Salar de Uyuni

Trip Start Feb 25, 2012
1
29
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Bolivia  ,
Thursday, May 17, 2012

English translation is below

CZ: Salar de Uyuni v jihozápadní části Bolívie je největším solným polem na světě, zaujímajícím 12 000 km2 v nadmořské výšce 3600 metrů. Pro představu zhruba jako kraj Vysočina a Jihomoravský kraj dohromady. Jen sůl. Dříve zde bylo jezero, zvané Lago Minchin. Jak se nadmořská výška tohoto místa na úpatí And zvedala, jezero se vytrácelo, až zmizelo docela. Plocha solného pole je tak rovná, že je to nejlepší místo na světě vhodné například pro kalibraci satelitů na oběžné dráze.

Solná pole v Uyuni jsou bezesporu největším turistickým lákadlem Bolívie a víceméně i celé Jižní Ameriky. Toto jsme si nemohli v žádném případě nechat ujít. Mnozí turisté přijíždějí do Bolívie jen kvůli tomuto (což je samozřejmě obrovská škoda).

Turisté nejčastěji navštěvují solná pole v rámci 3 nebo 4 denní túry jeepem pouští jihozápadní Bolívie. Je to velice obdobné tomu, co jsme před 5 lety podnikli v Tibetu, kdy jsme během 5 dní cestovali jeepem z Lhasy do nepálského Kathmandů.

Jen s tím rozdílem, že tady je to opravdu masová turistika. V Uyuni, kam jsme dojeli busem z Potosi (mimochodem nádherný úsek cesty), jsme nelenili a obešli toto 20 tisícové pouštní městečko křížem krážem a navštívili snad všechny cestovky, které túry do pouště nabízejí. To, že jsme navštívili všechny, jsme si jen bláhově mysleli. Údajně jich je tu přes 80! Tak jako v případě Pantanalu v Brazílii, i tady bylo těžké odhadnout tu „dobrou" cestovku od „špatné". Nakonec jsme skončili u agentury Andes Salt Expeditions, která nás oslovila svým kamarádským přístupem a i svoji cenou.

Následující ráno jsme již byli připraveni nalodit se do našeho Jeepu – Toyota Landcruiser 4x4 (mimochodem ten samý jeep, kterým jsme cestovali v Tibetu). Naši spoluputovatelé byli – Jay -  američan, 2 francouzi – Frank a Flora, a jedna německo-turecká cestovatelka - Senem. A Juan, náš řidič, kuchař a průvodce v jedné osobě. No a my dva, ČešiJ Tak jako mnohokrát předtím, i tu jsme se setkali s údivem lidí, že jsme z České republiky. Připadám si už někdy jako nějaký vlajkonoš, který dobývá nové země. Přitom tomu tak určitě není. Je nás prostě jen o něco méně, než ostatních.

První den byla na programu solná poušť s rybím ostrovem uprostřed. Zde se vyskytují obří kaktusy (některé výšky 10 metrů), jaké jsme nikdy v životě neviděli. Solné pole nabízí parádní příležitost, jak udělat nějaké povedené snímky. Viz foto. Upozorňujeme, že všechna fota jsou originální bez použití photoshopu nebo jiného nástroje.

První noc jsme strávili v solném hotelu, kterých je na kraji solné pouště vystaveno hned několik. Vše je zde výhradně ze soli, zdi, podlahy, stoly, židle. Ještě před příjezdem do hotelu jsme byli svědky zapadnutého autobusu plného místních lidí v solném poli, cca 15 km od nejbližší vesničky. Jelikož bylo těsně před soumrakem a teplota vzduchu tu rychle padá pod bod mrazu, obávám se, že cestovatele z autobusu měli velmi krušnou noc. Druhý den ráno byl bus stále na svém místě a bylo vidět světla a siluety postav pobíhající kolem. Snad všichni přežili.

Druhý den byly na programu barevné laguny a mnoho kamenných polí v poušti. Největším highlightem byla laguna Colorado s velmi sytě červenou barvou plnou nádherných plameňáků. Většina plameňáku migruje na zimu jinam. Ty, co jsme tu spatřili, byli ti kteří na to už „nemají“ nebo to prostě už „zabalili“. I tak jich tu bylo poměrně dost. Druhou noc jsme trávili v rodinném hostelu nedaleko laguny v nadmořské výšce 4400 metrů. V noci byla opravdu pořádná kosa. Vzhledem k tomu, že se v Bolívii prakticky nikde netopí, jediný způsob jak se zahřát, je navléct se do všeho, co máte, vypít horký čaj, a zalézt do postele. Já tu měl bohužel velmi špatnou noc. Ne kvůli zimě,  ale kvůli zažívacím potížím. Prakticky vůbec jsem nespal.

Ráno v 5h byla venku opravdu neskutečná kosa. Juan musel v noci několikrát jít nastartovat náš jeep, abychom ráno vůbec vyjeli. První zastávkou byly obří gejzíry. Byla stále ještě tma, když jsme sem dorazili. Už tu bylo několik jeepu jiných společností. V nadmořské výšce 4900 metrů zde byla zima ještě větší než kdekoliv jinde. Doslova jsme tu všichni trpěli. Můj foťák odmítal spolupracovat, neboť na baterku byla příliš velká zima. Udělal jsem jen 2-3 fotky. Nicméně, měl jsem tak zmrzlé prsty, že sem si řekl, že mi nestojí za to, tady pro pár hloupých fotek šaškovat. Ptal jsem se kolem lidí, jestli někdo neví, kolik je stupňů. Každý se jen ušklíbl, informaci jsem tedy nedostal. Odhaduji to na nejmíň 20 pod nulou. To co však přišlo záhy, bylo to nejkrásnější pohlazení na duši, jaké se vám může dopřát. Z gejzírů, totálně zmrzlí, jsme po hodině přijeli k termálním pramínkům, kde se dalo v teplé vodě koupat. Nic lepšího jsem dlouho nezažil. Většina turistů okamžitě naskákala do malého jezírka. Byli však tací, kteří zůstali stát na břehu, zahaleni do čepic, rukavic, kabátů a jen koukali. Promarnili ten nejlepší pocit ohřívat se v hot springs, jaký kdy kde mohou mít. 

Třetí a poslední den jsme mířili až k samotným Chilským hranicím, kde se nachází Laguna Verde – zelená laguna s vulkánem Licancabur 5965 m. Původně jsme s Romčou uvažovali si malinko za túru připlatit, nechat se tu na den vysadit a s najmutím místního vesničana si vylézt na tuto sopku. V Uyuni jsme se však s žádnou cestovkou na našich plánech nedokázali dohodnout, takže jsme to nechali nakonec plavat. Teď jsem zato byl velice rád. Po probděné noci, s prdelí v jednom ohni při sračce, která mě tu doprovázela, ve výšce téměř 5000 metrů, jsem se cítil tak akorát na odstřel. O lezení někam o kilometr výš nebylo ani pomyšlení.

Během třetího dne jsme měli ještě několik zajímavých zastávek v poušti, ale víceméně už to byla jen dlouuuuhá cesta pouští zpět do Uyuni. Já si bohužel třetí den neužil tak jak bych asi chtěl. Když jsem nebyl zrovna někde v poušti za kaktusem srát, chrápal jsem v jeepu jako zabitý, neboť jsem byl po probdělé noci k smrti unaven. Když pominu věčný prach, který nás cestou pouští doprovázel (ucpával nos, ústa, krk), tak to byl zážitek více než úžasný. Není poušť jako poušť. Kdekdo by si myslel, že je to nezajímavá část krajiny, kde není nic k vidění. Opak je pravdou. Většina pouští, které jsme kdekoliv na světě navštívili, byla víc než zajímavá. A tato bolivijská předčí snad vše. Viz foto.

Bylo to určitě jedno z nejúžasnějších míst na světě, které jsme kdy navštívili. S túrou jsme byli velmi spokojeni, řidič, kuchař, guide v jedné osobě se nám velmi věnoval a snažil se náš pobyt co nejlépe zpříjemnit a zpestřit. Jeho jídlo bylo úžasné, ikdyž jsem se z něj ve finále posral. Jak nám Juan řekl, příští ráno vyrážel znovu do terénu s další grupou turistů Další tři dny. A pak zase a zase. Celou sezónu. Celý den řídí, večer vaří a věnuje se s úsměvem turistům. Neskutečné. My všichni odpadli už během třetího dne jízdy.

Jediným „ale“ této túry je velký počet jeepu všude kolem. Jak nám řekl jeden Němec, který tu byl před 15 lety, tehdá zde viděl za den projet všehovšudy 2 jeepy. Dnes jich tu jezdí denně nejméně 20 krát tolik.

EN: Salar de Uyuni in Southwest Bolivia is the world's largest salt flat - it covers 12,000 square kilometers at an elevation of over 3,600m.  It was part of a prehistoric salt lake called Lago Minchin which covered most of the area.  As the elevation of the land gradually increased along with the Andes the area became drier and eventually burned the entire lake off.
What remains is one of the most stunning and otherworldly places I've been to date.
Uyuni Salt Field in are undoubtedly the biggest tourist attraction of Bolivia and more or less the whole of South America. This we could not miss in any way. Many tourists come to Bolivia just because of this (which is obviously a big loss).

It's pretty typical for backpackers cruising through this region to book a three or four day 4WD tour including highlights from the tri-border and the famous Salar.  The whole thing is very similar to the tour we did 5 years ago in Tibet from Lhasa to Nepal - Kathmandu.  

With only difference that here it is really mass tourism. In Uyuni, where we arrived by bus from Potosi (a wonderful part of the journey), we walked around the desert town of 20 thousands and visited almost all tour operators that offer tours to the desert. The fact that we have visited all, we just foolishly thought.Reportedly there are over 80 of them here! As with the Pantanal tour in Brazil, again here it was difficult to seperate the "good" travel agency from the "bad". Finally, we ended up with Andes Salt Expeditions agency, which seemed to be fine and we liked their price.
The following morning we were already prepared to embark for our Jeep - Toyota Landcruiser 4x4 (the same jeep, which we had traveled in Tibet). Our travelers mates were – Jay – american guy, Frank and Flora – Frenchs, and Senem - German-Turkish girl. And Juan, our driver, cook and guide in one person. And then the two of us, CzechsJ As many times before, here we met again that people are surprised we are from the Czech Republic. I feel  sometimes as a flag bearer who conquers new lands. It is of course not true. There are just a little bit lesser of Czechs then others.
The first day intinerary was on the salt desert  with fish island in the middle with giant cactus (some 10 m height), we've never seen before. Salt field offers great opportunity to take some great pictures. See photo. Please note that all photos are original without using Photoshop or other tools.
The first night we spent in a salt hotel. There are more of them on the edge of the salt desert. Everything here is meade entirely of salt, walls, floors, tables, chairs. Prior to arrival at the hotel we saw stuck bus full of local people in a salt field, about 15 km from the nearest village. Since it was just before dusk and the air temperature quickly falls below freezing, I'm afraid that travelers from the bus had a very tough night. The next morning the bus was still in place and we could see lights and silhouettes of bodies rushing around. I hope everyone survived.
The second day was on many colored lagoons and rocky fields in the desert. The biggest highlight was the Laguna Colorado with a very red colour full of beautiful flamingos. Most flamingos migrate for the winter elsewhere. The ones we saw there were those who can not migrate more. Even so, there were still quite a lot of them.The second night we spent in a family hostel near the lagoon at an altitude of 4400 meters. The night was really cold. Given that virtually nowhere in Bolivia is heat, the only way to get warm is dress everything you have, drink hot tea, and jump into bed. Unfortunately I had misrable night here. Not because of cold, but due to digestive problems. Practically I did not sleep at all.
At 5h in the morning was outside very very cold. Juan had to go several times at night to start our jeep to keep batery alive. The first stop was the giant geysers. It was still dark when we arrived. Already there were several other jeeps. At an altitude of 4900 meters there was colder even more than anywhere else. We literally all suffered. My camera refused to cooperate, because the battery was too cold. I took only 2-3 photos. However, my fingers were cold enough I said myself, that it makes no sence to suffer here like this for few pictures. I asked people around if anyone knew temperature. Everyone just smirked, so I did not get the information. Guess at least 20 below zero. What, however, soon came, it was the best what we could deserve. From geysers, totally frozen, we arrived after an hour at the thermal hot springs where we could have bath in hot water. I have experienced nothing better for long time. Most tourists immediately jumped into a small lake. However, they were those who kept standing on the shore, wrapped in hats, gloves, coats and just watching.. They wasted the best feeling of heat in the hot springs, where ever they may have. 
The third and final day we headed down to the Chilean border, where the Laguna Verde - Green Lagoon with volcano Licancabur 5965 m is found Originally we were thinking with Romca for a extra day here, to climb the volcano. But in Uyuni we did not meet any agency that was willing enough to give us here one day extra to do it, so we finally let it go. But now I was very happy that we let it go. After night without any sleep, with my ass on constant fire, at an altitude of almost 5000 meters, I felt just right to shoot myself. To think now about to climb another kilometer up it was unthinkable considering my current physical condition.
During the third day we had a few interesting stops in the desert, but more or less it was only a loooong desert way back to Uyuni. Unfortunately, I did not enjoy the third day, as I probably would like to enjoy. When I was not somewhere in the desert, making the shit behind cactus, I was snoring in a jeep after sleepless night, tired to death. Despite the permanent dust that accompanied us through the desert (clogged nose, mouth, neck), it was more than amazing experience. It is like a desert wilderness. Someone would think the desert is uninteresting part of the landscape where there is nothing to see. The opposite is true. Most of the deserts, we have visited anywhere in the world, were more than interesting. And this one perhaps surpasses the most. See photo.
It was definitely one of the most exciting places in the world that we have ever visited. We were very happy with our driver, cook and guide in one person and with the tour overall. The food was amazing, even though I got diarrhea after that. As Juan told us, the next morning he was going again for three days tour with another group of tourists. And then again and again. The entire season. All day driving, cooking and evening dedicated to tourists with a smile. No rest. Unreal. We all were so tired after these three days.
The only "but" here is a large number of jeep tours all around. As one German, who was here 15 years ago, told us, he could see here about two jeeps in a day. Today there are at least 20 times more of them here.
Slideshow Report as Spam

Post your own travel photos for friends and family More Pictures

Use this image in your site

Copy and paste this html: