Carribean in Costa Rica

Trip Start Mar 16, 2011
1
96
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Costa Rica  , Province of Limon,
Sunday, February 10, 2013

Sorry, the Czech translation only for now, EN one will come later...

Další z volných víkendů jsme využili na cestu k severovýchodnímu pobřeží Kostariky, tedy ke Karibiku. Původně jsme se chystali na dvoudenní výstup nejvyšší hory Kostariky a celé Střední Ameriky, Chirripo 3820m, jenže nám to překazil fakt, že je třeba nocleh na horské boudě pod vrcholem této hory rezervovat měsíce dopředu. To jsme se dozvěděli ve chvíli, kdy jsme volali národní park Chirripo a přitom si naivně mysleli, že dvě místa ještě budou. Bylo nám oznámeno, že volná místa jsou až v květnu a kempování není povoleno:-( A tak je to tu v Kostarice se vším. Masový turismus tu zaměstnává naplno všechno, a zejména národní parky a další oblíbená místa bývají turistickými kancelářemi zarezervovány měsíce dopředu. To samé pořízení nás čekalo s národním parkem Corcovado na jihozápadě země u pobřeží Pacifiku. Jedná se o nejzachovalejší část tropického deštného lesa s tou nejrozmanitější faunou a flórou, jaká se snad na planetě vyskytuje. Opět vše vyprodáno a rezervováno do posledního místa na týdny dopředu.
A tak jsme jako náhradní plán vyrazili ke Karibiku. Ne že by to byla náhrada nezajímavá, jako nějaká z nouze ctnost, pravda ale je, že Karibiku jsme si už něco užili v Mexiku a Belize, a tak jsme neočekávali nic extra nového. Díky tomu všemu se nám však ty 2 dny u moře o to více líbili. Nejprve jsme v hlavním městě provincie Limon pátrali v parku po lenochodovi, který tu údajně žije. Bohužel opět marně, lenochod nám v Kostarice přán stále není. Kostarický Karibik nabízí několik zajímavých míst s těmi nejkrásnějšími plážemi a tropickou přírodou kolem, jakou si člověk dokáže vůbec představit. Ubytovali jsme se ve vesnici Cahuita, hodinu a půl cesty na jih od Puerto Limon, kde se v těsné blízkosti nachází stejnojmenný národní park - Cahuita.
Tak jako po celé délce karibského pobřeží, od Belize až po Panamu, tak i zde v Kostarice žijí potomci afrických černochů, kteří byli před staletími jako otroci španělských dobyvatelů dovlečeni nejprve na Jamajku a další ostrovy v Karibiku a později i sem na pevninu Střední Ameriky. Mnoho lidí tu tedy stále mluví anglicky, avšak takovým nářečím, se kterým má i rodilý anglicky mluvící člověk potíže. V Kostarice se tvrdí, že u Karibiku je vyšší kriminalita, než v jiných částech země. Ale na to už jsme si zvykli, takových míst bylo a ještě bude.
Národní park Cahuita nám doslova vyrazil dech. Karibik jsme viděli, ale takovýto ještě ne. Toto je místo, kde se doslova a do písmene potkává tropický deštný les s mořem a to na plážích, které jsou jistojistě jedny z nejkrásnějších, co jsme kdy viděli. Kdo pátrá po tropickém ráji, měl by zřejmě začít hledat zde. Obrovskou výhodou oproti Pacifiku, kde jsme objevovali pláže před 14 dny v národním parku Manuel Antonio, je ta, že je tu mnohem menší návštěvnost. Navíc tomu všemu ještě přidával třešničku na dortu korálový útes, největší v kostarické oblasti Karibiku, který rovněž národní park ochraňuje. Naštěstí jsme si nezapomněli naše nářadíčko pro šnorchlování, tak jako před 14 dny, a mohli si zde užít toho nejlepšího pozorování podmořského světa, jaké se nám ve Střední Americe zatím poštěstilo. Mnoho rybářských lodí zde nabízí dvouhodinové šnorchlování za několik dolarů, stačí však zajít "za roh" a na další pláží si to užít po svém a bez placení. Lenochoda se nám opět spatřit nepodařilo, zato opic a mývalů nespočet. Několik opic, navyklých na jídlo od lidí bylo opět nesmírně drzých a agresivních, že to až smrdělo úrazem.
Díky rangerovi parku se nám rovněž poštěstilo spatřit Křovináře Ostnitého, velmi jedovatého hada výrazného žlutočerného zbarvení, který se vyskytuje v tropech Centrální a Jižní Ameriky od Mexika po Peru.
Čím dále od brány parku jsme pobřežím pokračovali, tím méně lidí jsme potkávali, až jsme ke konci měli dlouhou pláž jen pro sebe. Hotový ráj. Ani trochu se nám odsud nechtělo, a kdyby doba pobytu v parku nebyla limitována do 5 hodiny odpolední, zřejmě bychom tu zůstali na pláži přes noc do druhého dne. Kolem 4. hodiny tu však začne hlídka tlačit lidi z rezervace ven, tak jak je to běžné všude jinde v národních parcích na pobřeží moře. Na návrat do Cahuity už bylo však pozdě, pokračovali jsme tedy k branám parku na druhé straně, odkud to bylo kousek na silnici, kde jsme doufali, že chytneme stopa zpět do vesnice. Po chvíli se však objevil bus, který nás těsně před soumrakem hodil zpět do Cahuity. Byl to jistojistě jeden z nejkrásnějších dní u moře, jaký jsme kdy strávili.
Druhý den jsme měli před návratem busem do San Jose a na farmu do Pacayas ještě čas, tak jsme se vydali omrknout 20 km vzdálené Puerto Viejo de Talamanca, nejoblíbenější destinace kostarického Karibiku. Čas jsme měli omezený, ale stihli jsme si parádně zašnorchlovat na místním korálovém útesu a totálně si tím spálit ramena a celá záda, která následující den pěkně bolela.
Návrat do Pacayas zabral celé odpoledne a značnou část večera. Jednu věc jsme si během tohoto víkendu uvědomili, a to, proč je v Kostarice běžné zdravit se slovy "Pura Vida" - čistý, klidný život. I přes mnohé potíže, ochrana přírody v Kostarice hraje prim, lidé si to uvědomují a podle toho jednají. Když zde před lety dala vlád zelenou obrovským investicím ve výrobě mikročipů společnostem především ze Spojených státu, jednou z hlavním podmínek bylo, že veškerá neekologická část procesu výroby se bude provádět v jiných částech světa a všechny odpady související s výrobou budou z Kostariky odstraněny na náklady společností pryč ze země. Díky tomu se Kostarika určitě může pochlubit čistým životním prostředím, kde se dobře žije - Pura Vida.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: