Rio de Janeiro, Brazil

Trip Start Feb 25, 2012
1
24
54
Trip End Aug 13, 2012


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Brazil  , State of Rio de Janeiro,
Saturday, April 28, 2012

English translation is below

CZ: Jak jsem již popsal v předchozím blogu, pozměnili jsme trochu trasu našeho cestování. Doufáme, že k lepšímu. Zkušenosti nám říkají, že s čím člověk moc nepočítá, to příjemně překvapuje. S Rio de Janeiro, tak jako s celou Brazílií, jsme od začátku vůbec nepočítali, že je navštívíme, tak to teď bude snad milé překvapení.

Musím říci, že hlavní impuls pozměnit trasu naší cesty a vydat se do Ria, přišel, když jsme jednoho dne volali s rodiči přes skype a Romčina maminka zvídavě řekla: A do Ria se nechystáte? Tam přece musíte, tak jako na Machu Pichu, ne?! No a tak jsme se tedy rozhodli, že tam „musíme".

Cesta z Iguazu do Ria byla dlouhá. Busem téměř 24 hodin. Jeli jsme tou samou společností, kterou jsme cestovali z Montevidea do Paraguay, tedy ze spol. Sol del Paraguay. Pohodlným lůžkovým busem. Cesta tedy utekla rychle, a to i díky skvělým brazilským dálnicím.

Rio nás přivítalo ne zrovna přívětivým počasím, jak tu bývá zvykem. Teplo bylo, možná až moc. Ale docela pod mrakem a každou chvíli to vypadalo na déšť. Právě asi to zamračené počasí způsobilo, že náš úplně první dojem z Ria nebyl pěkný. Okolí autobusového nádraží a cesta z něj do míst, kde jsme měli domluvené ubytování, nás malinko zneklidnilo s otázkou na rtech: “kam že jsme to vlastně přijeli, je to vážně to Rio, které známe z fotek“?!

Avšak ještě to samé odpoledne jsme se vydali na první průzkum města a navečer skončili na nádherné pláži, která se objevila nedaleko našeho ubytování. A ještě ten večer z nás všechny obavy spadly. A hned na úvod mohu říci, že čím déle jsme v Riu byli, tím více jsme si jej zamilovali a na konci se nám vůbec nechtělo odsud odjíždět.

Rio de Janeiro je se svými 6,5 milióny obyvateli druhým největším městem Brazílie. Nachází se na pobřeží Atlantiku v klimatickém pásmu tropické savany, proto je tu jak vzduch, tak i moře teplé prakticky po celý rok.

Název města vznikl vlastně jakoby omylem, když 1. ledna 1502 zde přistála portugalská loď a místo pojmenovala Rio de Janeiro (January River-lednová řeka), neboť se domnívali, že zdejší zátoka není zátoka, ale řeka.

Město bylo po téměř dvě století hlavní městem Brazílie, v letech 1815-1821 dokonce i hlavním městem království portugalského. Až v roce 1960 definitivně Rio ztratilo toto privilegium a hlavním městem Brazílie se stává město Brazília.

Rio je známe především karnevalem, který se koná vždy v únoru, sambou, Bossa novou, krásnými písečnými plážemi, gigantickou sochou Krista a homolovitou horou Sugar Loaf (Pao de Acucar), kam se lanovkou jezdí pro krásný výhled na měst. Rio samo o sobě se nachází v nádherném kousku přírody s mnoha homolovitými horami a hlubokým tropickým lesem. To vše s krásnými plážemi vytváří úžasné místo, a není tedy divu, že je Rio zapsáno na seznamu Unesco. Údajně je to nejfotogeničtější město na světě, jeden z novodobých sedmi divů světa a nejnavštěvovanější město jižní polokoule.

Město bude v roce 2014 hostit světový šampionát ve fotbale a za dva roky tomu, v roce 2016, olympijské hry. Je vidět, že město těmito obřími akcemi žije už teď.

Náš pobyt se musel malinko podřídit počasí. Údajně jsou tu jen slunečné dny, a když už prší, je to výjimečně a jen pár hodin deště. Nám tu propršely celé dva dny. Náš první den bylo naštěstí ještě pěkně, takže jsme stihli výlet na horu Corcovado, kde se nachází socha Krista (Cristo Redentor). Na horu vysokou 700 metrů nás vyvezl elektrický vláček. V době výstavby to byla vůbec první elektrifikovaná dráha v Brazíli, a tuším že i v celé Jižní Americe. Je obdivuhodné, jak dokázali na tak strmou horu vůbec něco takového jako koleje vybudovat! Trasa je opravdu velmi strmá a chvílemi to vypadalo, že se s celým vlakem vydáme opačným směrem dolůJ Jelikož byla neděle, nemusím tu ani psát, kolik bylo nahoře turistů. Nedalo se tam ani hnout. A vláček a taxíky přivážely další a další. Výhled z hory na město je fascinující. Samotná socha Krista je největší ArtDeco sochou na světě s rozměry 39,6 x 30 metrů a váhou 635 tun. Socha zde byla umístěna v roce 1931, její výstavba trvala celých 9 let. Při pohledu na sochu člověk absolutně nechápe, jak zde mohli, na tak strmé hoře, něco tak obrovského udělat.

Další dva deštivé dny jsme strávili prohlídkou centra města a procházkou po pláži Copacabana a přilehlého okolí. Jak se ukázalo, Rio nemusí být jen o plážích a soše Krista. Město má památky, kterými se mlže chlubit. Počasí se naštěstí umoudřilo a my si tedy náš pobyt prodloužili o další tři dny. Pak už to bylo jen o slunci, teplu, koupání a studeném pivku. Přesně takové, jaké Rio bývá. Fotbálek či nohejbal se tu na plážích hraje úplně všude a nutno dodat, že zejména nohejbal na velice solidní úrovni. Vydrželi bychom zde hráče sledovat dlouhé hodiny, jejich um nás naprosto fascinoval.

Noční hodiny jsou tu jednoznačně živější než ty denní. Během naší první noci v hostelu, kdy jsme přijeli unaveni po dlouhé cestě busem, jsme byli zdaleka jediní, kteří spali v noci a ne ve dne. Vlastně každou noc byl hostel prakticky vylidněn a všichni se začali z města vracet až v ranních hodinách, aby pak celé dopoledne a někdy i odpoledne prospali. Takové je RioJ

Náš poslední den pobytu jsme se vydali do čtvrtě Urca, kde se krom krásných pláží nachází již zmíněná homolovitá hora Sugar Loaf, kam lanovka vozí turisty pro krásný výhled na město. Přestupní stanice je na hoře jménem Morro da Urca ve výšce 200 metrů nad mořem, kam se dá vyšplhat i pěšky. To jsme také podnikli. Byli jsme odměněni nádherným výhledem na celé město s obří sochou Krista na druhé straně. Panorama viděno odsud, nás naplnilo natolik, že už jsme ani nepotřebovali utrácet dalších 50 dolarů za lanovku, která by nás vyvezla ještě o dalších 200 metrů výš. Výhled by tam byl určitě ještě lepší, to jistě. Rio nám ale spolykalo už nemálo peněz z našeho rozpočtu, takže jsme si na další rozmar nechali zajít chuť a spokojili se s výhledem, pro který jsme si vyšlapali po svýchJ

Po celém městě jezdí abnormálně obrovské množství autobusů, kterými je možno se dostat naprosto kamkoliv. Ani jsme se nesnažili najít v tom množství linek a čísel nějaký systém. Nemělo to smysl, a stejně, podlouhlý tvar města Ria způsobí, že ať skočíte do jakéhokoliv busu, plus mínus se stejně dostanete tam, kam potřebujete. Ve večerních špičkách je tu však takový provoz, že v centru nemá smysl autobusem jezdit. Chůze je rychlejší. Město je naprosto zasekané dopravou a po dlouhé hodiny se to nehne tam ani zpět.

Po Buenos Aires jsme si nemysleli, že ještě někde v Jižní Americe můžeme mít tolik zážitků a fotek z jednoho velkého města. Rio nás ale přesvědčilo o opaku.

Čekal nás další dlouhý přesun. Opět autobusem, tentokrát na západ Brazílie nejprve do města Campo Grande, potom dále do největších mokřadu (wetlands) světa, s jménem Pantanal.

EN: As I mentioned in our previous blog, we changed a little bit our travel plan, hope for the better one. Experience tells us that what a person does not count much with, it might pleasantly surprise. With Rio de Janeiro and even with Brazil, we did not count at all, since the beginning of our travel.

I must say here, that the main impuls to change our route of travel came out when we once called our parents via skype, and Romca´s mum asked us seriously:“And you don´t go to Rio de Janeiro?! But you have to. The same as you have to go to Machu Picchu, haven´t you?!“ So, we later decided, that we „have to“J

The journey from Iguazu to Rio was long. In bus almost 24 hours. We traveled by the same bus company that we traveled from Montevideo to Paraguay,  Sol del Paraguay. In very comfortable sleeper bus. The journey ran away quickly, thanks to good Brazilian highways.
Rio welcomed us with not-so-friendly weather, as is common for this place. Was still warm, maybe even too much, but quite cloudy and every moment it looked like rain is coming. Most likely the weather situation caused that our very first impression of Rio was not nice. Neighborhood of main bus station and the road from there to place where we had accommodation seemed dark and ugly, and we were a little uneasy with the question on the lips, "where the hell did we come in, is it really Rio here?!“

But still the same afternoon we went out for our first city exploration and the evening ended on a beautiful beach, which seemed to be not far from Lapa, one of many town districts here, where we were accommodated. And still this evening we totally changed our opinion and found Rio very nice and safe. And I can note now, that the longer we were in Rio, the more we´re falling love in it. At the end of our stay we did not want to leave at all.
Rio de Janeiro, with its 6.5 million inhabitants is the second largest city in Brazil. Located on the Atlantic coast in tropical savanna climate, therefore, is both air and sea warm enough whole year round.
The city's name was actually named by a mistake, when  a Portuguese ship landed here on 1st January 1502 and named the place Rio de Janeiro (January River), because they believed that the local bay was not bay, but the river.
The city was for almost two centuries the capital of Brazil, in 1815-1821, even the capital of the kingdom of Portugal. But in 1960, Rio lost this privilegium and the capital city of Brazil became  Brazilia.
Rio is especially renowned for Carneval, which is always held here in February, then Samba, Bossa Nova, beautiful sandy beaches, a gigantic statue of Christ and the conical peak of Sugar Loaf (Pao de Acucar), where the cable car rides for a beautiful view of the city and the statue of Christ. Rio itself is located in a beautiful piece of nature with many conical mountains and deep tropical forest. All this with beautiful beaches creates an amazing place, and is therefore not surprising that Rio is on the UNESCO list. Reportedly it is the most photogenic city in the world, one of the modern seven wonders of the world and most visited city in the southern hemisphere.
The city will host the World Cup in 2014 and just two years later, in 2016, the Olympic Games. It is obvious that the city lives already now by these giant live actions.
Our stay is Rio had to be very flexible according the current weather situation. Is said,that there are only sunny days here, and when it rains, it is rarely and only a few hours of rain in a day. We had rain here for two days. Our first day was fortunately still nice, so we managed a trip to Corcovado mountain, where the statue of Christ (Cristo Redentor) is situated. There is  an electric train to this 700 meters high mountain, which is the most convenient and cheapest way of travel up to the statue. It is very remarkable technician work here, and seeing the steep mountain from down one might think how the hell they could manage to build the road and even rail up there. At the time of build this rail was the first electric railway in whole Brazil. The rail is very steep and at times it seemed that the whole train will go in the opposite direction down with usJ Because it was Sunday, I do not have to mention here how many tourists were there. There was no possibility to walk or even move at some spots. The train, taxis and minibuses were bringing new tourist all the time. The panoramatic view from here is absolutely stunning! The statue of Christ is itself the largest ArtDdeco statue in the world with dimensions of 39.6 x 30 meters and weight of 635 tons.The statue was placed here in 1931, its construction lasted 9 years. Looking at the stutue, one absolutely can not understand how they could make something so huge here.
The next two days we spent by rainy walks of the city center and along Copacabana beach and its surroundings. Must say that Rio is not only about beaches and statue of Christ. It has many sights to offer and the center is nice and easy walkable. Fortunately, the weather cleared and we therefore extended our stay for another three days. Later on it was moreless just about the sun, heat, cold beer and swimmingJ The real RioJ. Soccer or foot-netball is being played everywhere on the beach here and it should be noted that, especially foot-netball at a very high level of skill. We could have stayed there for hours to watch skilled players, fascinating by their skill.
Night hours are definitely livelier than the daily ones in Rio. During our first night in the hostel, when we arrived tired after a long journey by bus, we were far the only ones who slept at night and not during the day. Actually, every night the hostel was virtually depopulated and all of the people began to return in the morning. They all slept the whole morning and sometimes late in the afternoon. This is real RioJ
Our last day we went to Urca district, where the beautiful beaches are found and also the mentioned conical Sugar Loaf Mountain, where the cable car rides for a beautiful view of the city. There is a transfer station on Mount Morro da Urca at a height of 200 meters above sea level where is possible to climb quite easily, if you are patient enought to find the trail up. We went for that and found the trail up very easily. We were rewarded with spectacular views of the city with a giant statue of Christ on the other side. Panorama seen from here filled us so much that we did not need to spend another 50 dollars for a lift to Sugar Loaf to get another 200 meters higher. View from there would be certainly better, that´s fpor sure, but. Rio sucked a bit more money from us than is our bufget, so was nice top „save“ here 50 bugs for laterJ
Around the city runs an abnormal large number of buses, which is possible to get anywhere by. 

We even did not try to learn the numbers or lines of buses, because the oblong shape of Rio causes But the traffic is crazy here especially around peak hours. Walking is even faster. The city is absolutely stuck by traffic for hours.

After Buenos Aires we did noth think there is gonna be any other big city in South America where we would have so much experience and take so many pictures. Rio showed us, there we were wrong.
Another loooong bus ride awaited us. This time to the west of Brazil to the city Campo Grande, then further into the largest wetlands of the world, called Pantanal.
Slideshow Report as Spam

Post your own travel photos for friends and family More Pictures

Use this image in your site

Copy and paste this html: