The "highest" city in the world! Potosi

Trip Start Feb 25, 2012
1
28
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Bolivia  ,
Tuesday, May 15, 2012

English translation is below

CZ: Do Potosí jsme ze Sucre cestovali vlakem. Spíše než vlak bych to měl nazvat busem na kolejích, anebo nějakým mutantem vlako-tramvaje. Vlak, který má jen jediný malý vagón pro asi 25 osob, zde na této trase jezdí jen třikrát týdně. Ačkoliv jízda trvá 7 hodin, dvakrát déle než cesta busem, knižním průvodcem je doporučován pro nádhernou scenérii a panoráma, kterou je po cestě možno vidět. Bylo to skutečně tak, výhledy byly úžasné a celá cesta stála zato. Tímto vlakem už bychom ale nikdy nejeli a nedoporučujeme to žádnému jinému turistovi. Důvod je jediný a prostý. Vlak je využíván výhradně chudými vesničany, kteří žijí vysoko v horách a tato železnice je jediná jejich spojnice s okolním světem. Byli jsme bohužel svědky toho, kdy ubozí vesničané čekali u trasy na tento vláček, který byl ale beznadějně plný, a strojvůdce již tedy nezastavoval, a nechal ubohé vesničany čekat další dva dny na vlak, který snad bude mít pro ně místo. Při pohledu na ně nám jich bylo velice líto a cítili jsme se velice provinile. My jim tu přece bereme místa, když jsme mohli klidně cestovat autobusem, kterých na trase Sucre-Potosí jezdí nespočet. Ačkoliv nám nikdo ani náznakem nedával najevo, že my, bílí gringos, bychom tu neměli cestovat, a všichni k nám byli velice milí, necítili jsme se dobře. Vědět to, určitě bychom zde necestovali. Nechápeme,  jak může knižní průvodce a spousta jiných zdrojů na internetu, tento způsob dopravy pro turisty doporučovat, a nezmiňuje tuto skutečnost. Musíme k tomu napsat nějaký komentář.

Potosí se svými 140 tisíci obyvateli je údajně ve výšce 4100 m nejvýše položeným městem na světě. Já tedy na své GPS naměřil průměrnou výšku města 3950 metrů a jsem si jist, že v Tibetu je hned několik měst-vesnic položených mnohem výše. Je jen otázkou, co je pokládáno za město a co za vesnici. Nicméně, výška byla znát zejména při cestě do kopce nebo do schodů, a zima tu byla taky pořádná, zejména v noci. První noc jsem tu zažil mírné příznaky vysokohorské nemoci, bolest hlavy, stálá žízeň a nespavost. Překvapilo mě to.  Před lety, kdy jsme cestovali v Tibetu, jsme první příznaky vysokohorské nemoci měli až ve výšce nad 5000 metrů. Tady už ve 4000 m. No, asi už stárnu, nebo coJ))

Krom několika hezkých zachovalých památek a mnoha nádherných kostelů (je jich tu přes 80) jsou tu největší turistickou atrakcí místní doly. Potosí se v minulosti proslavilo především těžbou stříbra a později i dalších minerálů. Město bylo založeno Španěly v roce 1546 a díky obrovské těžbě stříbra se brzy se svými 200000 obyvateli stalo největším městem Jižní Ameriky. Na chvíli dokonce i celého světa! Zásoby stříbra byly obrovské. Zprvu zde pracovali především indiáni najímaní španělskými přistěhovalci. Ti ale postupně odmítali tak tvrdou a nelidskou práci. Španělé do Potosí začali přivážet otroky z Afriky, celkově jich sem bylo přivezeno 30 tisíc. Pracovníci zůstávali pod zemí běžně 4 měsíce, aniž by vyšli na povrch země. Čísla říkají, že během let 1556 až 1783 zde zemřelo 8 miliónů pracovníků v dolech!

Dodnes zde důlní práce probíhají. V průměru zde pracuje kolem 15 tisíc mužů. Většinou stále s primitivními nástroji a prostředky. Většina těžařů po 10 až 15 letech práce v dolech umírá na následky zdravotních problémů, které důlní prostředí způsobuje. I přes tento fakt je až k nevíře, jak je tato nebezpečná práce stále místními vyhledávána.

Túry do dolů zde probíhají každý den. Turisté jsou běžně bráni do podzemí, kde probíhá těžba. Túra začíná tak, že na místním trhu nejprve nakoupíte zásoby koky, cigaret, pití a jiných potřeb, kterými později v dolech obdarováváte pracovníky. Dělat to nemusíte, povinné to není. Ale je to tu tak už nějak zaběhnutá věc, a věřte mi, ve chvíli, kdy vidíte ty muže dole v podzemí tvrdě makat, dali byste jim ještě víc, než u sebe máte.

Pak už se jde do podzemí, úzkými šachtami. Většinou v pokrčení, někde je třeba se i trochu plazit, jinde se šplhat nahoru či dolů po úzkých žebřících. To vše v přítomném prachu a vlhku. Jestliže chcete něco nazvat jako tvrdá práce, pak je to určitě toto. Muži zde pracují většinou 6 dní v týdnu po 8 hodinách. Společnost jim dělá jen jejich koka, kterou žvýkají prakticky nepřetržitě.

Po výstupu ven z šachty opět na denní světlo, jsme ještě dlouho potom byli plni toho, co jsme dole v podzemí viděli.  Po této zkušenosti si už nikdy v životě nemohu stěžovat na svoji práci, ať už budu dělat cokoliv.

EN: We traveled from Sucre to Potosi by train. Rather than train I should call it the bus on rail or some mutant tram-train. The train, which has only one small car for about 25 people runs on this route only three times a week. Although the trip takes 7 hours, twice longer than by bus. Anyway guide book recommends it for beautiful scenery and panorama, which can be seen along the way, so we went for it. It was really true, the mountainous scenery was amazing and the whole trip was worth it. However, we would not travel by this train any more again. The reason is one and simple. The train is used only by poor villagers who live high in the mountains and the railway is only kind of travel or connection with civilization for them. Unfortunately, we were witnesses when the villagers waited in line for this train, but it was hopelessly full, and therefore driver did not stop for them at all, leaving villagers wait another two days for next train, which hopefully will have a seat for them.Looking at them we were very sorry and we felt very guilty that we took them two seats. Two villigagers could travel. We could easily travel by bus, there are countless buses to Potosí every day. Although no one paid any attention to us, and nobody noted anything like we should not travel by tris train. All of locals in train were very nice, we did not feel well though. Knowing this, we certainly did not travel here. We do not understand why guidebooks and plenty of resources on the Internet, still recommend this train for tourism purpose and do not mention this fact. We have to write a comment about it and post on internet asap.



Potosi with its 140 thousand inhabitants, is reportedly at an altitude of 4100 m the highest city in the world. My GPS said here the average height of 3950 meters and I am sure that in Tibet there are several urban villages lying much higher. It's only a matter of what is considered as a city and what as village. However, the height was known especially when traveling uphill or up stairs, and cold temperature was significant, especially at night. The first night I experienced mild symptoms of mountain sickness, headache, insomnia, and constant thirst. It surprised me. Years ago when we traveled in Tibet, we had the first symptoms of mountain sickness at height of 5000 meters and above. Here we are at 4000 m Well, maybe I am getting olded or… :-))
In addition, some pretty well-preserved monuments and many beautiful churches (there are over 80 of them), the biggest tourist attraction are local mines here. Potosi is famous for its silver minning as primar mineral in past, currently for other minerals. Potosi was founded by Spaniards in 1546 and with a huge silver mining soon with its 200,000 residents became the largest city in South America and for a while even the largest in whole world! Silver minning was enormous here. At first mostly indigenous people worked here hired by Spanish immigrants. They gradually refused to do this hard and inhuman work. Spaniards began taking slaves from Africa, overall there were delivered 30 thousand africans here. Workers stayed underground commonly for 4 months without seeing outside. The statistics say that during the years 1556 to 1783 there died over 8 million workers in the mines!
Mines are still in proces here. On average, around 15 000 men still work here, still with primitive tools. Most miners die after 10 to 15 years in the mines as a result of health problems caused by mining environment. Despite this fact it is unbelievable how this dangerous work is still sought by locals.
Tours for tourist run here every day. Tourists are taken underground to meet mining process. The tour starts first in the local market where supplies like coca, cigarettes, drinks and other needs are bought, which later are given to workers in the mines as a gift. It is not mandatory, but very popular and trust me, when you see those men in the underground work so hard, you would give them much more than you carry. Then tour continous into underground, narrow shafts. Sometimes it is necessary to crawl a little, climb up or down the narrow ladders etc. All present in dust and moisture. If you want to call anything „hard work", this is it. Men mostly work 6 days a week for 8 hours. Their only company is here their coca, chewing almost continuously.

After getting out of the shaft into the daylight again, we were full of what we saw in the underground mine later long enough. After this experience I would never ever complaint about my work, whatever I did.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: