Acadia National Park

Trip Start Mar 16, 2011
1
129
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , Maine
Tuesday, August 13, 2013

Sorry, the Czech translation only for now, EN one will come later. 

 Opět v USA! Už bychom snad ani nespočítali všechny naše vstupy do Států během posledních 2,5 let. Docela se i divíme, že nás američtí úředníci na jejich území stále pouštějí bez větších výslechů. Vždy si vymyslíme nějaké story o tom, kam jedeme, a kdy se vracíme, a jim to stačí. Už se v těch svých tvrzeních sami ani neorientujeme, a kdyby si je úředníci pokaždé někam poctivě znamenali,  už by nám asi nikdo neuvěřil ani noc mezi očima:-) Na druhou stranu je naším svatým právem s platnými pasy a vízy vstupovat do země, kolikrát chceme. 

 Tentokrát však nebylo třeba si něco vymýšlet. Z východního pobřeží Kanady zpět někam "do civilizace" byla nejbližší a nejlevnější cesta přes území USA, přesněji přes státy Maine, New Hampshire, Vermont a New York, nebo-li přes Novou Anglii, jak se tato oblast severovýchodu nazývá. Kromě toho jsme chtěli navštívit národní park Acadia ve státě Maine a část Apalačského pohoří v New Hampshiru a Vermontu.

  I když jsme se opět začali přibližovat zpět na západ, byli jsme stále u Atlantiku,  tedy dost daleko nato, aby místňáci měli ponětí, odkud že jsme to přijeli. Mnozí si zde automaticky spojují lidi přijíždějící z Kanady s francouzským jazykem, jako kdyby se tam snad ani anglicky nemluvilo. Stát Maine je největším na severovýchodě, docela divoký kraj, hluboké lesy, pohoří, jezera, velmi málo obydlená země, téměř jako v Kanadě. V tomto směru se tedy zatím přechodem hranice nic neměnilo. Zatím. 

 Do národního parku Acadia na pobřeží Atlantiku asi 150 km od kanadských hranic jsme dorazili brzy ráno, abychom toho během dne stihli co nejvíc. Co nám však doslova vyrazilo dech, byl obrovský nával turistů, který zcela ochromil vstupní informační centrum do parku. A to bylo pondělí! Nevěřili jsme svým očím, do infocentra vedla asi 60 metrová fronta, takže nebyla šance se na něco zeptat. Jedině si vystát hodinovou frontu, a to se nám rozhodně nechtělo. Ona infocentra v národních parcích USA jsou velmi vyhledávána, neboť zde člověk dostane zdarma mapu celého chráněného území se všemi podnětnými informacemi, zajímavými místy atd. Tak jako většiny návštěvníků, i naše první kroky vždy vedou sem. Dnes to ale nemělo cenu. To, že jsou americké národní parky velmi navštěvované, to jsme samozřejmě věděli, především z minulého roku během cesty po jihozápadě. Že to ale bude tady v Acadii až takový masakr, to bychom si ani nepomysleli. Zdá se, že se celé východní pobřeží USA, čítající asi 100 milión obyvatel, vydalo na letní dovolenou právě sem. Zlatá pustá Kanada:-)

 Národní park Acadia ochraňuje geologicky výjimečný úsek Atlanského pobřeží na severovýchodě, skládající se z několika ostrovů a poloostrovů. Je to velmi malebná oblast, kopcovitá s granitovými vrcholky, mnoha jezery, příkrými útesy mořského pobřeží ale i krásnými plážemi. Právě na ty pláže, naštěstí pro nás, vyrazila přímou cestou valná většina přijíždějících návštěvníků, takže ostatní místa a zastavení až tak plná nebyla

 Hned po ránu jsme si dali výstup na druhý nejvyšší kopec Acadie Champlain Mountain, odkud jsme byli odměněni krásným výhledem na celou jednu polovinu parku. Výstup s převýšením pouhých 400 metrů byl však docela náročný. Lezlo se celou dobu přes kameny, po kolmých žebřících, po čtyřech a tak všelijak, že to mnozí raději i vzdali. Až na vrcholku jsme se teprve dozvěděli, že sem vede ještě i jiná cesta, mnohem mírnější v porovnání s právě absolvovanou, velmi snadná. Hmm, za to může to infocetrum, do kterého jsme se nedostali, jistě bychom se tam dozvěděli, kudy nejlépe lézt nahoru. No, ale bylo to alespoň dobrodružnější a výstup byl rozhodně nevšední.

 Na pověstné pláži Sand beach jsme se víceméně otočili jen na podpatku, bylo tu tak narváno, že nebyl kousek fleka položit se do písku. Voda v oceánu je tak ledová, že se zde koupaly jen malé děti a jeden blázen z Čech, moje maličkost. Musel jsem to jít prostě zkusit, i když od toho všichni kolem zrazovali. No, koupal jsem se ve vodách všech oceánů světa, dokonce i v tom arktickém na severu Norska, ale tady byla tedy voda jednoznačně nejchladnější. Nedalo se v tom ani plavat, po třetím tempu mi mrznuly postupně všechny končetiny a musel jsem toho nechat. Kdybych tu viděl zatoulanou ledovou kru od Grónska, ani bych se nedivil.

 Po zbytek dne jsme se toulali v centrální části parku v blízkosti Jordan Pond, vystoupali na kopec zvaný Bubble, kde se nachází obrovský balvan balancující na skalní hraně, a byli opět odměněni nádherným výhledem tentokrát na druhou polovinu parku. Na západ slunce jsme se vydali, tentokrát již pohodlně autem, silnicí na vyhlídku na nejvyšším vrcholu Acadie, Cadillac Mountain 470m. Odtud bylo možno přehlédnout první i tu druhou polovinu parku, dokonce i Somes Sound, jediný fjord amerického východu. Západ slunce se sice nijak výrazně neprojevil, ale i tak se výjezd sem stal třešničkou na dortu dnešního dlouhého dne. Lidé se sem na Cadillac Mt. sjíždějí rovněž každé ráno, rádoby se to tu přezdívá místem, odkud je možno spatřit východ slunce jako první v celém USA. No, tak jako o mnohých dalších takových tvrzeních bych polemizoval. Když si člověk prohlédne mapu, zjistí, že území USA se roztahuje o dalších dobrých 200 km dále na východ, takže bych předpokládal, že tam se dá vycházející slunce spatřit určitě dříve. I tak sem na Cadillac Mt. míří ještě za noci před úsvitem zástupy nedočkavců, aby mohli být těmi prvními v celém USA, co spatří nový východ slunce.  My na to prděli, počasí nezvěstovalo nic dobrého, a navíc po tak dlouhém a náročném dni, jsme měli vidinu spát co nejdéle.

 Na druhý den jsme si po ránu dali výstup na horu Acadia, jenže ranní těžké mlhy táhnoucí se z moře neumožnili žádné výhledy. V jednom bistru u cesty jsme si dali vařeného raka, místní pochoutka. Normálně takové věci nejíme, je to příliš drahé, a navíc nám nedělá příliš dobře porcovat si takové roztodivné zvíře s obřími klepety. Mořský rak má maso vynikající, o tom žádná, problém je, že ho tam skutečně příliš není. Já bych těch raků musel sníst aspoň pět, abych se najedl. Jenže to bych se nedoplatil. No, vyzkoušeno, odškrtnuto, s raky jsme asi na delší dobu hotovi.

 Z Acadie jsme se vydali severozápadně do srdce Apalačského pohoří s cílem podniknout nějaký vícedenní trek a také uniknout davu dovolenkářů, co zde u moře blázní. V rozlehlých Apalačských horách určitě nebude ani noha.

Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: