The largest lake in Guatemala - Lago Izabel

Trip Start Mar 16, 2011
1
81
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  ,
Friday, December 28, 2012

Sorry, Czech translation only for now, EN will come later

Západní část Guatemaly s nejzajímavějšími místy jsme se rozhodli nechat na později, kdy se budeme přes Guatemalu vracet zpět do Mexika, a vydali se směrem jihovýchodním na Honduras. Zastavili jsme se v Rio Dulce, ve vesnici na břehu největšího jezera Guatemaly, Lago de Izabel a řeky Rio Dulce. Je to jeden z nejvýznamnějších vodních toků v Guatemale, sloužící k dopravě a k rekreaci. Rio Dulce, tak jako i celé pobřeží Karibiku, je velice oblíbeno mezi Američany a Kanaďany, kteří si zde ve velkém kupují rezidence. Rio Dulce je plné amerických jachet, které zde kotví většinu roku. Údajně je to nejbezpečnější místo co se týče hurikánů pro kotvení lodí v celém Karibiku. Na plavbu lodí do Livingstonu, velice to oblíbeném výletě mezi turisty, jsme se nevydali. Prý to zas až tak dobré není, a z Livingstonu nevede žádná cesta po zemi, jen lodí, což bývá někdy komplikované. Namísto toho jsme vyrazili do 20 km vzdálené vesničky, odkud to byl kousek k přírodním horkým pramenům s 12 metrovým vodopádem. Netušili jsme jak moc lidí tu bude, a jak horký ten vodopád bude. Bylo to ale velice pěkné místo, a příjemná koupel v tůních pod vodopády byla fajn. Na cestě zpět jsme se mikrobusem nechali vyhodit na křižovatce, odkud se dalo dojít na břeh jezera k jedné pozůstalé pevnosti. Jako vlezné se platilo docela dost, takže jsme tam nakonec nešli a místo toho šlapali pěšky lesem celých 6 kilometrů kolem jezera zpět do Rio Dulce. Před večerem jsme se ještě yašli podívat na most, který spojuje pevninu s druhým břehem. Jedná se o největší a nejdelší most v celé Střední Americe. Alespoň odsud jsme měli super výhled na jezero, řeku pod námi a okolní horské kopce.Následující den nás čekala dlouhá cesta busem. Ani ne tak dlouhá vzdáleností, ale časově. Zprvu jsme uvažovali si ještě zajet na samotný jihovýchod Guatemaly vylézt jednu sopku. Avšak po zkušenostech s velmi pomalou veřejnou dopravou v Guatemale jsme od toho upustili. Jezdí se tu především mikrobusy, které jsou nacpané k prasknutí, lidé sedí všude, busy zastavují na každém kilometru a přibírají nové lidi. Klasika, kterou my dávno známe z mnoha zemích světa. K tomu šílené horko, takže prostě, nic moc. Rozhodli jsme se jet raději přímou cestou na Honduras. Tam jsme chtěli rozhodně navštívit ruiny v Copánu, 20 kilometrů za hranicí Guatemala-Honduras. Cesta z Rio Dulce měla dle informací trvat 5 hodin, a měl nás tam dovézt přímý bus. Byl z toho nakonec celý den a s třemi přestupy. Byli jsme z toho zbití, jak po šichtě v dolech. Ještěže alespoň proces na hranicích proběhl rychle a bez jakýchkoliv komplikací. No vlastně bych skoro zapomněl zmínit, že si guatemalští úředníci zase řekli o úplatky, jak už bývá ve Střední Americe zvykem. Opět jsme odmítli cokoliv někomu dávat, a zas nám to prošlo. Tentokrát se s námi k našemu překvapení ani nedohadovali, zřejmě to jen zkouší. My nedali, další turista určitě dá, a tak to tu chodí den co den. O pár desítek metrů dál jsme dostali nové razítko do pasu, a byli v Hondurasu. 
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: