Manuel Antonio National Park, Costa Rica

Trip Start Mar 16, 2011
1
94
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Costa Rica  , Province of Puntarenas,
Sunday, January 27, 2013

Sorry, the Czech translation only for now, EN will come later.

Práce šlechtí člověka. Práce na farmě nás velmi uspokojuje, a po dvou měsících cestování nám opět vrací ten vřelý pocit, že jsme zase něčemu a někomu užiteční a to cestování si zase na chvíli zasloužíme. Poznávat cizí zemi tím, že v ní chvíli žijeme a pracujeme, je ta nejlepší možnost, jaká se může naskytnout. Člověk má přes týden více času si dobře promyslet, kam se o víkendu chce podívat, navíc "domorodci" mohou velmi dobře poradit, co stojí za vidění. A po týdnu práce se člověk většinou na volný víkend zaslouženě těší a užije si ho víc, než když dva měsíce cestuje a čas mu splyne v jeden "dlouhý víkend". Přerušit naše cestování a chvíli zase pracovat se nám tedy z mnoha důvodů velmi hodilo.

Poslední lednový víkend jsme se vydali omrknout pláže Pacifiku a blízký národní park Manuel Antonio. Jeden z Victorových bratrů, Fredy, měl v pátek cestu do Jaco, přímořského letoviska, tak jsme se s ním svezli. V Jaco se však kolem poledne spustil takový déšť, jaký bývá v tropech zvykem, že jsme museli hodnou chvíli posečkat pod střechou, než se to přežene. Po zbytek víkendu bylo naštěstí už jen hezky, a my si mohli teplé vody Pacifiku patřičně užít. Teplá tu skutečně je, a bylo pro nás až neuvěřitelné, jak moc je tu voda teplejší než ve sto nebo dvě stě km vzdáleném nikaragujském San Juan del Sur, kde jsme byli u Pacifiku naposled.

Ještě ten den jsme busem dojeli do 60 km vzdáleného městečka Quepos více na jih a ubytovali se tam. Jaco bylo příliš turistické a drahé, proto jsme tam po dešti jen pár hodin pobyli na pláži a odjeli.

Poblíž Quepos se nachází národní park Manuel Antonio, jeden z nejnavštěvovanějších parků v Kostarice. Jelikož byl jeden z posledních prázdninových víkendu, kdy si děti užívají téměř dvouměsíčního volna, tak jako u nás v létě, bylo tu patřičně napráskáno. Vstup do parku je údajně limitován na 600 osob denně, proto jsme si ráno přivstali a vyrazili co nejdříve. Nicméně lidí tu bylo tolik, že pochybuji o nějakém limitu. Možná se naše kniha jen přepsala a zapomněla v tom čísle připsat jednu nulu.

Manuel Antonio je nejmenší park co do rozlohy, nabízí však k vidění mnoho zajímavého z tropické fauny a flóry. Spatřili jsme nespočet opic, mývalů, leguánů, obřích hlodavců a ptactva. Jen toho lenochoda se nám stále nedaří najít. Snad jinde. Krom všeho výše jmenovaného jsou hlavní atrakcí parku nádherné bílé pláže s koupáním. Mnoho Ticos (kostaričané) sem vyráží užít si volný víkend. Pláže, koupání, pozorování fauny i flóry, vše jsme si moc užili, je to tu takový malý tropický ráj. Velkým problémem je tu však zvěř, která se, tak jako všude jinde, kde je velký výskyt turistů, naučila chodit somrat o jídlo a prohrabávat odpadky. Opice a mývalové jsou tu za honbou po jídle neuvěřitelně drzí až agresivní. Odložit si batoh na pláži a jít do vody je nemyslitelné, všechny věci by okamžitě prohrabala tlupa opic anebo mývalů. Jeden tedy musí vždy střežit, zatímco druhý se rochní ve vodě. To, co se tu stalo s divokou zvěří je smutné, avšak jasné, že jsme to způsobili jen my lidé. Nesjmutnější je vidět lidi, jak krmí zvěř svými oplatky a chipsy, i  přes fakt, že každé malé dítě ví, že divoká zvěř se krmit nemá a na každém metru je navíc v parku obrovská cedule, která to vysloveně zakazuje pod hrozbou vysoké pokuty. Holt, ta "zvěř" v parku nejsou ty opice nebo mývalové, ale lidé...


Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: