Back in Havana...

Trip Start Mar 16, 2011
1
75
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Cuba  , Ciudad de La Habana,
Saturday, December 15, 2012

Czech version only for now, EN will come later...

 
Po 6 dnech jsme se vrátili do Havany, abychom zde stravili naše poslední dva dny pobytu na Kubě. Hned cestou z nádraží, kam nás vyhodil chlápek, co nás vezl ze Santa Clary, jsme navštívili monument Jose Marti, kde jsme ještě nebyli. Jose Marti je další velká osobnost dějin Kuby. Byl to on, kdo na konci 19. století vedl kubánce za bojem o španělskou nezávislost. Monument je vlastně 80 metrů vysoká věž s vyhlídkou na celou Havanu. Tam jsme si vyjeli a kochali se půl hodiny výdledem. Monument se nachází na obrovském betonovém náměstí, kde Fidel míval své dlouhé proslovy k lidu. Později jsme šli hledat kasu, kde jsme nocovali předtím, než jsme opustili Havanu. Paní nám zde rezervovala pokoj, takže jsme se nemuseli strachovat o místo. Bohužel jsme se nemohli nikoho dozvonit, tak jsme se mezitím poptávali na jiné ubytování kolem. Nikde však nebylo místo. Nakonec se paní ukázala doma, a zůstali jsme tedy u ní. Kdybychom ale věděli, co bude následovat druhý den ráno, raději bychom šli hned jinam. Navečer jsme se ještě vydali do centra, obejít nějaká místa, která jsme posledně nestihli a zašli si opět na super obrovské řízky jako posledně. Neuveřitelné, dostali jsme ještě větší porci. Vlastně jsme si objednali jen jednu, pač jsme věděli z minula, že nám bude stačit pro oba. Dostali jsme tři obrovské řízky se špagetami. Jeden řízek zasytil Romču, druhý mě, a třetí jsme si ještě vzali sebou! To vše za pouhýh 50 korun! Super. Druhý den ráno jsme měli nepříjemnou potyčku s paní domácí. Nachystala nám domluvenou snídani a odešla. Snídaně však byla tak bídná, že jsme byli zmatení o co jde. Nedostali jsme totiž prakticky nic, jen malinké kafe, pár plátků pomeranče a banánu a tvrdý chleba, který se nedal ani pokousat, a k tomu mizerně malé máso. Prostě jídlo v hodnotě tak za 10 korun, a ona za to chtěla v přepočtu korun 60. Když se vrátila, ptali jsme se slušně, zda je to vše, co dnes dostaneme. Prostě odvětila, že ano, a co že bychom ještě chtěli. My řekli, že za 3 cucy je toho velmi málo, a že ji za tohle dáme maximálně tak jeden. Ona se do nás, společně i s její 16 letou dcerou, pustila, jak kdyby jí přeskočila. Nemohli jsme uvěřit svým uším. Doteď k nám byli slušní, milí, ikdyž pravdou je, že co sme se vrátili znovu ze Santa Clary, už paní nebyla tak ochotná jako předtím. Už neměla důvod být milá, předtím se snažila, abychom k ní přišli bydlet znovu. Teď už nemusela. Ukázala se, jaká ve skutečnosti je. Zajímali je především naše peníze. Řekla, že jestli se nám něco nelíbí, tak můžeme klidně jít. A my nato, že tedy jo. Sbalili jsme si věci a měli se na odchod. Takovou reakci zřejmě nečekala, ale neomluvila se, a tvářila se dotčeně. Odešli jsme, nenecháme se ze sebe dělat blbce a srát si na hlavu. Naštěstí měli přes ulici v jedné kase volný pokoj, sice až později odpoledne, ale nám to nevadilo, stejně sme se klidili na celý den do města. Do kasy jsme se vrátili až večer poté, co jsme si prošli zbytek památek, co jsme nestihli, nakoupili nějaké suvenýry a dali si něco na zub v jedné otevřené restauraci na nábřeží. Bylo plno, tak jsme seděli na kraji u plůtku blízko k silnici. To bylo neštěstí. Sotva nám donesli talíře s jídlem, chodil kolem jeden obejda za druhým a škemral o peníze anebo rovnou o naši večeři. Jeden se dokonce natahoval a bral nám kus kuřete rovnou z talíře. Lidé to tu vážně někdy přehánějí, přitom nejsou rozhodně takoví chudáci, na jaké si hrají. Prostě vidí bílého tuistu, tak zkouší, jestli z něj nějaké penízky ostanou, ikdyž  nestrádají. Večer cestou zpět do domku jsme se ještě zastavili v jedné místní hospůdce. Takovou kubánskou nalejvárnu je pro neznalého docela problém najít. Musí se zajít hluboko do šedivých ulic, kam málokterý turista vůbec kdy zavítá, a kde se člověk bojí, kdy na něho spadne nějaká zeď. Domy jsou tu někde v žalostném stavu. Je vidět, že stát nemá peníze na opravu fasád domů, a až na vyjímky tu vše dost chátrá. Prvně jsme si dali jedno pivo, pak druhé, třetí, a když jsme zjislili, že nejen pivo je velmi levné, ale i rum, pokračovali jsme rumem. Obrovské štamprdle tu stálo pouhé 4 koruny! Původně jsme se vůbec nepřišli opít, ale dát si jen jedno s tím, že jsme chtěli utratit ještě drobné, které už druhý den nebudem mít možnost nikde vyměnit (moneda nacional MN se směňuje jen do určitě hodiny odpolední na určitém místě, pak už nikde). Tak dlouho jsme špekulovali s jejich národní měnou a convertibles pesos, až jsme to tu nakonec vše propili v levném pivu a ještě levnějším rumu. Před odchodem jsem šel k baru a pro celou hospodu včetně číšníka samotného objednal velký rum. Tím jsem se zbavil dalších drobných a udělal obrovskou radost všem přítomných včetně sebe. Zprvu všichni nevěřícně zírali, pak se ale pánové kolem shlukli, a s příjemným překvapením moc děkovali. Zřejmě jsem byl první turista, který něco takového v této hospodě kdy udělal. Po cestě z hospody jsme poslední drobné rozdávali kolemjdoucím. Bylo skoro jedno komu to dát, všichni se na Kubě mají v průměru stejně chudě. Lidé, ikdyž nechápali, děkovali. A to byla ta nejlepší tečka, jakou jsme ten večer mohli za naším pobytem na Kubě udělat. Poslední den ráno nás čekal jen odvoz na lětiště, opětovná dvouhodinová ceremonie kolem naší GPSky, kterou nám zabavili a byli povini vrátit. Chtěli samozřejmě peníze, které mi nebyli ochotni platit, když nikde nebylo psáno, že máme něco platit, a my navíc všechny peníze vyměnili nebo utratili. Nakonec jsme zaplatit museli, jinak by nám GPSku nedali, anebo by nám uletělo letadlo. Kuba je zvláštní země. Obyčejní lidé na ulicích nebo vesnicích mimo turisticky atraktivní místa jsou pohostinný, přátelští, prostě skvělí. Avšak ti, co potkávají turisty, nebo s nimi pracují, si ten náš kapitalismus, který oni nikdy neměli šanci poznat, vyložili podle svého, a sme pro ně všichni jen chodící peněženky. Snad se jednou tento ostrovní stát naplno otevře, a lidé tu pochopí, že ani v tom kapitalismu nepadají pečení holuby do huby...
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: