La Habana - story continues...

Trip Start Mar 16, 2011
1
71
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Cuba  , Ciudad de La Habana,
Friday, December 7, 2012

Sorry Czech version only for now, EN will come later...

 
Na Kubě je toho díky jinému režimu jinačího, než známe u nás, mnoho. Budu to ale rozebírat asi postupně, jak mě to napadne, jinak bych tu nenapsal nic o našem pobytu.V Havaně jsme bydleli v Case u jedné paní s jejími dětmi. Tito lidé, co pronajímají turistům své pokoje v domě, udajně platí státu obrovské daně. Alespoň tak si všichni stěžovali. Proto se snaží na vás utržit co nejvíc mimo jen peněz za nocleh. Každý vám nabízí snídani, večeře, občerstvení,  doutníky k prodeji, atd. Na druhou stranu, v Casách vaří výtečně a  když jim nato kývnete, jistě nebudete hladovět. Pochutnáte si jako od babičky. Ale připlatíte si. Na ulici se dá najíst 10 krát levněji. Není to sice nic extra (Kuba nenašla svoji identitu v kuchyni), skončíte s pizzou anebo sandvičem v ruce na ulici, kde si není kam sednou. Ale ušetřit se tak dá hodně:-) Abychom se neodbývali, tak nějak sme to střídali, jednou se dobře najedli v case, a pak zas odbyli pizzou na ulici. K pronájmu pokojů mají lidé speciální licenci, a mohou tedy pronajímat pokoj jen ti, co ji mají. Dříve byl tento způsob podnikání na Kubě nemyslitelný, ale obrovský nárust turismu v 90. letech a naprostý nedostatek hotelových kapacit, donutil Fidela vydat příslušný zákon a umožnit lidem pronajímat své domy. Kdo však nabídne turistovi nocleh bez licence, byť třeba jen zdarma, jako kamarádovi, bude přístě potrestán. Po Kubě se potuluje spousta agentů v civilu, dokonce i mezi dětmi jsou údajně nějací, a kdejaký hříšník je okamžitě odhalen a krutě potrestán. Jak krutě, netuším, ale sranda to jistě nebude.Havana nabízí spustu památek ke shlédnutí. Postupně jsme je během dvou dnů tak nějak prošli, zejména náměstí s katedrálou, pobřežní promenáda a muzeum revoluce stojí zato. Návštěvu města jsme si rozhodně užili, a nebýt otravných lidí kolem, kteří vám donekonečna nabízí na prodej doutníky a jiné zboží, bylo to super. Někteří lidé jsou tu vážne otravní jak komáři. Jeden chlápek, co nabízel doutníky nás pronásledoval skoro celé dva dny. Museli jsme ho nakonec vyloženě sprostě poslat doprdele, aby dal pokoj. Doutníky na Kubě nabízí úplně každý. Dodnes nechápeme, že každý Kubánec má přístup k levným doutníkům, když v obchodech jsou tak drahé. Každý vám povídá tu samou pohádku o tom, jak on sám anebo jeho bratr pracujer ve fabrice s tabákama. Kdyby to byla pravda, celá Kuba nedělá nic jiného, než pracuje v tábákovém průmyslu. Že jim to není po takové době trapné pořád takhle lhát turistům, když každý osel  po dvou hodinách na Kubě pochopí, že všichni lžou. Po několima málo dnech pobytu na Kubě jsme si všimli, že zesnulý revolucionář přezdívaný Che Guevara je všude na Kubě zvěčněn mnohem častěji než samotný Fidel anebo kterákoliv jiná osobnost. S Che Guevarou se setkáváme už nějaký čas behěm našeho cestování napříč latinskou Amerikou, ale až tady jsme hlouběji pochopili jeho ideologii a jak velká to byla osobnost. Jeho podobizna je na každé pohlednici, fasádě každého domu, čajového šálku v obchodě se suvenýry, o meuzeích ani nemluvě. Pro kubánský lid mnohem větší hrdina než samotný Fidel. Možná proto, že on je ten, kdo padl za svůj revoluční boj, anebo možná i proto, že to byla skutečně velká osobnost dějin, velmi inteligentní a bystře manévrující člověk, doktor, který pomáhal obyčejným lidem na venkově, a nebál se bojovat a položit života za to, v co věřil. Jakoby samotný Fidel těmi všemi podobiznami CHe Guevary všude kolem "splácel" jakýsi osobní dluh svému zesnulému příteli, se kterým bok po boku bojoval v 50tých letech za lepší život na Kubě. Tak jak jsme zkušení cestovatelé, tak jsme přitom i houpí. Jinak nás nejde nazvat po situaci, která se nám stala v centru Havany. Lidé vás tu oslovují na každém rohu, buď za záminou již zmíněného prodeje cigaret, anebo za jiným učelem. Jsou velmi vychytralí, navážou s vámi nezaujatý rozhovor, a pak vás už vedou, kam chtěji oni. To samé se stalo i nám. Hodnou chvíli jsme všechny posílali "někam". Než sme se však nadáli, už sme seděli s jedním párem zhruba v našem věku v restauraci s živou muzikou a tancem salsy. Nejsme naivní, po všech těch zkušenostech ze světa jsme tušili, že to nebude jen tak. Nicméně popíjeli jsme Mojito - mix bílého rumu a sodovky s mátou, sledovali živý tanec salsy a poslouchali ty dva, co nám cpali doutníky a jiné věci na prodej. Ignorovali sme vše a užívali si jen muziku a mojito, které, mimochodem, objednali oni pro nás. Když došlo na placení ti dva se samožřejmě od všeho objednaného distancovali. To jsme tušili. Netušili jsme však, jak proklatě drahé to mojito tady může být, a jak nepřijemný personál tu bude. Personál byl přijemný, doprdele lezoucí jen do doby, co jsme si objednali. Při placení byli hnusní, až sprostí. Šlo totiž o to, že my odmítli platit drahé mojito za naše vychcané kubánské společníky. Celá restaurace v čele s číšníky, majitelkou a já nevím s kým vším, na nás ostře vyjeli, že to vše musíme zaplatit my, protože místní kubánci prostě nemají peníze na takové věci. My jim odvětili, že nás to nezajímá, a ptali se, jak je možné, že si objednávají drinky, když nemají peníze, a proč jim tedy nalévají. Byli sprostí, a hrozili voláním policie. My řekli, že to je v pořádku, ať tu policii klidně zavolají, protože ti zlí nejsme my ale oni. My si svoje pití zaplatili, a nedlužili nikomu nic, kdežto ti dva nemají peníze a neplatili nic.  Neskutečná scéna, jako z filmu. Odolávali jsme dlouho, byli bychom odešli bez placení, ale oni by se s námi snad poprali. Jak oni, tak i my jsme hrozili zavoláním policie. Toho se zřejmě ti dva lekli, pač by z toho zjevně měli obrovské problémy. Začali nás na kolenou prosit jako malé děti, ať to proboha zaplatíme, že by šli snad za tento incident do vězení nebo co. Nakonec jsme ustoupili, slitovali se, a zbývající dva drinky doplatili. Od personálu jsme neslyčeli ani slovo omluvy, přitom my byli narozdíl od  nich celou dobu slušní. Ti dva Kubánci se nám s lítostí omluvili, alespoň dva lidé na Kubě dostali za vyučenou a pochopili, že ne všichni turisté si nechávají srát na hlavu, a snad si příště hodně dobře rozmyslí, než osloví další. Neodpustili jsme si však poznámku namířenou na celou restauraci, že jsme s České Republiky, že i u nás byl kdysi komunismus, ale neexistovalo, že by někdo odcházel z hospody bez placení a jiní to za něj musel hradit, a ještě pod nátlakem. Všichni drželi huby a jen blbě civěli. Kašpaři sprostí a vychcaní.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: