South Dakota - endless prairies

Trip Start Mar 16, 2011
1
135
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , South Dakota
Tuesday, September 10, 2013

Sorry, text is in Czech only for now, the EN translation will come one day...


Z amerického Chicaga u břehu jezera Michigan nás na západ do kanadské provincie Alberta, kam jsme mířili, čekala stále ještě velmi dlouhá, rozhodně však ne nudná cesta. O zábavu bylo postaráno hned, co jsme opustili Chicago. Během jednoho jediného velmi dlouhého dne od rozbřesku po soumrak jsme projeli celkem 5 americkými státy. Příroda a scenérie kolem dálnice se měnila tak rychle, že jsme to skoro nestačili ani vstřebávat. Postupně to byly státy Illianois (tam co je Chicago), Wisconsin, Minnesota, Iowa a nakonec na samý závěr dne jsme ještě překročili do Jižní Dakoty, kde jsme plánovali chvíli zůstat. Státem Iowa bychom ani jet nemuseli, vlastně jsme si tam úplně úmyslně nějakých 50 km zajeli ze sousední Minnesoty. Třeba proto, abychom měli radost z nového státu USA anebo abych si tam našel nějakou kešku, kterou si poctivě v každém americkém státu nebo kanadské provincii chci najít. A také si s oblibou fotíme obří cedule s názvem nového státu nebo provincie, které u hraniční čáry řidiče vítají. Když už jsme u té Iowy, tak bych zmínil, že je to vyloženě farmářský kraj, kde jsme kromě nekonečných lánů kukuřice a obilí prakticky nic jiného neviděli.  

Wisconsin to jsou zase hluboké lesy s jezery, divokou přírodu, kde každou chvíli čekáte, kdy vám do cesty skočí jelen, anebo černý medvěd. Na hranici mezi Wisconsinem a Minnesotou jsme přejížděli řeku Mississippi, která už tady na severu dosahuje úctyhodné šířky. Řece je zde věnováno celé informační centrum, kde jsme na chvíli také zastavili. V dobách osídlování kontinentu a "dobývání" západu sehrála řeka Mississippi důležitou roli jako hlavní plavební kanál, který se samozřejmě využíván dodnes.

Minnesota je také divokou zalesněnou zemí, ale jen její severní část. My projížděli tou jižní části, a ta je farmářská. Ani tak ne kukuřice jako v Iowě, ale spíše pastviny a krávy. Takže velmi malebná oblast, kde se velmi dobře jelo. Nemusím ani zmiňovat, že provoz na dálnicích tu prakticky žádný není. Od Chicaga jako byćhom přijeli do jiného světa, do toho divokého, západního, který milujeme. Dálnice tu mají stejně kvalitní jako na východě, ale provoz je tu naprosto minimální. V Minnesotě jsme na několika stovkách km potkali aut tak málo, že nám přišlo, že tu snad nikdo ani nežije. Jen ty krávy na nás od krajnic koukaly!:-)

Jižní Dakotou zmizely farmy, lány kukuřice a přišla pravá nefalšovaná severoamerická prérie. Nevím, kdo si jak prérii představuje, kdo v ní nikdy nebyl, asi si ji dokáže vybavit jen z westernovek, co viděl. Musíme naznat, že prérie může být velmi krásná, přes den velmi horká, přes noc velmi chladná. My už něco prérií dříve projeli (Colorado, Wyoming, Montana atd.) ale vždy nás znovu dokáže velmi fascinovat. Prérie, nebo-li step, je místo, kde je srážkový úhrn malý na to, aby tam rostly stromy, ale zas ne tak malý, aby z toho byla poušť. Většinou se tam hojně vyskytuje celoročně zelená tráva, sem tam nějaký keř, strom anebo i stromů více pohromadě. Na pohled z okna auta velmi malebná krajina. Prérie je útočištěm velkého množství divoké zvěře, jsou to především bizoni, kteří tu stále, sice v zanedbatelném množství oproti dřívějšku, přežívají. Dále tu najdete třeba divoké koně, kojoty, jeleny, zajíce a mnoho dravých ptáků. Oproti poušti je tu tedy velmi živo, a na rozdíl od lesa, kde je těžké něco spatřit, je tu díky nekonečným výhledům pozorování zvěře naprosto unikátní. Viděli jsme toho hodně, od bizonů, koní, přes kojoty a lišky, až po mývaly. Ty však bohužel jen přejeté u cesty. Mýval je asi velmi pomalý a auta velmi rychlá, a tak ke kolizím dochází velmi často. 

Nad ránem dalšího slunného dne nás Jižní Dakota vítala další velkou řekou amerického kontinentu, řekou Missouri. Tou se v roce 1804 proti proudu plavil Lewis a Clark, dva dobrodruhové, kteří vedli expedici podporovanou tehdejším prezidentem Jeffersonem na severozápad s cílem najít cestu napříč kontinentem k Pacifiku. Dobrodružné expedici Lewise a Clarka, která trvala 2 roky, je věnována značná část informačního centra na vyvýšeném levém břehu řeky Missouri, odkud je báječný pohled do údolí vodního toku a na prérii.

Další naší zastávkou v Jižní Dakotě byl národní park Badlands. Jedná se o neobyčejně geologicky zajímavé skalní útvary uprostřed travin nekonečné prérie. Krajina jako z obrazů od van Gogha!

No a městem Rapid City jsme se konečně dostali tam, kde jsme si přáli již několik dní být, v horách Black Hills. Rozlehlá prérie přesahující několik státu Severozápadu USA je tu na chvíli přerušena horským hřebenem s vrcholky dosahujícími přes 2000 metrů, kde se to díky dostatečné hojnosti srážek stromy jenom zelená a kde je mnoho krásných tras a vyhlídek. Nachází se zde také jedno velmi turisticky navštěvované místo, tím je Mt. Rushmore - hlavy čtyř amerických prezidentů vytesaných do obří skály. Jistě to každý zná z fotek. Málokdo však ví, že již několik let v těsné blízkosti vzniká další takové veledílo - Crazy Horse. Je jím podobizna indiánského jezdce na koni tesaného do ještě většího skalního masívu. Podobizna by měla být hotova během několika let.

Zpět ale k prezidentům. O jejich zpodobení na skalní stěně zde v Jižní Dakotě se zasloužilo mnoho lidí. Původní myšlenka přišla již ve 20. letech 20. století od jednoho z místních obchodníků Charlese Rushmora, že by nebylo špatné vytvořit zde něco velkého, mohutného, za čím by se sjížděli lidé z celých Států a co by přineslo prosperitu zdejší chudé oblasti. Oslovil známého sochaře Gutzona Borgluma, zda by tu ve skále něco nezvěčnil. Později přišli s nápadem hlav prezidentů, vybráni byli (na fotce zleva) George Washington jako první americký prezident, Thomas Jefferson, který se zasloužil o sjednocení a rozmach amerických států, Theodore Roosevelt za ekonomický rozvoj země a Abraham Lincoln za sjednocení a záchranu Států během občanské války. Po dlouhá léta byly ale problémem především finance a podpora veřejnosti pro tak velké dílo. S podporou místních politiků a později i senátorů ve Washingtonu se projekt dostal až k tehdejšímu prezidentovi Calvinu Coolidgi, který tomu dal zelenou a později byl samotným dílem tak fascinován, že v horách Black Hills strávil během počátečních prací celé tři měsíce na dovolené.

Na díle pracovalo celkem 400 mužů, většinou místních důlních pracovníků a farmářů. Práce zde začaly v roce 1927 a celý Mt. Rushmore byl dokončen v roce 1941. Sám autor a koordinátor celé akce, Gutzon Borglum se dokončení svého díla nedožil, zemřel v roce 1941 těsně před dokončením. Jeho dílo uvedl do zdárného konce jeho syn.

Celý národní monument, jak je Mt. Rushmore řazen v systému ochrany přírody a památek, je krásným místem v horách Black Hills, kde se nachází více zajímavostí. Celá cesta k "hlavám" je lemována vlajkami všech států USA s letopočtem vstupu do Unie, informačním centrem, muzeem, shopy se suvenýry a dalšími objekty.

Mt. Rushmore je velmi turistická záležitost, především Američané se sem sjíždějí ze všech koutů země, každý chce vidět monument, který je symbolem demokratického uspořádání jejich země. Každý den zde probíhají různé doprovodné programy, video projekce a také noční světelná show, kterou jsme bohužel propásli.

Později jsme v Black Hills strávili ještě nějaký čas, v horách se nám vždy moc líbí, tak jsme si tu opět užili pár hezkých procházek, výhledů a dokonce i koupání v jezeře. Vše by bylo super, kdyby se později ke sklonku dne na jedné z místních silnic nestala nemilá věc, kdy projíždějící náklaďák vezoucí kamení upustil úlomek skalky, který nám nárazem rozbil čelní sklo. Naštěstí se nevysypalo, dá se s tím stále jezdit, ale musí se vyměnit. Řidič i přivolaný šéf dopravní firmy byli shovívaví, uznali chybu, přivolaný šerif sepsal protokol, tak by nám veškeré náklady měla později jejich pojišťovna proplatit. 
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: