South to sunny California again...

Trip Start Mar 16, 2011
1
142
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , California
Tuesday, February 18, 2014

English translation is below...
 

CZ: Cestu z kanadského Vancouveru na jih dolů do Kalifornie jsem si malinko zkomplikoval, více, než jsem původně plánoval. Přechod hranic do USA byla brnkačka a to i v mém případě, kdy já byl na území Státu v posledních třech letech snad 15 krát, několikrát s naším minivanem, kdy jsme přejížděli  sem a tam, poté několikrát přes letiště během letů z/do Jižní/Centrální Ameriky atd. Takže bych jisté podezření asi budit mohl. Popravdě, docela jsem se toho obával a byl psychicky připraven na všechny možné otázky a následné odpovědi. Nicméně tentokrát jsem skutečně přijel jen cestovat, dokončit to, co jsem začal a dojet nějak na východ do New Yorku, odkud jsem měl letadlo. Úředník se kupodivu nad mým pasem prošpikovaným všelijakým razítky, i těmi americkýmu, vůbec nepozastavoval a už vypisoval novou kartu na tři měsíce dalšího pobytu :-) Skutečně to vypadá tak, že přijíždět do USA po zemi je naprostá pohodička, kdežto přicestováním letecky může člověk lehce narazit. Viz blog: http://blog.travelpod.com/travel-blog-entries/mtrm/1/1370503201/tpod.html

Až do oregonského Portlandu jsem cestoval busem se spol. Boltbus operovanou známým severoamerickým Greyhoundem. Nemínil jsem se přes hranice nejak podezřele motat využitím autostopu, tak jsem jel prostě busem, a to až do Portlandu. Po cestě pršelo, jak když konev obrátí, takže jsem byl docela rád, že jsem v suchu. Do Portlandu jsme přijeli o půl desáte večer, pršelo, nijak slavně to nevypadalo. Trošku jsem se pomotal po městě, které jsme mimochodem minulé léto navštívili při našem návratu z Kalifornie do Kanady, a později šel rovnou vyhledat stanici autobusů Greyhound. Na stopa to tu vážně nevypadalo, počasí stálo zaprd a byla navíc noc. Měl jsem tu sice domluven nocleh u lidí přes couchsurfing, ale na poslední chvíli jsem si řekl, že to nechám plavat a pohnu se přes noc dál. Skočil jsem na Greyhounda a přes noc se svezl do Severní Kalifornie do města Redding. 
Bylo 9 hodin ráno, v Kalifornii svítilo krásně sluničko (jak už to tady běžně bývá). Po cestě jsem si všímal míst, kde to znám již z našeho předešlého cestování. Zejména vulkán Shasta se svoji výškou přesahující 4 tisíce metru je nepřehlédnutelná. Stejnojmenné jezero Shasta mě udivilo svoji velmi nízkou hladinou vody. Samozřejmě jsem v průběhu nekolika měsíců četl a slyšel, jaké je v Kalifornii v posledním roce nebývalé sucho, ale i tak mě to hodně překvapilo. V toto roční obodobí by měl být stav vody na svém maximu. Teď to špíš připomínalo pohled na nádrž, kterou právě z poloviny vypustili. Kalifornie a celé západní pobřeží sice v posledních týdnech dostalo hodně vláhy v podobě deště a sněhu, ale je to stále velmi málo. Celý minulý rok prakticky od jara pořádně nezapršelo a stav povrchových a podzemních vod je doslova kritický. Jestli do konce zimy ještě pořádně nezaprší a na horách nezasněží, bude to mít Kalifornie přes následující léto velmi složité. Navíc pak hrozí požáry, které se zde objevují rok co rok, a při nedostatku vody může dosáhnout každý nový požár nebývalých extremních rozměrů

Do Reddingu jsem se dostal v 9 h ráno a vyrazil na stopa. Stál jsem nejdříve hned za centrem města na jedné z ulic, co směřovaly na výpadovku na dálnice. Ne zrovna šťastné místo, ale jinde to prostě v tuto chvíli nešlo. Zejména proto jsem si zde docela počekal. Nakonec mě vyzvedl jeden postarší pán, a vyhodil mě o 5 kilometrů dál na přivaděči na dálnici. Celou dobu mě nepřestával poučovat, jak a kde mám stopovat, komu se vyhnout a s kým naopak jet. No jak říkal, měl své zkušenosti. To já je mám také, ale pravdou je, že zde v Severní Americe jsem toho příliš nenastopoval, abych mohl nekak rozumovat. Tak jsem ho po těch 5 kiláků nechal vypovídat, poděkoval za odvoz a už stál se svou cedulí na přivaděči. 

Místečko to bylo parádní, počasí přálo, byl jsem slušně oblečen, batoh vedle mě jasně viditelný, nebyl jediný důvod, proč bych tu měl čekat nějak extra dlouho. Viděl jsem to velmi optimisticky. Bohužel jsem se jaksi přepočítal. Nevím proč nebo co, ale něco tu nefungovalo. Lidé mi vraceli pohledy, mávali, interakce byla, ale nikdo prostě nezastavoval. Tak to trvalo asi tři hodiny. Už sem z toho byl malinko nervózní, tři hodiny jsem tu rozhodně trčet neplánoval. Nicméně nebylo cesty zpět, a tak jsem zkoušel dál. Mezitím se někde z křoví vynořil děda, budící dojmu, že on si se svým zevnějškem jaksi hlavu neláme, přišel za mnou a po krátké konverzaci mi stačil sdělit, že už tu čeká od 7 od rána a nic mu nezastavilo. Hmm, snad budu mít větší štěstí, alespoň vypadám jistě lépe než on.

Sotva odešel, zastavil mi děda, co prý kdysi taky stopoval a proto stopaře vždy bere. Bohužel nejel příliš daleko, ale těch asi 70 km pomohlo. Po cestě jsme příjemně pokecali, děda mě vyhodil na křižovatce dálnic č. 5 a č. 99. Oběma se dá pokračovat do Sacramenta, hlavního města státu Kalifornie, kam jsem se potřeboval dostat. Dle vlastního uvážení a i na radu dědy jsem si stoupnul k pumpě u dálnice č. 99. Ta sice vede přes mnoho měst a vesnic a šance, že někdo tudy pojede přímo do Sacramenta byla prakticky nulová. Nicméně jevilo se mi to jako lepší varianta s tím, že se prostě svezu od města k městu a do Sacu se nějak dostanu. Nájezd na dálnici č. 5 zde totiž nebyl příliš šťastně řešen, tak jsem to zkoušel zde. No nakonec mě zastavující auta přesvědčila, ať to přece jen jdu zkusit na tu pětku. Tak jsem šel. Tam stál jako pika skoro tři hodiny, zastavila asi tři auta, jenže jela vždy někam, kam se mi příliš nehodilo. Nikdo prostě přímo do Sacramenta nejel. Asi jsem byl ten den moc náročný. Honil mě totiž už malinko čas a nechtěl jsem se na noc zaseknout někde, odkud není cesty ven. Na druhý den ráno jsem měl totiž koupený lístek na vlak ze Sacramenta přes celé Státy až na východ do New Yorku. Tří a půl denní cesta vlakem :-) Navíc jsem měl na noc v Sacramentu slíbený couch od staršího americko-britského páru, co cestovali několik let kolem světa, tak jsem se nesmírně těšil na vyprávění. No a oni evidentně i na moje:-)Takže jsem docela spěchal, abych do Sacramenta dojel ještě nějak rozumně a z toho vyprávění ještě něco bylo. V 5 se začalo stmívat a já ještě něměl odvoz. Musel jsem to rozseknout. Tady jsem to zabalil, vrátil se na 99, zkoušel ještě stopovat a přitom čeknul přes wifinu u mekáče, jak a odkud jezdí nějaký bus do SACU. Zastávka Greyhoundu byla několik mílí na východ. Naštěstí mě tam hodil jeden hodný pán,  jinak by mi asi i ten bus ujel. Byla už tma, tak sem prostě skočil na bus a už to neřešil. Do SACu jsem to měl ještě skoro dvě hodiny cesty. 

Nevím, co se ten den stalo, prostě ten stop nešel, ikdyž byly příhodně podmínku. To se ale prostě někdy stane a člověk může donekonečna přemýšlet a lámat si hlavy, čím že to bylo. Prostě nebyl den a autostop je vyloženě sázka do loterie, co si budeme povídat. A taky hrál jistou roli fakt, že já potřeboval na večer být v cíli. Kdybych se od toho odporostil, neměl žádný ranní lístek, tak bych zřejmě neřešil, kam tu noc dojedu a prostě bych vzal jízdu i s těmi auty, co mi zastavila ale jela malinko mimo trasu. Určitě bych se nakonec do cíle dostal, ikdyž třeba o trochu později. Proto ne nadarmo se říká, že na stop musí mát člověk čas a příkliš neřešit, kde ten den skončí... Nicméně, i přes ten nezdar mám ze stopování v Kalifornii dobrý pocit. Když to to tak vezmu kolem a kolem, zastavilo mi ten den asi 8 aut, a to, že jsem se svezl jen se třemi z nich, to už byl vlastně můj problém a moje rozhodnutí. Takže stop v Kalifornii rozhodně funguje.

V SACU si mě vyzvednul na nádraží Robert a už jsme jeli k němu domů., kde jsem se později setkal s jeho partnerkou Kate. Užili jsme si parádní večer u vínka a vyprávěním o našich /nejen/ cestovatelských zážitcích. Robert a Kate jsou úžasný pár, oba již na důchodu, ale jejich vitalitu, elán i fyzický fond by jim mohli závidět i mnozí třicátníci, lidé poloviny jejich věku... Rozhodně bych jim nikdy nehádal tolik, kolik jim je.  Takovýto lidé mě vždycky nesmírně pozitivně nakopnou... a vždy si říkám, že jednou chci být v jejich věku stejně pozitivně naladěn a enerií nabit, tak jako jsou oni. 

Druhý den ráno mě Robert zase odvezl na nádraží, tentokrát na to vlakové. Něco tady končilo ale jiné zase začínalo. Vlakem California Zephyr jsem měl cestovat po celé dva dny a dvě noci na středovýchod do Chicaga a poté dalším spojem z Chicaga do New Yorku. Na cestu vlakem jsem se nesmírně těšil. Slibovala nádherné scenérie a také zajímavou atmosféru...

Natoupením do vlaku mi definitivně končil pobyt na západním pobřeží Ameriky, tam,  kde jsme si to s Romčou nesmírně zamilovali. Ovšem ještě alespoň na moment zůstanu na tom východním...


 
EN: I made my travel from Vancouver south down to California a bit complicated, more than I originally planned. Crossing the border to USA was easy this time, even in my case, when I have been in States during last three years maybe like 15 times, crossing the borders either with our minivan or through the airport during the flights to / from the South / central America, etc. Anyway the immigration officer did not ask anything this time, just stamped my passport and issued new visa waiver for 3 months.

I traveled to Portland, Oregon by Boltbus. It rained a lot all the way down. My bus arrived to Portland at 9.30 PM, it was still raining, did not look good. I walked the city a bit, and then headed straight to Greyhound bus station. Although I could have couch here through CouchSurfing, I decided to travel further south through the night, cause it did not look that the morning was going to be dry for hitchhiking. So I hopped on a Greyhound overnight bus going to Northern California to the town of Redding.

I woke up in California next morning and sun was shining beautifully (as it usually is here ) . Along the way I noticed the places what I know already from our previous travels. In particular, Shasta volcano with its height of over 4,000 meters /14000 ft, is unoticable. Shasta lake has very low water level. Of course, I was aware of drought over several months in California, but eventhough I was very surprised. California and the entire west coast has recently got a lot of moisture in the form of rain and snow, but it's been still very little. 

So once in Redding  I was set imediately for hithchiking. I was standing right behind the center on one of the streets that were directed to motorway. Not very good spot though, but there was not way to go for better one here. Finally, I got ride just over three miles to the spot by the highway. 

The spot I was standing then was good one, the weather was fine , I was decently dressed , my backpack next to me clearly visible, there was no particular reason that people would not pull over to pick me up. I was very optimistic. Unfortunately, I was wrong. I did not know why, but something did not work here. People looked at me, there was eye interaction, but no one pulled over. And it took about three hours. 
Meanwhile, there was older man walking out of the bush along the HWY telling me, that he's waiting here since daylight today. Hmm , maybe I'll have better luck , at least I am dressed certainly better than he is.

As soon as he left, I got ride with older man to Red Bluff, about 70km south from here. We had good talk and did not take long and I was dropp off at the junction of highways No. 5 and No. 99.  Both go down to Sacramento, the capital of the State of California , where I needed to get. 

I tried my luck first at HWY 99, despite this one is not the freeway and goes through many towns and small places and the chance that someone will go directly to Sacramento was practically zero. However, it seemed to me like a better option with the fact that just a ride from town to town can get me easily to SAC. 

But later few drivers who I briefly talked to, convinced me to walk to HWY 5 and try my luck there. So I went. I was standing there almost three hours, three cars pulled over, but all traveled somewhere where I did not like much going tonight. No one did go directly to Sacramento . I guess I had just high expectations that day. Well, the fact that I had my train ticket for next morning plus, I had a night in Sacramento providing by couchhosts, an elderly US -british couple who traveled around the world for several years , so I was looking forward for the evening full  of amazing storries. And well, they obviously expected me earlier and looked forward for my stories as well:-)

It was close to dark at 5pm and I did not have my ride yet. I walked back to 99 , still trying to hitchhike and meantime checked online bus connectin do SAC using  McDonald wifi.  There was Greyhound bus stop down the road few miles east. One kind gentleman gave me ride down there, otherwise I would probably miss even that bus . It was dark, so I just hopped on the bus and within two hours I was finally in Sacramento.

I do not know what happened that day, I am usually lucky with hitchhiking. But you know, that just happens from time to time and I can think endlessly over and over what was wrong that day, but maybe nothing was wrong, that was just not the day meant to hitchike.
The thing was that I needed to be in the final destination for a night because of my train ticket. And that played significant role in the way how I hitchhiked that day. If I did not care where I was gonna end up and spend night that day, I would most certainly get to Sacramento anyway  just maybe a little bit later. Therefore, it is said that you must have time for hitchhiking if you wanna get most of it and don't calculate much ..

However, despite the failure of hitching today, I feel good about that, cause my record is not bad. In total 8 drivers pulled over offering me ride, that's not bad. And the fact that I traveled only with three of them, that was just my problem and my decision. So hitchhiking in California definitely works.

Finally in Sacramento, Robert - my couch-host for the night picked me up at the station and drove me to his house where I later met his girlfriend Kate. We enjoyed good evening hours sharing stories and talking a lot, not only about traveling, but mostly yes :-) Robert and Kate is just great couple, both already retired, but their vitality, energy and fitness could envy them many people in their thirties. Such people like them always kick me up very positively and I always wish that one day when I am in their age I wanna be the same fit and vital as they are.

The next morning Robert gave me lift to the train station. I still had some time, so I walked a bit nearby Old Sacramento, the place I have not been before. Later I boarded California Zephyr train which was gonna take me over two days and two nights all the way to Chicago and from there I have another train connection to New York. I was looking forward for the train travel like never before, it was very promising, both with beautiful scenery and interesting atmosphere on board...By boarding the train my time on the west coast, where both me and Romča love it, was finished. But I am still in America, at least for a moment staying on the east coast ...
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: