Volcanoes Turrialba and Irazu

Trip Start Mar 16, 2011
1
95
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Costa Rica  , Cartago,
Sunday, February 3, 2013

Sorry, the Czech translation only for now, EN one will come later...


Jak už jsem zmínil v předešlém blogu, farma, kde pracujeme, je situována v krásném prostředí na úpatí horského hřebene Cordillera Central s několika aktivními sopkami. Na dvě z nich, Turrialba a Irazu, bylo v našem případě možno s trochou štěstí s veřejnou dopravou vylézt. Irazu je se svojí výškou 3434 m nejvyšší aktivní sopkou ve Střední Americe a až na vrcholek kráteru vede silnice, kde se dá dojet autem nebo i raním busem ze San Jose. Na Turrialbu, 3328m, žádná silnice nevede, jen prašná kamenitá cesta, která je však nesmírně dlouhá a klikatá. Nicméně, měli jsme volný víkend a rozhodně jsme nechtěli tato úžasná místa nechat ladem. Prvně jsme se rozhodli zkusit štěstí s Turrialbou. Ranním busem jsme se z Pacayas přepravili do vesnice El Pastore na úpatí sopky a počali se klikatou cestou drápat nahoru na sopku. Čekalo nás asi 15 km stoupání s převýšením 2000 m nejprve asfaltovou cestou, která měla později přejít v prašnou. Popravdě, od začátku jsme doufali, že nám někdo zastaví, jinak to bude náš celodenní výstup a na cestu dolů už nezbyde čas. Zkoušeli jsme stopa, ale moc aut tu nejezdilo, prakticky žádná, Turrialba není tak navštěvovaná jako jiné sopky. Nicméně po dvou hodinách pochodu nám zastavila farmářská rodinka a n a korbě náklaďáku nás vyvezla do výšky 2800m na rozcestí, odkud to již bylo k bráně národního parku Turrialba kousek. Díky úrodné půdě ze sopečného popela se tu hojně farmaří až do výšky 3000 metrů pod samotným vrcholem vulkánu. U brány parku jsme se od strážníka bohužel dozvěděli, že Turrialba je už více než rok veřejnosti nepřístupná kvůli vyšší vulkanické aktivitě. To byl tedy pech. Škoda, že to nějakou cedulí nedají vědět turistům, kteří sem míří. Mnozí sem drancují auta šíleně prudkou a téměř nesjízdnou cestou, a pak se, tak jako i my, dozvědí, že je zavřeno. Nicméně, výhledy na doutnající vulkán jsme díky mimořádně dobrému počasí (na kostarické poměry) měli výborné, takže jsme po značné chvíli pozorování tohoto jevu přestali truchlit a užívali si to. Cesta dolů by bývala byla dlouhá a nudná, kdybychom nepotkali hodného pána cyklistu, který si to sem mimochodem vyjel až z Cartaga, což je o 2000 metrů níže a 50 km daleko (slušný výkon, nato že vyrážel už ve 3 hod ráno), a který nám poradil krásný trek horami zpět do Pacayas. Po cestě jsme mu v duchu mnohokrát děkovali, neboť z to byl báječný výlet s mnoha výhledy do údolí a horské scenérie. Z vesnice San Rafael jsme už museli zase stopovat, neboť to dolů do Pacayas bylo ještě celých 500 metrů sestupu dolů, a my už toho za celý den měli našlapáno nahoru i dolů až až. Lepší výlet jsme si ten den však nemohl ani přát.

I když jsme byli docela unaveni, hned druhý den jsme vyrazili pokořit Irazu. Ráno jsme na jedné křižovatce čekali na bus ze San Jose, který se však neobjevoval, a namísto toho nás nabral náklaďák, co nás vzal do blízké vesnice a poté jeden francouzský pár turistů, co si užívá měsíční dovolenou v Kostarice cestujíce vypůjčeným autem. To je vlastně v Kostarice úplně běžná věc. Chvílemi zde míváme pocit, že jsme jediný bílý turisté, co zde jezdí veřejnou dopravou, neboť většina ostatních si vypůjčuje auto a cestuje tímto způsobem. Kostarika je poměrně moderní země, kde je vše přístupné autem, tak jako třeba v Evropě nebo Severní Americe.

Opět nám přálo štěstí a z vrcholu Irazu jsme měli mimořádný výhled přes polovinu Kostariky, bylo možno spatřit pobřeží Karibiku na straně jedné a Pacifiku na straně druhé. Takových dní, kdy je toto možno vidět, je v roce pravděpodobně velmi málo. Mimo to jsou z vrcholu k vidění tři obří krátery sopky, vše jako na dlani. Opět úžasný den.

Z Irazu jsme se dolů vydali po svých, čekala nás několikahodinová chůze jen a jen z kopce, se sestupem o 2000 metrů níže až do Pacayas. Kdo chodí v horách, ví, že mnohdy je cesta z kopce náročnější než do kopce především, když je toho sestupu z kopce příliš. Tentokrát toho bylo až přespříliš. Tak jako v předešlý den v případě Turrialby, výlet to byl nádherný. Ale později odpoledne byla naše kolena už tak unavená, že jsme si v San Rafael opět chytnuli stopa, a byli zatraceně rádi, že nás farmář hodil až do centra Pacayas. Následující dva pracovní dny jsme si mezi záhony zeleniny léčili své bolavé klouby z obou nárožních výstupů, především však sestupů. Stálo to však rozhodně za tu námahu.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: