Panama City

Trip Start Mar 16, 2011
1
99
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Panama  ,
Thursday, February 28, 2013

Sorry, the Czech translation only for now, EN one will come later...

Boquete se nachází na západě Panamy, hlavní město Panama City téměř na východě. Cesta autobusem po celé délce této země nám vzala celý den. A to ještě díky, na středoamerické poměry, velmi kvalitní a rychlé dálnici. Původně jsme chtěli cestu rozbít někde v polovině a zastavit se u Pacifiku na pláži. Když už jsme ale seděli v buse, rozhodli se, že budeme mít Pacifik kousek od Panama City a tak se stavíme na pláži až někde tam.Do hlavního města jsme dorazili už za tmy, světoznámý panamský průplav jsme měli to štěstí spatřit ještě za světla, kdy jsme obřím mostem přejížděli panamskou úžinu dříve, než jsme se ponořili do města. Když jsme se konečně vymotali z nádraží do centra, celé město se ponořilo do tmy. Vypadla elektřina. A my stáli uprostřed rušných ulic plných aut, ve tmě, zrovna ve chvíli, kdy jsme chtěli vyhledat nějaké ubytování. Všude tma jako v pytli, všude se sedělo při svíčkách, takže chvíli trvalo, než jsme se konečně ubytovali a mohli si později dokonce zapnout klimatizaci. Bez té by to tu skutečně nešlo. Panama City je celý rok ponořena do tropického vlhkého vzduchu. Nepanují tu ani tak vysoké teploty, ale vlhkost vzduchu tu vytváří příšerné klima, ve kterém se potíte ve dne v noci, aniž byste cokoliv fyzického vykonávali. Klimatizace tu tedy je prakticky za každým oknem domu.Tak jako Ekvádor v Jižní Americe, tak i Panama zde v Americe Střední byla vždy můj tajný cestovatelský sen. Nejspíš kvůli panamskému průplavu, anebo nevím, proč vlastně. Panama má jistě spoustu zajímavých míst k vidění, pravdou ale je, že kanál je asi největším turistickým magnetem této země. Však také tuto dlouhou a úzkou zemi svým způsobem už téměř sto let živí. Je hlavním ekonomickým pilířem Panamy, denně kanálem propluje kolem 40 obřích plavidel, každá v přepočtu zaplatí Panamě na daních v průměru 300 tisíc amerických dolarů! Nejvyšší jednorázová platba v historii přesáhla 1,2 miliónů dolarů, nejnižší byla pouhých 36 centů, které zaplatil v roce 1920 jistý Američan, který 80 km dlouhý panamský průplav celý přeplaval. Nepoužil žádné plavidlo, ani vor, ale i tak musel zaplatit mýtné úměrné jeho hmotnosti, tedy již zmíněných 36 centů:-)Málokdo ví, že stačilo málo, a průplav nemusel být nikdy v Panamě, ale v nedaleké Nikaragui, kde se s myšlenkou průplavu z Atlantiku do Pacifiku zabývali již Španělé s využitím splavných nikaragujských řek a velkých jezer. Tento projekt však nikdy nebyl realizován, a tak máme místo toto průplav v Panamě.S myšlenkou panamského průplavu jako první přišly Francouzi v 80. letech 19 století. Nedlouho nato zde začali skutečně kopat. Ovšem, přepočítali se. Práce byly mnohem náročnější, než se předpokládalo, a provázely je různé nesnáze, především v boji s tropickými nemocemi jako je malárie a žlutá zimnice. Během 10 let na následky těchto onemocnění zemřelo více než 20 tisíc pracovníků. Francouzská společnost nakonec zbankrotovala, a žezlo nad kanálem přebírají Američané. Netřeba dodávat, že přebrání kontroly nad průplavem doprovázelo silná lobby a agrese ze strany USA, tak jak to její vláda předvedla v minulosti v několika středoamerických zemích. Třetina výkopových prací již byla hotova Francouzi, Američané se namísto původního plánu kopat do celé hloubky, rozhodli pro systém zdymadel. Výška Atlantického a Tichého oceánu se v průměru liší jen o 20 cm, systém zdymadel však zvedá a posléze snižuje výšku hladiny o 26 metrů. Na 80 km úseku průplavu lodě proplují celkem 6 zdymadly, třemi na straně Atlantiku, třemi na straně Pacifiku. Uprostřed se zaplavením oblasti vytvořilo v té době největší umělé jezero na světě. Průplav byl dokončen v roce 1914, a ten rok zde úspěšně proplulo první plavidlo, ovšem do plného provozu byl kanál uveden až v roce 1920. Po 70 let ho měli plně v pronájmu Američané, kteří platili Panamě nájem, avšak tak nízký, že to byl spíš výsměch. Během 70. let 20 století se Panama a USA dohodli, že průplav postupně přejde po úplnou správu Panamy. Stalo se tak k 31.12.1999, kdy vypršela nájemní smlouva USA. Od té doby si Panama kontroluje průplav sama a vybírá příslušné poplatky. Již v roce 2004 bylo všeobecným referendem schváleno, že se panamský průplav rozšíří, aby byl schopen umožnit proplout i těm největším lodím světa. Jako termín dokončení byl stanoven rok 2014, tedy ke stoletému výročí otevření kanálu. Díky mimořádnému intenzivnímu nasazení se však předpokládá, že veškeré práce budou dokončeny již letos.Jeden den jsme se na ten průplav jeli samozřejmě podívat. Nejblíže z Panama City je to k systému zdymadel zvaných Miraflores Locks. Největší lodě tu údajně proplouvají denně mezi 9 až 11h ranní a poté mezi 3 až 5 hod. odpolední. My to zde stihli až odpoledne. Ráno jsme totiž ještě strávili v městském parku kousek od centra. Trochu jiný park, než na jaký jsme ve městech zvyklí. Jak již bylo zmíněno, Panama City leží v tropech, takže i ten park byl tropický. Doslova to byl bujný prales se všechnou tou faunou i flórou, která v džungli žije, a to jen půl hodiny chůze z ulic města. Odpoledne jsme pak strávili obdivováním obřích tankerů a kontejnerových lodí, které se jedna za druhou v systému zdymadel spouštěla dolů, aby mohla proplout z Atlantiku do Pacifiku. Zajímavá podívaná, turistů až požehnaně, muzeum velmi poučné a pozoruhodné, zejména pro toho, kdo se o tyto technické věci zajímá. Jen to 3D video, kterým se zde pyšní, by mohlo být delší. Než jsem si stačil vybrat a nasadit brýle, které nebyly poškrábány, byl konec vysílání. Kdo však někdy navštívil Gabčíkovo na Slovensku, viděl prakticky to samé, co my tady v Panamě. Jen s tím rozdílem, že tady je těch zdymadel malinko víc, jsou větší, tak jako i ty lodě, no prostě vše je tu ve větším měřítku. Jinak to samé, zdymadla fungují všude stejně. Ještě než jsme se vydali k panamskému průplavu, první den naší návštěvy jsme strávili prohlídkou starého historického města Panamy - Casco Viejo. Tady se potvrdilo, že ze všech hlavních měst Střední Ameriky za skutečnou návštěvu stojí jen Mexico City a Panama City. Casco Viejo bylo od 17. do 19. století původním centrem města, zbudovaným v systému hradeb, tak aby odolalo útokům pirátů. S příchodem moderní doby však malý poloostrov starého města kapacitně nedostačoval, takže se město rozrostlo směrem severovýchod a roztáhlo se po pobřeží do délky mnoha kilometrů. Panorama nového města je tvořeno stovkami prosklených mrakodrapů, tyčících se do výšky jako někde v americkém či asijském městě. Na jedné straně je zde patrné obrovské bohatství tekoucí kanálem, na straně druhé chudoba, která dává vznik kriminalitě a způsobuje tak městu nemalé problémy. I když jsme o tomto všem s předstihem věděli a tušili, kterým čtvrtím se vyhnout, sami jsme se při jedné procházce do ohniště největší chudinské čtvrtě zapletli. Bylo to při cestě z přístavu, kdy jsme cestovali busem, který však záhy skončil na své poslední zastávce. Dál prý musíme jiným busem. Nám se nechtělo čekat, vlastně ani už jet autobusem, spíš jsme se chtěli projít kolem pobřeží zpět do nového města, kde jsme byli ubytováni. Nevědomky jsme si to však mašírovali napříč největší chudinskou čtvrtí Balboa, s batůžkem a foťákem přes rameno. Přesně jako ti všichni hloupí turisté, kteří si sami zajdou pro malér, a pak se diví, že byli okradeni. Po cestě nás sami místní varovali, že tady bychom se my bílí asi neměli pohybovat. Cestu jsme znali, ztraceni jsme nebyli, a tušili, že brzy tato chudá a špinavá čtvrť plná černošské menšiny pořvávajících po nás ze všech stran musí určitě skončit a ocitneme se opět v Casco Viejo, kde je bezpečno. Naštěstí se nám krom těch několika slovních útoků nic nestalo, musím se ale přiznat, že takto nahnáno jsme dlouhou neměli. Trvalo to snad celou věčnost, než jsme tou čtvrtí prošli a ve finále si nesmírně oddechli, když jsme konečně na druhé straně ulice spatřili první policejní hlídku, která tak jako i spousta dalších drží službu v turisticky navštěvovaném Casco Viejo. Policajt na nás s údivem hleděl, odkud my dva se tu bereme. Hned jsem schytal vynadáno od Romči, že si moc zahrávám, a hraji si na přílišného hrdinu, když nás oba vodím do takových míst. Tentokrát měla pravdu, bobky u prdele jsem skutečně chvílemi měl. Dobře to však dopadlo, dobrodružství bylo, a alespoň je zde o to víc, co psát:-) Pravdou však je, že na takováto dobrodružství si příště necháme raději zajít chuť.Během našeho 5 denního pobytu v Panama City jsme navštívil ještě dvě zajímavá místa. První z nich byl tropický ostrov Isla Taboga vzdálený 15 km od pobřeží ve vodách Pacifiku. Brzy ráno jsme se vydali na ostrov a strávili zde celý den koupáním a také jedním výstupem na nejvyšší kopec ostrova, odkud byly krásné výhledy na oceán plný obří ch lodí. Jen to horko bylo úmorné, ten den jsme vypili a vypotili snad celé barely vody.Poslední den jsme se vydali na východní stranu města shlédnout ruiny toho úplně původního města, které zde vzniklo v roce 1519 prvními španělskými osadníky. Bylo to právě zde, kde Španělé objevili vody Tichého oceánu, a kde brzy vzniklo jedno z nejvýznamnějších měst Nového kontinentu a kudy později bylo přepravováno zlato z Peru přes pevninu do Karibiku a dále po vodě do Evropy. Město bylo v roce 1671 zplundrováno piráty a od té doby jsou zde jen zachovalé ruiny.Panamou City jsme zakončili naše putování Střední Amerikou jižním směrem a dosáhli tak bodu, který je téměř, "co by kamenem dohodil", do Kolumbie, kde jsme před půl rokem skončili naše cestování Jižní Amerikou. Zde se nám naplnilo to, co jsme si dlouho moc přáli a v co jsme tajně doufali, projet americké kontinenty od severské Aljašky až po Patagonii na dalekém jihu. V létě roku 2011 jsme projeli celým severozápadem z kanadského Vancouveru na Aljašku,  v ůnoru 2012 pak absolvovali dlouhou cestu z Vancouveru do kalifornského Los Angeles,  poté půlroční cestování podél celého Jihoamerického kontinentu od nejjižnějšího cípu Ohňové Země v Argentině až po Kolumbii, no a teď jsme to během evropské zimy zvládli z Mexika do Panamy. Z té slavné Panamerické dálnice nám bude chybět jen úsek Los Angeles-Mexiko City a úsek po moři mezi Panamou a Kolumbií, který se jezdí lodí. Loď by se snad dala ještě udělat, ale tentokrát by na to nebyly peníze, a po zemi to přes Darienský průsmyk do Kolumbie nejde. Do severního Mexika se kvůli nepřehledné bezpečnostní situaci nechceme zbytečně pouštět, takže si tyto dva ůseky sobě samým promineme, a můžeme ode dneška tvrdit, že sme tu Panamericanu zvládli celou po zemi:-)
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: