In the land of coffee farms - northern Nicaragua

Trip Start Mar 16, 2011
1
86
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Nicaragua  ,
Sunday, January 6, 2013

Sorry, Czech translation only for now, EN will come later

Nikaragua je údajně po letech dlouhé občanské války nejklidnější a nejbezpečnější zemí v Centrální Americe. Turisté jsou tu vítání a ve velkém přijíždějí a tráví zde více času než v jiných zemích kolem. Když jsme tak zkoumali mapu a knižního průvodce, příliš zajímavých míst pro návštěvu jsme zde neobjevili. Přemýšleli jsme, čím že je ta Nikaragua pro turismus tak atraktivní. No asi to musíme objevit. Ze Somoto jsme se vydali dál, chtěli jsme prozkoumat pohoří v severní části země, kde se ve velkém pěstuje káva, a kde je to tak trochu kovbojské tím, že tu muži chodí oděni jako kovbojové z divokého západu. Jako zajímavá se nabízela tři místa, Esteli, Matagalpa a Jinotega. V Esteli jsme přestupovali na bus, vůbec se nám tu nelíbilo, žádné hory v okolí jsme skoro ani neviděli, takže jsme rovnou pokračovali dál. V Matagulpě to dopadlo podobně, takže nás mohla zachránit už jen Jinotega. Chvála bohu, zachránila. Zde to bylo něco jiného. Malé městečko uzavřené ze všech stran vysokými zelenými horami. Tady jistě půjde podniknout nějaký celodenní trek po okolních kopcích. Čeho jsme si však hned všimli byl fakt, že místní jsou tu víc odměření, ne příliš vřelí k nějakému hovoru anebo laskavosti. Z knihy jsme se dozvěděli, že to může být stále jejich zakořeněná nátura jako reakce na občanskou válku, která právě zde v horách Jinotegy zuřila ve velkém. Sandisté, kteří bojovali proti Contras, podporovanými sprostě Spojenými Státy, měli silnou državu právě zde.
Nedělní ráno jsme nejprve zahájili výstupem na vyhlídku k obřímu dřevěnému kříži na skále nad městem. Jelikož byla neděle, nebyli jsme tu sami. Bohužel ve městě nefungují žádné turistické informace a ani nebylo od koho se dozvědět, kde se tu dá chodit po horách, doufali jsme, že od kříže to někam dál půjde. Nešlo. Sestoupili jsme tedy zpět dolů do města, a vyrazili do kopců na protější straně údolí. Prodírali jsme se bujnou vegetací a kávovými plantážemi až na vrchol do sedla, odkud byl krásný výhled na druhou stranu na rozlehlé jezero, které však vzniklo uměle přehrazením za ziskem vody a energie. I tak to bylo moc hezké, a kdybychom se o tom nedočetli, věřili bychom, že to jezero tu bylo od pradávna. Možná bylo, jen v menším měřítku, těžko říci. Údolí směrem k jezeru vypadalo moc slibně na pokračování našeho treku, začalo však pršet a my si navíc nebyli jisti, jak daleko by to bylo po silnici zpět od jezera do města. V knížce psali něco o 6 kilometrech, ale my netušili, z které části jezera je těch 6 kilometrů měřeno. Bylo odpoledne, pršelo, tak jsme to raději vzdali a vrátili se stejnou cestou zpět do města. Tak i tak jsme si hezky zašlapali, propotili trika v dusném tropickém vzduchu, a ve finále toho měli dost. Tropy nám, Evropanům, zvyklým na jiné teploty, dávají pěkně zabrat. Občas už nám to leze na nervy a chvílemi toto začínáme mít plné zuby. Já ta věčná horka snáším dost blbě. Tam kde se Romča oblečená do trika v noci balí ještě do deky, já, vyslečený do naha, ležím zpocený na posteli, a trpím nespavostí kvůli tomu nekončícímu horku. Kladu si neustále dokola otázku, jak tu ti lidé mohou vydržet žít celý rok a celý život. Já bych tu jistojistě tím horkem jednoho dne pošel. A to navíc cestujeme v nejpřijatelnější části ročního období, panuje zde zimní období s nejnižšími teplotami a nejsušším vzduchem, jaký tu bývá. V létě tu bývá katastrofálně vlhký a teplý vzduch. Když už sami místní napříč celým Karibikem říkají, že je tu mnohdy v červenci nebo srpnu k nevydržení, tak to si raději nepřeji vědět, co bych tu zkusil já. Zlatý náš evropský mírný pás.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: