Goodbye California, Welcome to Mexico...

Trip Start Mar 16, 2011
1
61
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , California
Monday, November 5, 2012

Sorry, only Czech version for now, EN one will come later...

 Během toho měsíce dřiny, jsme ve dnech volna, kterých popravdě moc nebylo (jak se začne sklízet, trhá se a trhá, dokud je co), vydávali prozkoumat okolí. Jeden víkend jsme strávili v národním parku Lassen Volcanic v severní Kalifornii. Jak už název napovídá, vulkanická aktivita dala vznik tomuto místu. Nachází se zde několik již vyhaslých sopek, ale i jedna stále aktivní, Mt. Shasta. Podnikli jsme celodenní výstup na jednu ze sopek, Breakoff Mt., která nabízela fantastický výhled do okolí. Další z našich výletů vedl k jezeru Shasta a do města Redding. Shasta Lake je umělou přehradou, jednom z mnoha v severní Kalifornii, které zadržují přírodní vodu z hor. Všechny slouží k rekreaci, k výrobě čisté energie, a především jako zásobárny pitné vody. Kalifornie je protkána vodními kanály vedoucími ze severu na jih. Sever má hory, tedy i vodu, jih je vyprahlý, polopouštní, avšak největší mnohamiliónové žíznivé aglomerace leží právě na dalekém jihu. Vodu je třeba dopravit ve velkém právě tam.Hráz Shasta Lake má jedno přízvisko "největší". Zdejší hráz je údajně největší sypanou hrází na světě. Vlastně ještě jedním přívlastkem se tu místní pyšní. Prý je to nejhezčí umělá vodní přehrada na světě. Několik kilometrů nad hrází mají pěknou vyhlídku, kam se dá snadno vyjet autem. Je odsud krásný výhled na celé jezero, nad kterým se v pozadí tyčí obrovský kužel sopky Mt. Shasta. Okolní hory tomu dodávají dokonalý obraz. Hezké to skutečně je, jestli nejhezčí na světě, to těžko říct. Toho NEJ už sme za dobu našeho cestování slyšeli až až.Ve městě Redding jsme se zastavili shlédnou jejich místní atrakci, což je závěsný most přes řeku Sacramento, Sundial Bridge. Postavili ho zde v roce 2003 dle projektu španělského architekta pocházejícího z Valencie. Opět jsme si tu na tabuli přečetli několik NEJ, jako třeba největší počet skleněných tabulí na mostě atd. Myslím, že se na všem dá nějaké to NEJ najít, když člověk zapojí trochu fantazie.Jednoho dne sme si takto po práci chvíli seděli v kavárně Starbucks (oblíbený řetezec kaváren rozesetý po celé Severní Americe, kam lidí chodí, krom na kafe, studovat, chytnout wifinu atd.), kde občas zajdem na net, když se s námi dá do řeči postarší pár. Velmi dobře jsme si popovídali, a ačkoliv sme se do té doby vůbec neznali, po pár minutách konverzace jsme od nich dostali pozvání do jejich pizzerie na obrovskou pizzu a drink! No řeknětě, stalo by se to u nás, aby vás cizí člověk jen tak pozval na pizzu? Pochybuji, Tak jako pochybuji, že by se to stalo kdekoliv jinde v Evropě. Čím déle jsme tady za oceánem, tím větší máme pocit, že USA tak jako i Kanada, jsou mnohem více rozvinutější země, než jakákoliv třeba i nejbohatší země Evropy. Nebavím se teď o ekonomice, ale o tom, na jaké úrovni je společnost tady a u nás v Evropě. Lidé jsou tu mnohem otevřenější, upřímější, nápomocnější, a hlavně vůbec neřeší vaší národnost nebo váš původ.  I kdybyste jim pověděli, že ste třeba z Marsu, jsem si jist, že vám řeknou, že je to super, že můžete být v jejich zemi, a budou vás tu vítat. Především nahoře v Kanadě se nám lide hodně divili, proč v jejich zemi prostě nezůstaneme, proč odjíždíme, když je to dle nich ta nejlepší země na světě pro žití. V tom mají nejspíš pravdu, a oni to vědí, a nemají problém to říct nahlas. Lidé vás tu vítají, a všichni tak nějak automaticky počítají s tím, že v jejich zemi zůstanete na věky. Nicméně, brigádu kiwi jsme museli po měsíci ukončit a klidit se zase dolů na jih do Los Angeles. Končí nám tríměsíční víza, po které tu můžeme legálně být, takže musíme opustit zemi. Rozhodli sme se jet ještě jednou na jih. Nejblíž je to do Mexika, takže se tak na měsíc podíváme tam. Když už tam budem, zřejmě nás to cestování zase chytne, a budem chtít pokračovat Centrální Amerikou možná až do Panamy a odtud pak zpět asi zase sem. Necháváme u Craiga na farmě opět auto, takže se sem budem muset vrátit tak i tak. Dva dny jsme cestovali 800 km dolů do L.A., kde jsme "zazimovali" naše autíčko u Craiga a vydali se do Santa Monici poblíž letiště v Los Angeles, kde jsme měli na poslední den před odletem domluveno přes couchsurfing ubytování. Co bylo v L.A. nevídané, byl déšť, liják jako z konve a zima, která nás tu zastihla hned po příjezdy se severu, Takto L.A. neznáme. Pod pojmem zima mám na mysli kolem 10 stupňů. To je na L.A. hodně málo. Místní nám pověděli, že se to tu občas touto dobou stane, ale že už napozítří má zas přijít teplá fronta a bude opět sluníčko s 25 stupni, možná i 30:-)Couchsrufing u Steva v Santa Monice byl super. Steve nás hostil jako své nejlepší kamarády. Byla pizza, víno (několik láhví) a dokonce i, světě div se, pravá česká slivka od Jelínka, Moravská!!! To bylo tedy překvápko. Steve tu totiž v srpnu hostil pár z Ostravy, a ti mu tuto slivku dovezli. Od Steva jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o Santa Monice a okolí. Jako třeba. že to bylo místo, které dalo vznik skateboardingu, nebo třeba o éře Hippies, kterou on sám tu zažil a byl jí aktivním účastníkem, a měl tedy k tomu hodně co povědět.Ráno nás Steve hodil na letiště a my byli připraveni odletět do hlavního města Mexika, Mexico City. Samotnému odletu však ještě předcházely potíže s letenkou. Měli jsme zakoupenou letenku do Mexico City se spol. American Airlines. Ti nebyli schopní si po dobu nějakých tří týdnu poplatek za letenku ztrhnout z naší kreditní karty. Ač jsme jim třikrát volali, dvakrát upozorňovali emailem, stále nic. Vyprdli se nato. Nebyli ani schopni nám povědět, kde je problém, zda něco s naší kartou, či jen jejich neschopnost. S naší kartou nic být nemohlo, pač jsme jim nabízeli nakonec dvě, a obě fungují. Jestli je nějaká věc, co v USA a Kanadě ze srdce nesnášíme, jsou zákaznické linky společností a institucí. Jakákoliv žádost, reklamace, stížnost, nebo jakýkoliv kontakt je zde výhradně řešen přes zákaznické linky. A věřte mi, volání na ně, je horší, než si vůbec dokážete představit. Nejenže vás hlasový automat neustále odvolává někam jinam (s prominutím, celé je to tom, že vás posílá doprdele, ať si to jdete vyřešit online přes internet) ale celé to i zdržuje, stěžuje, ať se s vámi nemusí nikdo bavit. Hovor s člověkem ale také nestojí za nic. Pokud se však k tel. operátorovi přes automat vůbec probojujete. Někdy je to vážne na dlouho, stojí to mraky času, stresu a peněz. A většinou pak stejně máte na drátě nejakého Asijce, který možná ani nesedí v Americe, ale někde v Honkongu či někde jinde v jihovýchodní Číně, a z obrovského operátorkého centra řeší vás problém na druhém konci světa. Mnozí z nich neumí ani pořádně anglicky, takže domluva je někdy katastrofální. Volání zákaznické linky A.A. nebyl jiný, spíš ten katastrofální. Vlastně jako prvním jazykem na mě mluvili čínskou mandarinštinou!!!Ve finále to tedy dopadlo tak, že jsme na letišti, dvě hodninuy před odletem zjistili, že naše letenka není stále zaplacená.  Chtěli po nás přirážku 70 USD, jako extra poplatek zato, že jsme letenku nezaplatili včas, a že ji platím až na letišti!! To jsme razantně odmítli, s tvrzením, že chybovali oni a ne my. Měli naše kreditní karty, veškeré údaje, z naší strany bylo uděláno vše v pořádku. Oni jen byl neschopní si peníze z kreditky sebrat, zřejmě aby nám teď mohli napálit extra poplatek. Na letišti byli neochotní naší situaci řešit, dokonce i nějaký šéf šéfů, kterého jsme si nechali zavolat, byl k našemu problému lhostejný, až arogantní. Bylo nám řečeno, že buď zaplatíme, nebo neodletíme. Byly jsme donuceni zaplatit. Bylo nám ještě mladou hloupoučkou holkou za přepážkou řečeno, že můžeme pořádat o návrat tohoto poplatku, asi tak minutu před tím, než nám šikovně podstrčila list papíru k podpisu, kde stálo, že poplatek je nenávratný. Nicméně, odletět jsme chtěli, spíš museli, neboť byl náš poslední den legálního pobytu v zemi. Takže jsme nakonec i toto museli akceptovat. Smutné bylo, že se nám nikdo ani půl slovem neomluvil. Jak jsme se pozděli dozvěděli, American Airline mají pověst nejhorší letecké společnost v USA. No, s nimi nikdy více. Však jsme jim to na letišti také všem do očí řekli. Pak už bylo naštěstí vše OK, s přestupem v Dallasu jsme se po pár hodinách přístáli v Mexico City, a mohlo zde začít další z našich dobrodružství. Jak moc dobrodružné to tu bude, se uvidí...
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: