Isla Ometepe, Nicaragua
Trip Start
Mar 16, 2011
1
87
110
Trip End
Ongoing
Isla Ometepe, Rivas, Nicaragua
Saturday, January 12, 2013
Pěti hodinová cesta trajektem přes obří jezero Nicaragua na sopečný ostrov Ometepe, byla nepříjemná, alespoň pro mne. Jezero bylo rozbouřené jako moře, a k mému překvapení jsem trpěl mořskou, v tomto případě spíše jezerní nevolností. Mnohokrát jsem byl na podobně dlouhých jízdách na vodě, a co si pamatuji, tak jen jednou jedinkrát před lety v Norsku mi bylo špatně. Tentokrát mi bylo opět nevolno. Ač na otevřené palubě na zádi lodi bylo velmi větrno a mokro, bylo to jediné místo, kde jsem se cítil relativně dobře. Všude jinde se mi okamžitě otáčel žaludek a bylo mi na blití. Romča si spokojeně podřimovala v kajutě, a já trpěl venku na dešti a větru, 5 hodin. Alespoň že výhled na sopku Concepcion na ostrově Isla Ometepe nějaký byl, a čím blíže jsme byli, tím jasněji jsme tento 1600 m vysoký, téměř pravidelný kužel vystupující z vod jezera, mohli obdivovat.
Na ostrov jsme se dostali již za tmy. Ostrov jsou všehovšudy dvě 10 tisícová městečka, každá na jednom konci, a mnoho malých vesniček a domků mezitím. Nad tím vším se tyčí dvě obrovské aktivní sopky Concepcion a Maderas. Velmi úrodná sopečná půda je vhodná pro zemědělství, takže krom turismu se všichni obyvatelé věnují pěstování nejrůznějších tropických plodin, zejména banánů.
Výstup na jednu či druhou sopku bylo to, co nás, tak jako i většinu turistů, sem přivedlo. Romča však ještě nebyla v plné síle a já měl z trajektu stále žaludek vzhůru nohama, takže jsme se druhý den vydali v poklidu obhlédnout místní pláže. Odpoledne se však zatáhlo, začalo pršet a chlejstalo prakticky až do dalšího rána. To jsme se už chystali na nějaký ten výstup. Zprvu jsme uvažovali spíše o sopce Maderas, kde se vyskytuje tropický les, a k vidění je mnoho pestrého z flóry i fauny, nepočítaje, že na vrcholu sopky se nachází modrá laguna a Maderas sám o sobě je pro výstup schůdnější než náročný Concepcion. Ten jako strmý kužel vyžaduje obtížný celodenní výstup. Bydleli jsme však přímo pod ním, tak jsme se ráno vydali tam. Mračna však říkala, že se zřejmě daleko nedostaneme. Nejprve jsme šlapali úpatím sopky přes banánové plantáže, v úmorném tropickém dusném horku to dávalo zabrat. Po pár stech výškových metrech Romča pocítila únavu ze své nedávné nemoci, takže se odporoučela zpět dolů do vesnice. Já pokračoval dál, teď už strmou cestičkou tropickým lesem kolmo vzhůru. Pot ze mě stékal snad rychleji, než jsem dokázal tekutiny přijímat. Takové dusno tu bylo! Nedostal jsem se však příliš daleko. Nad 600 výškových metrů už to byl samý mrak, a začalo tam i brzy pršet. Na vrchol zbývalo ještě celých 1000 metrů. Nemělo smysl dál lézt. Zastavil jsem se na jednom z posledních míst, kde ještě mraky umožnili nějaký výhled, a kochal se. Seshora se zrovna vraceli turisté v doprovodu průvodce. Ani oni daleko nedošli, otočili to v 1000 metrech, dál už to přes hustá mračna ani nešlo.
Odpoledne jsme se zašli zchladit to jezerních vod a při zpáteční cestě žasli nad tím, jak se obě dvě sopky v celé své kráse odkryli z mračen, ve kterých ještě před pár hodinami byly.
Když jsme následující den opouštěli ostrov trajektem zpět na pevninu, bylo úplně vymeteno. Concepcion se majestátně tyčil nad jezerem a vyfukoval jen svá sopečná mračna, tak jako dělá již po staletí. Škoda, řekli jsme si, dnes by ten výstup jistě stál zato. Avšak netruchlili jsme příliš, věděli jsme totiž, že dnes bychom to nahoru nejspíš opět nezvládli. Tentokrát jsem začínal já cítit, že na mě "něco" leze. Další dny nejspíš v posteli pro změnu strávím já.
