Malaria, Dengue or...?! .... sea sickness...!

Trip Start Mar 16, 2011
1
88
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Nicaragua  ,
Thursday, January 10, 2013

Sorry, Czech translation only for now, EN will come later

Romčina horečka ráno polevila a ona se cítila celkem dobře absolvovat 30 minutovou jízdu busem do 20 km vzdálené Granady, města na pobřeží jezera Nicaragua, největší sladkovodní plochy ve Střední Americe. Cesta na nádraží, krátká jízda busem a následné hledání vhodného místa pro nocleh v Granadě, ji však zmohlo natolik, že hned zase zalezla do postele a nevylezla z ní po zbytek dne. Chodil jsem jí pro teplý čaj (který je mimochodem velmi obtížné v zemích, kde se pěstuje jen káva, sehnat), pro ovoce, vitamíny, jídlo, vodu, vše do postele. Ač do sebe valila léky a vitamíny, jak jen mohla, horečka se jí vystupňovala až na nebezpečných 39,3. Tak vysokou horečku nikdo z nás nikdy neměl. Už jsme se začali obávat, zda to nemá na svědomí nějaká tropická nemoc, jako malárie, či horečka Dengue, obě nemoci přenášené komáry. Avšak krom horečky a bolesti těla jiné typické příznaky pro tyto nemoci Romča neměla. Uklidňovali jsme se, že to jistě nic vážného nebude, že jen naše těla prostě už nezvládají ten neustálý nápor teplého vlhkého tropického vzduchu, a je třeba to jen vyležet. Tak i tak jsme pro jistotu byli rozhodnuti vyhledat okamžitou lékařskou pomoc v případě, že horečka do rána nepoleví. Bylo zvláštní sledovat Romču, jak se potí v horečkách zabalená v posteli v dekách, když přitom všude panuje dusné tropické horko.

Mezitím, co Romča ležela, já létal po městě sem a tam a hledal to, co ona potřebovala. Při tom odpoledním maratonu jsem tak po oku stíhal obdivovat památky a architekturu tohoto na nikaragujské poměry výjimečného města. Granada spolu s městem Leon na severu hrála v historii Nicaragui velmi významnou roli. Bylo to po dlouhou dobu hlavní město, tak jako i Leon, a tyto dvě místa se o prvenství dlouhou dobu přeli. Rivalita došla až tak daleko, že hrozila občanská válka, které zabránilo jen to, že se na doporučení "moudrých" hlav vše "hlavní" přesunulo do Managui, doposud bezvýznamného města na půli cesty mezi Leonem a Granadou, a ustanovilo se hlavní město právě zde. Managua je dodnes hlavním městem, avšak co se týče památek a architektury, Granada a Leon hrají stále prim. Leon jsme vynechali, tak alespoň tu Granadu bychom chtěli vidět. Romča ji, zdá se, bude znát jen z postele, tak alespoň já jsem si ji navečer stihnul oběhnout, vylézt na kostelní věž, odkud byl fantastický výhled jak na město, tak i obrovské jezero Nicaragua a sopku Mombacha tyčící se hned za městem.

Druhý den, jako mávnutím proutku, byla Romčina horečka ta tam a ona se zase cítila podstatně lépe. To se nám ulevilo. Dokonce se cítila natolik fajn, že se se mnou vydala na krátkou procházku do centra ke katedrále a vylezla si na kostelní věž pro ten fantastický výlet. Rozhodli jsme se, že ještě ten den absolvujeme 4 hodinovou cestu trajektem na 60 km vzdálený ostrov Isla Ometepe, který se nachází uprostřed jezera Nicaragua, a je tvořen dvěma aktivními sopkami, které se spojily a vytvořily tento ostrov. Trajekt z Granady jezdí jen dvakrát týdně a zrovna dnes odpoledne jel. Romča se nato cítila, tak bylo rozhodnuto. V případě potřeby, i na ostrově byla poliklinika, kde by mohla vyhledat lékařskou pomoc. Věřili jsme však, že už toho nebude třeba.

Ještě toho rána jsem odnesl naše špinavé věci do prádelny. Když jsem se hodinu před odjezdem trajektu vydal pro naše čisté vyžehlené prádlo, dozvěděl jsem se, že jim vypadla elektřina, a vše je sice vyprané, avšak mokré. A zrovna jsme si nechávali prát komplet vše, jen ne to co jsme měli na sobě:-( Místo poklidného nástupu na trajekt jsem tu celou hodinu létat po městě jako pako s pytlem plným mokrých hadrů a hledal někoho, kdo by to alespoň na chvíli hodil so sušičky. Kdybychom neměli koupené lístky, asi bychom nikam nejeli. Naštěstí se podařilo najít sušičku, a ikdyž ne docela vysušit, alespoň to nebylo tak mokré jako předtím. Pozitivním momentem na tom mém věčném létání po Granadě bylo, že jsem v tom shonu narazil náhodou na francouzský pár turistů s jejich malou dcerou Iris, které jsme před dvěma měsíci potkali v Mexico City. Jaká náhoda! Prohodili jsme jen pár slov, neboť já musel běžet na trajekt, aby mi neujeli. To jsem netušil, jak pro změnu na trajektu onemocním já.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: