First time in Cuba - troubles at immigration

Trip Start Mar 16, 2011
1
70
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of Cuba  , Ciudad de La Habana,
Wednesday, December 5, 2012

Sorry, Czech version only for now. EN will come later...
 
 
Blog o Kubě bude jistojistě ten nejtěžší, jaký jsem kdy psal. Na Kubě jsme strávili pouhých 10 dní. Velice krátká doba nato, psát nějaký sloh o této zemi. Na druhou stranu alespoň nějaký čas zažít tu něco "exotického" a udělat si hrubý obázek o této totalitně-socialistické zemi.Výlet na Kubu byl v našem případě velice spontanní záležitostí. Letenku z Cancúnu jsme koupili pouhé dva dny před odletem a neměli tudíž příliš času nějak náš pobyt na Kubě promyslet a naplánovat. O to víc to mělo být pak dobrodružnější. Pravdou je, že návštěvou Kuby jsme se tak trochu zaobýrali už asi před rokem v Kanadě, kdy jsme uvažovali, zda by nestálo zato se tam podívat. Pak jsme na Kubu ale na dlouho "zapomněli", neřešili, a záměr letět tam vytáhli z šuplíku až tady v Cancúnu, odkud je to na Kubu krom Baham a Floridy nejblíž a tudíž jsou odsud vůbec nejlevnější letenky.Jak už při naší smůle bývá, s letenkou jsme před odletem měli velké potíže. Placení něčeho takového přes internet se stává naší noční můrou. Opět se stalo to, co už několikrát předtím, že let byl zaplacen, peníze z účtu fuč, ale letenka nikde. Následoval maraton telefonátu přes půl světa, do turistické kanceláře v Barceloně, která letenku prodávala, do České Spořitelny ověřit si funkčnost kreditní karty, do Barcelony, a tak dále a tak dále, aby se nakonec ukázalo, že v Barceloně sedí někdo, kdo by tam radši sedět neměl, a měl by jít raději zametat chodníky.Nicméně letenka nám byla nakonec úspešně zasláná na email, pouhý den před odletem (to abysme do poslední chvíli zůstali v napětí, zda na Kubu letíme či ne), a my se mohli 5.prosince odpoledne vydat v Cancunu na letiště. Pamela, u které jsme stále nocležili, se nabídla, že nás zaveze autem. To se nám náramně hodilo, nemuseli jsme alespoň tak spěchat s balením. Nějaké věci jsme si nechali u ní v domě, stejně se sem zase ještě vrátíme. Na Kubu jsme si nabalili jen lehké batůžky s nezbytnými věcmi. Samotný let trval jen 50 minut, avšak když sečteme "cestovní" čas před odletem a zejména po přístání na Kubě, byl z toho skoro celý den. Na letišti v Havaně nás čekaly perné 3 hodiny. Jak každý jistě ví, na Kubě vládně stále totalitní režim, je zde zakázán dovoz některých věcí, které jsou všude jinde ve světě běžně přenositelné. Je zde tudíž hned několik kontrol, co vám skenují batožinu, prohlíží ručně znova a znova, vyptávají se vás po osmdesátkráté, co jste sem přišel dělat, kam míříte, zda tu někoho znáte, co je vaše profese, jestli máte rezervaci hotelu a tak pořád dokola. Nakonec přišlo i to nějhorší, a naše batohy byly komplet ručně rozebrány. A to podotýkám, že už jsme předtím prošli celkem třemi skenery, jedním v Cancúnu a dvěma v Havaně. Tušil jsem malér. Celou dobu jsem měl v batohu turistickou GPS - zakázané zboží tady na Kubě. Skenr ji zatím neobjevil, avšak ruční šacování ano. Následovalo kárání o tom, že je to zakázané zboží, a papírování, které nebralo konce. GPS mi byla zabavena s tím, že si ji před odletem zde mohu zase vyzvednout. Když už to vypadalo, že nás snad pustí, objevil se agent v civilu, kterému jsme se zjevně jako batůžkáři nelíbili, a začal řešit, v jakém hotelu máme rezervaci. Žádnou rezervaci jsme samozřejmě neměli. Náš plán byl najít si nějaké ubytování v rodinném domě někde ve městě, což je na Kubě celkem běžná záležitost. Nadiktovali jsme jim jeden, co jsme si předtím vygooglovali na netu. Jim se to zjevně nelíbilo, batůžkáří jako jsme my, jsou asi hned podezřelí. No holt nejsme zazobaní západoevropsko-kanadští turisti, kteří jim sem vozí tvrdou měnu, a kteří jsou zde velmi vítání. Už jsem myslel, že budou obvolávat hotel a kontrolovat naši neexistující rezervaci. Naštěstí jsme je nějak ukecali, ani nevím jak, a  byli jsme vpuštěni konečně na Kubu. Uff, teď už snad bude vše jen lepší. Drahý taxík (jiná možnost dopravy z letiště neexistuje) nás hodil na adresu, kde se měla nacházet Casa (rodinný dům nabízející volný pokoj turistům), kterou jsem si vyhlídl na netu. Bohužel byla plná, tak jako i všechny další v blízkém okolí. Nakonec jsme se už celkem pozdě večer upíchli u jedné paní. Na jídlo už bohužel nic neměla (pokud na Kubě zavčasu ráno nepořídíš dost jídla, o večeři budeš hladem), tak nám ukázala restauraci, kde ještě vařili. Z cen jsme byli zpočátku přijemně překvapeni, za pár peněz jsme dostali takový kus vepřového řízku, že jsme ani netušili, že se takový velký dá udělat. Byl to však jen pestrý moment, vyjímka, na druhý den jsme totiž z cen okamžitě vystřízlivěli.Celým problémem na Kubě je totiž dvojí ekonomika, tudíž dvojí měna. Ta turistická, kde se jako platidlo používá convertibles peso - CUC, a ta národní, kterou platí obyčejní kubánci - moneda nacional - MN. Mezi těmito dvěma měnami je propastný rozdíl, přesně 1:24 za směnu. Dle zákona jsou turisti povinni užívat jen dráhého Cucu, tudíž platit všudě dvacetčtyřikrát (anebo i víc) vyšší cenu než kubánci! Nic vám však nebrání v tom, jít si vyměnit peníze za MN (snad jen ten zákon, na který každý kašle). Spousta obchůdku prodává v národní měně, pro nás tudíž velmi, velmi levně. Problém je ten, že je tam většinou jak po vykradení, a když nejste dostatečně rychlí, vlastně tam toho pro vás potřebného moc nenajdete. Kdo je ročník, řekněme 82 a starší, tak si jistě pamatuje dobu komunismu u nás. My jsme sice v komunismu zažili pouhých 9 let, ale vzpomínáme si na fronty v obchodech a na to, že tam toho moc nebylo a jen  základní věci. To samé je i tady. Turista je tedy chtě něchtě většinou stejně odkázán na drahé "tuzexové obchody", kde je zboží fůra, ale draho. No, není tam zas až tak draho, aby si to baťůžkáři, jako jsme my, nedovolili, ale štve to při pomyšlení, jak nás kubánský režim ždíme. V tuzexových obchodech jsou více a více vidět i Kubánci. Mnozí už mají zřejmě dost peněz nato, aby si zašli koupit nějaké lepší zboží. Naprostá většina populace však žije spíše v polobídě, a na vás na turistu, kouká jako na chodící peněženku nabitou penězma. Vytvrořit zde dvojí ekonomiku byl zřejmě největší omyl, jakého se Fidel dopustil. Sami Kubánci to vědí, a situace se jim začíná vymykat z ruky. Mezi lidmi totiž vznikají propastné rozdíly. Ti, co mají přístup k turistům, hoteliéři, taxikáři, restaurace atd., vydělávají na kubánské poměry na turistech obrovské peníze. Kdežto ti, co pracují někde ve fabrice ve vzoru totalitního režimu, jsou chudí a rádi, že za bídný plat uživí rodinu. Fidel tímto způsobil to, co vlastně vůbec nechtěl, proti čemu dělal v 59tém revoluci a proti čemu celý život bojoval. Avšak po rozpadu SSSR, hlavního partneta Kuby se na počátku 90. let dostala Kuba do svízelné situace. Ocitla se poprvé v historii sama. V 93tím byla situace již tak neúnosná, že Fidel musel otevřít hranice turismu a nějak vyřešit obrovský přiliv tvrdé západní měny. A tak si vymyslel dvojí ceny, turistické a kubánské. Dle mého selského názoru je toto dlouhodobě neúnosné, a dřív nebo později jedna či druhá měna padne, a Kuba se nakonec naplno otevře světu. Jak dlouho to však ještě potrvá, nikdo netuší. Chtěl bych být ekonom a naplno této problematice rozumět.Pokračování o Havaně příště.
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: