Lake Titicaca

Trip Start Feb 25, 2012
1
34
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Bolivia  ,
Saturday, June 9, 2012

English translation is below

CZ: Naše poslední zastavení v Bolívii mělo být u jezera Titicaca(3820 m), často nesprávně označovaného jako nejvýše položené jezero. Pro Bolívii, která stejně jako Paraguay je jedinou zemí v Jižní Americe bez přístupu k oce8nu, je jezero Titicaca jejich moře. Svojí rozlohou 230 x 97 km se jako moře skutečně jeví. Není tedy divu, že jezero přitahuje velké množstvíjak bolivijských, tak zakraničních turistů. Nejnavštěvovanějším a nejbolíbenějším místem je přístavní město Copacabana, odkud se rovněž výráží na ostrovy, zejména ostrov Isla del Sol a Isla dela Luna – ostrov slunce a ostrov měsíce.

Turistů zde bylo opravdu mnoho, což má i neblahé důsledky v tom, že je tu dráž než běžně jinde v Bolívii, a místní jsou malinko otravnější v nabízení všeho „turistického". Byla to tu tak trochu jiná Bolívie, než kterou jsme znali a zamilovali si.

Druhý den po příjezdu z La Paz jsme brzy ráno vyrazili lodí na nedaleký ostrov Isla del Sol, kde se nacházejí ruiny Inků. Ostrov sám o sobě nabízí skvělé možnosti denních výletů, krásné výhledy na jezero, a stojí tedy za návštěvu. Nechali jsme se dopravit na severní část ostrova, a vydali se pěšky napříč ostrovem do jižní části do vesnice Yamani, kde jsme přenocovali.

Následující den ráno jsme v přístavu hledali někoho, kdo by nás převezl lodí zpět na pevninu, ale jen přes úžinu do vesnice Yampupata, odkud jsme se chtěli po pobřeží vydat pěšky zpět do Copacabany. Nakonec jsme našli jednoho rybáře, který nás na veslici bez motoru převezl přes úžinu. Veslování byla makačka, takže jsme také přiložili ruku k dílu, aby rybáři zbyly ještě síly po zbytek dne. V Yampupatě se však přihnalo krupobití, které nás donutilo zalézt do místní knajpy. Déšť v jakékolivpodobě je tu v tuto roční dobu velice neobvyklý, bolivijská zima bývá především suchá. Po hodině vysedávání a čekání na sluníčko jsme vyrazili směr Copacabana. 16 kilometrová pobřežní cesta protínala několik krásných vesniček, kde se zastavil čas. Lidé tu žijí především zemědělstvím a rybařením. Odpoledne jsme v Copacabaně stihli ještě vylézt na místní horu Cerro Calvario s krásnou vyhlídkou na město.

Jezero Titicaca je pro místní velkou chovnou stanicí pstruhů – trucha, údajně největších pstruhů na světě, kteří se tu servují v každé restauraci či na trhu. Měli jsme tu skvělou příležitost mít výtečnou rybu každý den na oběd i večeři.

Po více než měsící nastal nás poslední den v Bolívie a my nasedali do autobusu, který nás vezl přes hranici do Peru. Naše další země Jižní Ameriky.

Po 33 dnech v Bolívii:

V Bolívii jsme zatím strávili nejvíce času ze všech zemí Jižní Ameriky. Nechci tu srovnávat jednotlivé země, které jsme navštívili, to by ani nešlo. Prozatím jsme se všude cítili skvěle. Lidé kdekoliv jsou tu moc milí, přátelští, tolerantní, a trpěliví. Mnoho přívlastků, které v Evropě většinou postrádáme.

Bolívii jsme si zejména zamilovali. Nejen pro svůj tradiční způsob života lidí ale také pro své přírodní bohatství. Bolívie je chudá země, statisticky nejchudší ze všech jihoamerických zemích. Pravda, na lidech ve vesnicích v horách to vidět je. Ale lidé v horách všude na světě odjakživa žijí primitivněji než ti ve městech. I přesto si myslím, že i přes svoji nálepku „nejchudší země Jižní Ameriky“, je Bolívie stále bohatší než například všechny asijské země, krom těch nejvyspělejších, jako Je Japonsko, Korea, nebo některé arabské země. Co je důležité, že lidé v Bolívíii jsou šťastní. Mnohem raději bych byl tím nejchudším v Bolívii než nejchudšímv Praze nebo v New Yorku.

Největší zážitek

Marek: Krom výstupu na Hyuana Potosí (6105m) a jizde na horskem kole Nejnebezpecnejsi silnici na svete, určitě návštěva stříbrných dolů v Potosí. Vidět, jak zde muži v tak nehostinných podmínkách tvrdě pracují, na mě udělalo velký dojem.

Romča: Těžko říct.Výstup na Huayna Potosí pro dokázání něco sobě, ale zároveň i třídenní tůra Salar de Uyuni – solnými polemi a pouštěmi jihozápadní Bolívie, pro scenérie, které jsem doposud nikde jinde neviděla.

Oblíbené jídlo

Marek: Chairo! Velice hustá polévka, do které nemůžete ani lžíci zabořit. Obecně všechny polévky jakéholiv druhu jsem si tu zamiloval.

Romča: saltena  (placka plněná masem nebo sýrem), úžasné mléčné koktejly a ovocné saláty, housky podobné našemu chlebu a trucha (pstruh)

Co nás nejvíc překvapilo

Marek: Asi to, co už jsem zmínil. Životní standart Bolivijců. Před přiletem do Jižní Ameriky jsem obecně očekával nižší životní standart lidí, zejména v těch chudších zemích. Myslel jsem, že to tu bude podobné jako někde v Asii, co jsme dříve zažili. O to víc jsem zde překvapen, že tomu tak vůbec není. Lidé tu žijí slušně, jejich mentalita a způsoby vypovídají o tom, že jsou to moderně a vzdělaně smýšlející národy.

Romča: Jací jsou Bolívijci pohodáři, nad věcí, a edukovaní. Lidé tu nemaji ve zvyku nikoho nahánět, aby měli větší zisk. Mají své kamenné obchody či stánky a čekají, že nakupující příjde za nimi sám. Nejednou se nám stalo, že paní prodávající měla větší starost s pletením svetru, kterému se tu ženy věnují kdekoliv a všude, než s obsloužením zákazníka J

Co nás naopak nejvíc zklamalo

Marek: Fakt, že mnoho turistů přijede do Bolívíe jen kvůli solným polím, navštíví rychle po cestě La Paz a opět zmizí. Bolívie má přitom toho tolik co nabídnout.

Romča: Ani ne tak zklamaná, jako spíš otrávená neustále přítomným prachem.

Bolívie ve třech slovech

Marek: barevná, studená (počasí), levná (zboží)

Romča: přívětivá (lidé), drsná (hory), chutná (jídlo)

EN: Lake Titicaca was our last stop in Bolivia. At its height 3820 m it´s sometimes wrongly called as a highest navigable lake in the world. For Bolivia, which is same as Paraguay only country in whole South America without entry to the ocean, is Lake Titicaca threir sea. With its lenght 230 km and width 97 km it seems really like big watter. The lake is a magnet for local tourists and foreigners as well. The most popular and visited place is small town Copacabana, which serves many boats to nearest Islands – Isla del Sol and Isla de la Luna.

There are always as many tourist that it has bad impact on prices and locals, who bother here with all their offers to tourist more than we have so far experienced. It was a bit different Bolivia here than we know.

The second day after arrival from La Paz, we boarded the boat early in the morning and cruised to Isla del Sol, where are found some Inca ruins. The island itselfs offers great day treking accross island, panoramatic views, and is simply worth to visit. Our boat took us to the nothern part of Island and we walked over the island to its south tip to village called Yamani, where we spent night.

The following morning we were looking for somebody to boat us to the other side of straight to mainland village Yampupata, where we planed to hike back to Copacabana from. Finally we found one fisherman who took us with his raw boat there. It was tough rawing accross the straight, so we gave our hands and helped to raw too. Unfortunately, while in Yampupata, heavy hail storm came, so we had to wait over an hour in small restaurant. The rain in any kind is very unusual at this time of year here. Sun came out again and we could leave for a 16 km walk back to Capacabana. The road passes throught many nice villages where main locals concern is agriculture and fishing. In the afternoon we were back in Copacabana and hiked more up to popular mountain – Cerro Calvario with spectacular view over a bay of Copacabana.

There is abundance of trout in Lake Titicaca, one of the biggest kind of trout found anywhere in the world. This fish is served in every restaurant or market round the lake, so we had great chance to have delicious lunch and dinner every day.

After more than one month came our last day in Bolivia and we boared a bus taking us across border to Peru. New country, new experience.

After 33 days in Bolivia:

We have spent in Bolivia more time than in any other country in South America so far. I don´t want to compare any countries, it´s impossible. We felt so far everywhere just great. People are very friendly, kind, tolerant and patient. All what we miss in Europe.

We fell in love with Bolivia, not only because its traditional way of life but also for its natural beauty. Bolivia is poor country, statistically the poorest country in whole South America. True, the villagers in mountain live very simple way of life. But where the people in mountain do not live simple way of life? However I think that despite the Bolivia is cathegorized as a poor country, it is still richer than any asian country, except those mot developed like Japan, Korea or some arabic countries. What is most important, that people in Bolivia are overal happy. I would much rather bet the poorest person in Bolivia, that the poorest in Prague or New York.

The best experience

Marek: Except the climb of Huayna Potosi (6105 m), and biking most dangerous road in the world, the visit of silver mines in Potosi. That was very strong experience to see men working so hard in such unhospitable conditions.

Romca: Hard to say. The climb of Huana Potosi was about push myself futher. On the other hand, the three days Salar de Uyni tour was excelent, we saw the scenery and landscape we have never seen before.

Favourite food

Marek: Chairo! Very delicious soup. Generally all the soups served in Bolivia are great, and I love them.

Romča: saltena (bread filled by meat or cheese), milkshakes and fruitsalats, bread similar to our czech bread and trucha (trout)

Most suprising

Marek: Prehaps that what I mentined already. The standart of living in Bolivia. Before our flight to South America I expected lower strandart of living here, expecially in the poorest countries. I thought it´s gonna be similar as what we experienced before in Asia. Although my suprise was bigger then. The poeple live here very nice, their mentality and way of life say, that they are modern and educated thinking nations.

Romča: How the Bolivians are easy going pepole. Their habbit is not to hunt tourist to sale something. They have their shops where they patiently wait until somebody comes to buy something. Many times happened to us, that shopkeeper woman´s main concern was knit a sweather, which is main interest of most Bolivian women everywhere, than paying attention to their customerJ

Most disappointing

Marek: That a lot of travelers just come to Bolivia to see the salt flats and do La Paz and then they disappear again. Bolivia has so much more to offer.

Romča: Not disappointed but more annoyed by constant dusty road conditions.

Bolivia in three words

Marek: colourful, cold (weather), cheap (goods)

Romča: nice (people), wild (mountains), delicious (food)
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: