trek je nejlepší alternativou velice populárního Inca treku, který však bývá vyprodaný 3 měsíce dopředu. Nebyla šance se na něj dostat. Bukli jsme tedy Salkantay a těšili se znovu do hor, a samozřejmě, na Machu Picchu.

Salkantay treku a Machu Picchu se budu věnovat v dalším blogu. Teď tedy přeskočím 5 dní, a dokončím náš pobyt v Cuscu a návštěvu dalších ruin.

Z Machu Picchu jsme v noci na smrt unaveni odjížděli vlakem do vesnice Ollantaytambo, kde měla celá naše grupa přestoupit na bus zpět do Cusca. My jsme si domluvili, že se busem vracet nebudeme a zůstaneme v Ollantaytambo, kde se nacházejí také ruiny Inků. V noci jsme se naštěstí dobušili v jedné noclehárně, aby nám otevřeli dvěře, a my mohli přespat. Druhý den jsme prolezli všechny místní ruiny, a odpoledne se několika busy vydali na další, do vesnice Moray. Celá tato oblast se nazývá Sacred Valley, místo, kde se nacházely jedny z nejvýznamnějších inských měst. V Moray jsou k vidění terasy, kde inkové prováděli své experimenty v pěstování plodin, zejména brambor. Každá terasa zde má své vlastní mikroklima, a rozdíl mezi nejvyšší a nejnižží terasou může v příznivých podmínkách činit až 15 stupňů celsia. Přitom výškový rozdíl nepřesahuje 70 m! Inkové se zasloužili o to, že dnes se v okolí Cusca pěstuje na 3000 různých druhů brambor! Ano, 3 tisíce. Přitom v celém Peru se dá napočítat až 5 tisíc druhů brambor. Z Moray jsme se vydali hory doly pěšky zpět do vesnice Maras, kde jsme čekali na bus Cusca. Dlouho nic nejelo, tak jsme neodmítli nabídku jedné paní, co měla autem namířeno do Cusca.

Následující den jsme vyrazili busem opět do Sacred Valley, ovšem na jeho opačný konec, do městečka Pisaq. Věděli jsme, že se zde také nacházejí ruiny města. Netušili jsme však, jak obrovské toto naleziště bude. Strávili jsme zde téměř celý den, šlapáním do kopce, z kopce, lozením mezi ruinami, které nebralo konce. Bylo to tu úžasné! Takové druhé Machu Picchu, řekl bych. Až nato prostředí, které je zde zcela jiné. Navečer jsme se vracelii zpět do Cusca a nechali se vyložit nad městem u ruin Saqsaywaman, které jsme chtěli nafotit, když už jsme poprvé zapoměli baterku do foťáku. Dolů do města jsme po nekonečných kamenných schodech lezli doslova jako válečný veterání. Po 5 dnech Salkantay treku a dalších dvou dnech lození po ruinách v Sacred valley, kdy jsme deně nachodili desítky kilometrů zejména skákáním po kamenech nahoru a dolů, byly už naše nohy šíleně ucourané.

Během návratu do hostelu jsme byli v jedné rušné ulici svědky a vlastně i iniciátory dramatického momentu tohoto dne. Míjela nás jedna bíla, nic netušící turistka s kabelkou přes rameno, když v tom jsem si všiml, že jí zezadu jeden mladík rozepína zip na kabelce a vytahuje foťák. Byla to snad vteřina a zlodějíček už se měl na útěk. Byla jsem od něj na metr. Chytl jsem ho pod krkem, vytrhl mu kameru z ruky, a porazil na zem. S tím asi nepočítal, pač byl v šoku, tak jako všichni lidé kolem, včetně Romči, která také netušila, co se děje.  Zakřičel jsem na ni, ať utíká pro okradenou turistku, která mimochodem pokračovala v cestě a neměla o ničem tušení, a kolemzírající lidi jsem prosil, ať zavolají policii. Mezítím jsem u zdi budovy „bojoval“ se zlodějíčkem, který se mi snažil vysmeknout a utéct. Naštěstí to byl mladý kluk, takový chvístek, se kterým jsem neměl příliš mnoho práce. V té zlosti, která mě popadla (zloděje nesnáším, a sekal bych jim za trest ruce, kdybych byl soudce), jsem mu, myslím, pár bolavých ran uštědřil. Zasloužil si je, smrad jeden. Policie zanedlouho dorazila, tak jako i Romča s překvapenou turistkou, která záhy pochopila, co se stalo, a děkovala za zachráněnou kameru. Zlodějíčka si odvedli v poutech, a všichni směřovali na policejní stanici k sepsání protokolu. Přesně nevíme, co s ním policie provedla. Zřejmě si ho tam chvíli nechali, dostal záznam, a později asi pustili. Snad ho po tomto incidentu přejde chuť na další krádeže.

Náš poslední den v Cuscu byl muzejní. V ceně našich ticketů byl vstup do některých vybraných muzeí, tak jsme je prolezli prakticky všechny. Navečer jsme se stihli ještě podívat v místní knajpě na zápas Euro cupu Česko-Portugalsko. Fotbal je v Jižní Americe vždy událost číslo jedna, takže přímé přenosy Eura jsou tu na denním pořádku. V hospě jsme byli samo jediní Češi fandící našim. Většina fandila Portugalcům. Vedle však seděli i Holanďani, kteří spolu s námi fandili našemu týmu. Zřejmě potřebovali odplatu zato, že je vyřadili ze skupiny. Bohužel jsme byli svědky, jak nás mnohem lepší Purtugalci v druhé půli převálcovali. Na ně jsme vážně neměli. Škoda. Večer nás již jen čekal přesun na autobusové nádraží a následná 20 hodinová cesta do hlavního města Peru, Limy.

EN: We entered Peru at Lake Tititicaca, by bus from Copacabana to the first Peruvian town of Puno, and then took another bus connection to Cusco. Ride from Puno to Cusco was crazy! In Puno bus station we still were not sure whether we should head to Arequipa, the town in southern Peru, where there are volcanoes and deepest canyons in the world, or should go straight to Cusco. On internet, however, we learned that there is made bigger attraction from Colca Canyon than it is in reality, and eventhough the entrance fee rose double since January this year.  So we rather bought direct tickets to Cusco. And since we waited with tickets until the last minute, only two front seats in double decker bus left.

At first we thought that was a big win, since they are the places with the best view and ride throught mountains predicted that it will be cool. Generally, we are worry about travelling in double-decker buses, especially here in South America. If possible, we always buy tickets to lower floor and more on the back seat. Here it was not possible, so we were stuck on the windscreen and admired the beautiful scenery before us. But we admired that only to the first curve. The driver was probably just released from an madhouse.

 During the 6 hour ride he drove more on left side than on right. The driver was passing all vehicles in very danger spots, without any view, and yet even was using horn to sound everybody as he was the only one who had the right to ride this road. He drove the road like driving small private terrain vehicle, and not double-decker buses full with people wishing to reach the destination in good health. Needless to say that the road in the mountains is only about curves, hills, and other obstacles. Well it was a journey of death. If there is something what we have fear about during our travel, so then it is the bus rides. Drivers, generally, throughout South America are negligent to the neighborhood, take unnecessary risks, and don´t respect any traffic rules. Peru seems to be no exception.

Finally, thanks God, we got to Cusco. At the bus we ignored all overpriced taxi driver and walked the town with rucksacks to find bed for night.

What we learnt next day, Cusco seems to be due Inca ruins the tourist center number one, not only in Peru, but perhaps in the whole South America. There  are countless tourists coming here everyday. The locals try to get all the prices higher of what they can. After the first day we wanted to turn back and return to the "golden" Bolivia. If the restaurant asks you $ 3  (60 CZK) for small cup of tea which is so small, that you need just two fingers to grab it, so I seriously doubt whether I am in a country in South America, a country much poorer than the European average. Prices high, servise pure. Fortunately, here, as in Bolivia, there are markets where local women cook lunch and dinner using local ingredients for much lesser money compare with what all restaurants around want. We are saved! Without those markets we would most likely have died in Peru by hungerJ Hygiene in these markets, although, is usually a little purer, but what the hell, we've been eaten many times in these markets, and we are still alive! And our personal imunity to local food gest stronger and stronger.

As I noted, Cusco lies in southern Peru where tourists flock to visit Inca ruins. There is found large number of them in Cusco´s surroundings. The most famous is, of course, Machu Picchu, the remains of an abandoned Inca town from 16th century. For two days, we walked Cusco, which, bytheway, is very worth to see itself, and were thinking about visiting all the ruins around and how to deal with tickets to these ruins. We did not invent anything extra, and finally bought tickets entitling us to visit all the ruins that exist around here (except Machu Picchu), and also some museums in Cusco. When we already invested, and therefore had these tickets, it was necessary to use it as much we could. First day we spent walking ruins closest the city: Saqsaywaman, Qenqo, Puka Pukara and Tambomachay. Everything was great except for the fact that I forgot that day battery for our camera back in hostel. Of course, I found out it behind the gate of the first ruins. Return was pointless. So we did take that day no single photo.

Action "Machu Picchu“. Since the ticket and train ride to this place is quite expensive (together about something over 100 USD - 2000 CZK per person), we decided to take the 5 day Salkantay trek, which is the trek in the mountains finishing last day at Machu Picchu. Price for the entire 5 days with transportation, all meals, guide, 3 nights in camp and one in the hostel, and entrance to Machu Picchu, was compared with a single entry to MP very good deal. Salkantay trek is the best alternative to the very popular Inca trek, which is sold out three months ahead. There was no chance to get in. So we booked Salkantay trek instead and were looking forward for mountains again, and of course for Machu Picchu.

I am going to include Salkantay trek and Machu Picchu in next blog, so I will skip now 5 days, and will finish our stay in Cusco and visit other ruins.

We were travelling train from Machu Picchu tired to death after 5 days treking and came to village of Ollantaytambo, where we were supposed to change to bus back to Cusco. We decided not to take bus and stayed in Ollantaytambo instead, where there are also found some Inca ruins. At late night we fortunately succeeded in knocking door in one hostel that had room for us. The next day we climbed all the local ruins, and later in the afternoon travelled by several buses to the village of Moray. This whole area is called Sacred Valley, a place where there were some of the most important Inca cities. There are terraces in Moray where Incas carried out experiments in growing crops, especially potatoes. Each terrace has its own microclimate, and the difference between the highest and lowest terrace in best conditions can be up to 15 degrees Celsius although the difference in height does not exceed 70 m! Thanks Incas the fact is that today is grown  about 3000 different kinds of potatoes around Cusco! Yes, 3 thousand. Throughout Peru can be count up to 5,000 kinds of potatoes. From Moray we hiked back to the village of Maras, where we waited for the bus Cusco. No public transport showed up for a long time, so we did not refuse an offer of one lady who was going by car to Cusco.

The next day we went by bus back to the Sacred Valley, but at its opposite end, to the town of Pisaq. We knew that there are also found some ruins. But we had no idea, however, such huge this site is. We spent almost whole day here, climbing uphill, descending downhill, jumping the stony stairs all the time. That was amazing! The second Machu Picchu, I guess, at least in size. Only the environment is completely different here. We were coming back to Cusco before dark and got off the bus close to  ruins of Saqsaywaman that we wanted to shoot, when we forgot battery for our camera for the first time visiting this site. During the final descent down to the city center from here the endless steps literally we looked like war veterans. After 5 days Salkantay trek and two additional days of the ruins in the Sacred Valley, where we walked daily tens of kilometers over rocks, especially jumping up and down, our legs were already crazy tired.

While returning to the hostel we were in a busy street witnessed and, actually, iniciated, a dramatic moment of the day. We passed one white, the unsuspecting tourist with a bag over her shoulder, when in fact I noticed that a young man behind her zipped out her purse and pulled out a camera. It was perhaps a second and thief was due to leave the other directions than lady was walking. I was just two meters away. I grabbed him over his neck, took the camera from his hand and knocked him to the ground. He did not count with that, 'cause he was in shock, like everyone around, including Romča, who also had no idea what was going on. I called her to follow a mugged tourist immediately, who incidentally went on her way and had no idea about anything, and I begged people around to call police. Meanwhile, I was „fighting“ with the thief, that tried to escape from my grab and run away. Fortunately it was a younger boy than me, thin,  with whom I had not too much work. In such anger I got (I hate a thief, and I would cut their hands as punishment, if I would be justice), I think, I punched him few painful bump. He deserved it, nothing else. Police soon arrived, as well as with  Romča and surprised tourist, who soon realized what had happened and thanked for saved camera. The thief got handcuffs and later on we all went to police station to write the report. Do not know exactly what police did with him. Apparently he had to stay there longer, got a record, and probably later was released. Perhaps he got „lesson“ and next time he would avoid any mugging.

Our last day in Cusco was just about museums. Our „ruins“ tickets included also entry to some local museums, so we visited almost all of them. In the evening we still managed to watch Euro Cup match Czech vs. Portugal in local restaurant. Football in South America is always the number one event, so live broadcast of Euro Cup is obvious. We were only fans cheering Czech team here. Most rooting for the Portuguese. In addition, however,  some Dutchmen sitting beside us cheered also our team. Apparently as a revenge to previous match when Dutch lost with Portuguese. Unfortunately we saw how much better Portuguese played especially in the second half and deservedly won.

Later on in the evening, we just waited for the bus and 20-hour journey to the capital of Peru, Lima awaited us.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: