Trekking in Cordillera Real

Trip Start Feb 25, 2012
1
32
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Bolivia  ,
Friday, June 1, 2012

English translation is below

CZ: Po týdnu našeho pobytu v La Paz, kdy jsme kvůli mé nemoci museli některé plánované aktivity odložit, bylo již na čase vyrazit někam do pořádných hor. Vybrali jsme si třídenní El Choro trek, zažínající vysoko (4800 m) v horách Cordillera Real nedaleko La Paz, a končící v pouhých 1200 m nedaleko městečka Coroico. El Choro trek je oblíbený především tím, že prochází několika vegetačními pásmy podle toho, jak se mění nadmořská výška. Dle průvodce měla cesta na své délce asi 52 km vést převážně z kopce. To se moc nepotvrdilo, neboť jsme si místy mákli do kopce až až.

Převážná většina treků v bolivijských, tak jako i v peruánských horách, jsou knižními průvodci doporučovány dělat s guidem-průvodcem. To především kvůli bezpečnosti, neboť zde prý turisté bývají mnohdy v horách okradeni. Týkalo se to i tohoto treku. My si žádného průvodce nezaplatili, trek si udělali sami, a cítili se celou dobu víc než bezpečně. Pravdou je, že jsme byli ještě s jedním mladým Němcem Berdem jediní, kdo zde trekoval a kempoval bez přítomnosti průvodce. Můj názor na tuto celou věc je asi takový: někdy před 10 možná 15 lety zde byl nějaký bílý turista okraden, rozneslo se to do světa, udělala se z toho VELKÁ ryba, a od té doby všichni knižní průvodci rok co rok jen kopírují fakt starý několik let, že zde hrozí nebezpečí okradení. Realita je však již zcela jiná. Možná se ve své domněnce mýlím. Náše dosavadní zkušenosti s trekováním v Andách jsou ale takové.

Každopádně trek to byl úžasný. Procházeli jsme mnoha horskými vesničkami, od těch „tibetského" charakteru vysoko v horách, kde se chovají především lamy nebo ovce, až po ty „v pralese“, kde obživa místních závisí na tom, co tropický les „dá“. Za zmínku určitě stojí náš kemping druhou noc, kdy jsme stanovali na krásné travnaté plošině vysoko nad okolními svahy s jedinečným výhledem do hlubokých údolí kolem. Bylo to jednoznačně nejúžasnější místo, kde sme kdy postavili stan. Třešničkou na dortu zde byl fakt, že pozemek vlastnil jeden drobný děda, snad 100 let starý, který pochází z Japonska, a přišel sem do Bolívie někdy v 50 letech minulého století. Ukazoval nám mapu jeho cesty do Bolívie – lodí přes indický oceán,  kolem Afriky, později přes Atlantik do Rio de Janeira, a dále krkolomně po zemi až sem, do ztracených bolivijských hor. Vede si rovněž knihu, kam se mu zapisují všichni návštěvnící jeho úžasného „kempu“, a k jeho nesmírné radosti zakreslují do mapy místo, odkud pocházejí. Z naší vlasti tam měl jen tři místa, tak jsme mu zakreslili další dvě. O ČR toho věděl tolik, až nás spadla huba! Přitom tam samozřejmě nikdy nebyl. Tak jako věděl mnoho o všech dalších evropských i světových zemích. Úžasnej děda!

Po třech dnech jsme se dostali do vesnice Chairo, kde trek končil, a odkud jsme se minibusem dopravili do městečka Coroico. To je velice populární dovolenková destinace především lidí z La Paz. Je zde stálé teplo (oproti stále chladnému La Paz) a krásné okolí, kterým se Coroico může pyšnit. My zde chtěli zůstat alespoň jednu noc, než se vrátíme do La Paz. Byl pátek, a shodou okolností se zde konala Fiesta – největší bolivijské oslavy v roce. Živá muzika tu hrála už od našeho příjezdu. Večer jsme se sbalili, a šli to omrknout. Potmě jsme lezli do kopce za hlasem muziky, až sme došli na místo činu. Živá muzika s několika pódii hned vedle kostela na kopci v lese se spoustou lidí kolem. Snad celé město přišlo. Co však turistovi, neznalému místních poměrů, padlo okamžitě do oka, byli motající (tancující??) se lidé, všichni v podnapilém stavu, ač bylo sotva 7 večer. Všichni, doslova všichni, od stařenek a dědečku až po mladé, popíjeli láhvové pivo, kterého tu bylo všude až až. Nebylo zde vidět prakticky nikoho bez láhve piva  v ruce. Mnozíz nich si nosili v rukou celé basy piva. Byly to tu jedny velké pijácký orgie. Všichni byli ve velmi dobré náladě, přátelští, nespočet lidí nám podávalo ruce, plácalo po ramenou, a přitom neustále usrkávali pivo. Tak dobře jsme se dlouho nenasmáli. Bylo srandovní sledovat všechny ty motající se pijany, mnozí z nich později spící všude možně. Nejlepší byli děděčci a stařenky. Ti snad pili nejvíc. Platila zde zřejmě přímá úměra, čím starší osoba, tím více piva mohla vypít. Opravdu nevšední zážitek.

Největší překvapení nás však čekalo následující ráno, kdy jsme spěchali na bus do La Paz. Město bylo plné sobotního marketu, kde se sešlo celé město, a na nikom nebylo ani zdaleka znát, že by včerejší noc někde porflámoval. Bolivijci umí skutečně pít!

EN: After a week of our stay in La Paz, where we had to postpone some planned activities because of my illness, it was high time to go explore surrounding mountains. We chose a three-day El Choro trek starting high (4800 m) in the mountains of the Cordillera Real near La Paz and ending in just 1200 m near the town of Coroico. El Choro trek is popular mainly because it passes through several vegetation zones, as the altitude changes. The vast majority of treks in the Bolivian and Peruvian mountains as well, are recommended by guide books to do with the guide. This is mainly because of safety reasons, since there are sometimes tourists robbed in the mountains. That includes this trek as well. We did not pay any guide, did the trek alone together with one German guy Bernd, and felt all the time more than safe. The truth is that we were the only ones here hiking and camping without the presence of guide. My opinion on this whole thing is about this: sometime about 10 maybe even 15 years ago there was some white tourist robbed, word spread it into a world, and since then all guide books just copy year after year the story about robbing. The reality is nowdays however, quite different. Maybe I am wrong in my opinion, but this is our experience with hiking in the Andes so far.

Anyway, it was an amazing trek. We walked through many mountain villages, from the "Tibetean" ones, where local´s main bussines are llamas and sheeps, to those "in the jungle", where local livelihoods depend on what the tropical forest "give".

It´s worth to mention  our second night when we camped on a beautiful grassy plateau high above the surrounding slopes with a unique view into the deep valleys around. It was definitely the coolest place we have ever built our tent. The icing on the cake here was the fact that the land is owned by a old man, perhaps 100 years old, who comes from Japan, and came here sometime in the 50's. He showed us map of his travel to Bolivia - ship across the Indian Ocean, around Africa, then across the Atlantic to Rio de Janeiro, and overland up here, in the Bolivian mountains. He showed us also his book, where he records all campers and they all mark the point in the map, where they come from. There was only three places in his map from Czech, so we marked other two for him. Generally he knew about our country as well as about ther european and world countries so much that we could not believe that! And he has never been in Czech or enywhere in Europe though, of course. Incredible!

After three days hiking we got to the village called Chairo, where the trek ended, and where we were transported by minibus to the town of Coroico from. This is a very popular holiday destination especially by people from La Paz. There is stable warm weather (compared to cold La Paz) and beautiful surroundings. We wanted to stay here at least for one night before we return to La Paz. It was Friday, and Fiesta was held here - the biggest celebrations in Bolivia.

We heard live music since our arrival. In the evening we packed up and went to check it out. In the dark, we climbed up the hill all the time following the sound of music. There was live music with several platforms with lots of people around. Perhaps the whole town came. But what tourist could immediately see here, were walking (dancing?) people, all drunk, though it was barely 7 pm. Everyone, literally everyone, from old women and men to the young, drank bottled beer, which was everywhere. There was no one seen without a bottle of beer in hand. Many of them carried even whole box of beer. All were in very good mood, friendly, countless people shaked our hands, slapped our shoulders, while continually drinking beer. It was funny watch all those drinkers, many of them later sleeping everywhere. The best were the old men and old ladies. They probably drank the most. It seemed, the older the person, the more drank. Truly remarkable experience.The biggest surprise, however, awaited us next morning, when we walked to catch the bus to La Paz. There was Saturday´s market, where all the people came together, and no one looked to be after party last night. Bolivians really know how to drink!
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: