South California, Arizona and Monument valley

Trip Start Mar 16, 2011
1
57
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , Arizona
Monday, September 17, 2012

Sorry, only Czech version for now, EN one will come later...
 Poté, co nás Michal s Evou opustili a skončilo tak naše měsíční intenzivní cestování jihozápadem USA, měli jsme zase čas popřemýšlet, co dál. Nejprve jsme se zajeli podívat na jih Los Angeles omrknout tu pověstnou Long Beach, kam sme se s těmi dvěma už nestihli podívat. Pláž jako každá jiná tady na jihu Kalifornie. Dlouhá byla, to ano. Vlastně se ta pláž táhne kolem celého pobřeží až na jih do 200 km vzdáleného San Diega, kam sme se posléze vydali. Jen se ta pláž z místa na místo jmenuje jinak. Dva dny jsme si ještě užili naplno moře a sluníčka. Kdovídky si ještě takhle v Pacifiku krásně zaplaveme... San Diego je nejjižněji položené město Kalifornie, na samé hranici s Mexikem. Je tu patřičně teplo. Myslím, že si tu užívají sluníčka a teplého počasí celý rok. Krom pěkného přístavu, kde například kotví jedna z letadlových lodí sloužící zde jako muzeum, se San Diego může pochlubit zeleným parkem, kde se nachází hned několik zajímavých muzeí. San Diego se pyšní vůbec největším počtem muzeí v celém USA. Navštívili jsme jen ta, která byla zdarma:-) Máme děravou kapsu, tak už tím trpí i naše kulturní vyžití.:-(Ze San Diega jsme zamířili zase zpět do L.A., pořešili nějaké nezbytné věci, vyzvedli si zbytek našich věcí na farmě u Craiga, které jsme tam před měsícem nechali, a vydali se tedy konečně směr Colorado. U Craiga jsme si původně chtěli ještě nějaké věci, které nebudem potřebovat, opět nechat. Ale usoudili jsme, že vlastně vůbec nevíme, co s námi v následujích dvou měsících bude, kde budeme, jestli třeba nebudeme potřebovat z nějakého nenadálého důvodu naše auto prodat, takže sme raděj pobrali naše věci všechny.Kousek za L.A. se nachází národní park Joshua Tree, kam sme se rozhodli zajet podívat, když už to bude skoro po cestě. Stromy Joshua, po kterých je místo pojmenované, většinu údolí a náhorních plošin pokryly souvislým lesem. Kaktusů, sukulentů i jiných rostlin tu roste tolik, že bych to nazval botanickou zahradou! Zvířat je tu taky hodně. Kromě ještěrek a hadů je tu hodně pavouků, včetně velkých tarantulí a dalšího hmyzu. Joshua tree je systém náhorních plošin prošpikovaných ostrůvky skal, a když na některou z nich vylezete, uvidíte daleko a široko. Ž V devadesátých letech tu prý několik týdnů trávil Bono Vox ze skupiny U2 a hledal inspiraci. Myslím, že to nemohlo dopadnout jinak, než skvělým albem Joshua tree, které obletělo svět. Nedivím se. My jsme tu strávili den a bylo to fajn! Dál v poušti za hranicí parku jsme v jednom místě cesty nemohli uvěřit svým očím, přes silnici si tu kráčela velká želva! My jsme na ni hloupě zírali a jako neznalí místní fauny si hezkou chvíli lámali hlavou nad tím, kde se tu, proboha, v tak nehostinné horké poušti vzala želva. Vzali jsme ji ze silnice pryč, polévali jí vodou, robili ji i krmítko, tak aby jí zde nějaká voda zbyla a přemýšleli, zda ji raději nevzít sebou na stanici do parku a předat ji rangerovi. Když v tom Romča listuje letákem, co sme dostali v parku, a tam jasně stojí, že tu žijí pouštní želvy! Záhada byla objasněna! Pojem pouštní želva jsem snad ještě nikdy ani neslyšel. Kdo neviděl, tak by nevěřil, že v takové nehostinné pustině může něco přežít, natož želva, kterou my měli vždy ve spojistosti spíše s vodou. Tak my v dobrém úmyslu skákali kolem želvy dobrou půl hodinu, kropili jí vodou a já nevím co, a ona tu přitom byla doma, a měla nás asi tak akorát plné zuby:-)Ten den to dojedeme až na hranici Kalifornie-Arizona, kde přirozenou hranici tvoří nám už známá řeka Colorado. Kempujeme na břehu řeky. Je to tu úplně jiný pohled než před třemi týdny, kdy jsme na řeku Colorado hleděli do kilometrové hloubky Grand kaňonu, který tato řeka vytvořila. Zde to spíš vypadalo jak někde na řece Moravě u Uherského Hradiště. V několika místech dálnice jsme úplně zřetelně cítili horké pouštní vzdušné proudy, že nám teplota v autě hned vyskočila o hezkých pár stupňů.  Byly to vždy takové teplotní pásy, které se jakoby táhly v místech, kde se v dáli otevíraly hřebeny hor a vzduch tak mohl sestupovat do údolí. Mrknu do mapy, a je hned jasno. No jo, vždyť my projíždíme zrovna Sonorskou pouští!Jsme v Arizoně, už podruhé. Na Colorado můžeme jet dvěma cestami, buď severní, rychlejší, nebo jižní přes Phoenix a také arizonské kaktusy, které bychom moc rádi viděli. Jedeme cestou jižní, je to sice dál, ale o to horší cesta:-) Phoenix, hlavní město Arizony, údajně nejteplejší město celých USA, projíždíme jen s krátkou zastávkou, aby se neřeklo. Je neděle, takže je tu docela klid, i na dálnicích. Je horko jako u nás v nejparnějším létě, jaké jste kdy zažili, a ještě něco navíc. Phoenix je druhou nejrychleji rostoucí aglomerací v USA. První nevím, která je, tipoval bych to na L.A anebo někdě na Floridě, možná Miami. Zajímavé, jak lidé vyhledávaji ta místa s teplým podnebím. Fajn, mají tu léto celý rok. Ale to "pravé" léto tu musí být odporně horké. Vždyť je konec září, a my tu umíráme vedrem!Z Phoenixu je to už "co by kamenem dohodil" do nějakého toho místa, kde se vyskutují ty obří kaktusy. Vlastně jsme jich už několik po cestě napříč Arizonou spatřili, ale čekáme na něco extra. To něco "extra" přichází asi 100 km východně za městem. Až 6-ti metrové kaktusy se najednou rozprostírají všude kolem. Je to podívaná! Takový les, kde lesem nejsou stromy, ale kaktusy. U jednoho z jezer, myslím, že to byl Canyon Lake, chladíme svá spocená těla, a později vyrážíme směr severní Arizona.Dlouhou cestu rozbíjíme v severní Arizoně nad městem Flagstaff, kde se v zelených horách nachází pár vyhaslých sopek, nejznámější je Sunset Crater. Okolní hory se nám nesmírně líbí. Už jsme tu jednou tak trochu byli, to když jsme ještě s Michalem a Evou mířili z Las Vegas do Grand kaňonu. Jednu noc jsme kempovali poblíž, a už tenkrát se nám tu moc líbilo. Takové pravé "divoko zápaďácké". Po zbytek dne jsme se ještě potulovali po nedalekých ruinách kamenných obydlí původních obyvatel Arizony - Pueblos. Až doteď jsme vůbec netušili, jak tu lidé kdysi žili a jaké zachovalé ruiny Severní Amerika má. A oproti tomu, jaké ruiny nás za další dva dny čekaly, toto bylo nic. Bylo na čase se trochu pohnout dál, takže jsme ujížděli pláněmi a kaňony Arizony a Utahu, co to šlo. Nevečer jsme se dostali do největší indiánské rezervace Arizony a jedné z největších v celých Státech, kde žili a stále žijí potomci jednoho z největších idniánských kmenů - Navajo. Poprvé během našeho putování jsme měli problém najít nějaký flek na kempování. Oficiální kemping tu žádný široko daleko nebyl a země byla komplet rozebrána ostnatými dráty, které vymezovali půdu, kde farmaří indiáni. Respektujeme soukromý pozemek, takže jsme rozhodně nemínili kempovat nějaké indiánské rodince na jejich pozemku. Ono, mezi náma, někteří ti indiáni, které jsme zahlédli kolem cesty, vypadali všelijak, že by člověk nevěděl, co od nich čekat. Čísla říkají, že 40 procent indiánů žije pod hranicí chudoby, mnozí žijí po staru, jen v dřevěných chatrčích bez elektřiny a tekoucí vody. Spoustě z nich chybí vzdělání. Žijí tak trochu na okraji společnosti. Nakonec jsme se, již za tmy, upíchli u cesty před vjezdem na nějakou farmu. Vypadalo to v pohodě, ale byli jsme po zbytek noci tak trošku nervózní, aby tu nějací "Apačové nebyli na lovu skalpů". Možná byly naše obavy úplně zbytečně a neodůvodněné, kdo ví. Krom blesků, které lítaly všude po nebi až z toho bylo úplné světlo, jsme měli nakonec poklidnou noc. Na druhý den jsme projížděli asi nejpozoruhodnější krajinou za celou dobu našeho cestování. Tou krajinou nemohlo být nic jiného než Monument Valley na pomezí Arizony a Utahu. Monument Valley není národním parkem (čemuž jsme se dlouhou dobu divili), má status národního monumentu.  Je to proto, že ce celé území nachází v indiánské rezervaci a je spravováno indiány. Ti se někdy na počátku 20. století dohodli s vládou, že to tu bude národní monument, a ne žádný národní park. A tak tomu je. Do Monument Valley se tedy platí zvláštní vstupné, žádný annual pass pokrývající všechny národní parky a jiná chráněná území v USA, se tu na vstupné nevzahuje. Tady si vše od vstupu přes hotely, rastaurace, suvenýry až po nabízené tůry řeší indiáni, potomci Navajo. A jde jim to docela dobře, řekl bych. Panoramata v Monument Valley skutečně vyráží dech. Je to podívaná. Ne nadarmo se tu natáčelo hned několik úspěšných westernů s Johnen Waynem v hlavní roli, který si to tu tak oblíbil, že se po něm pojmenovala jedna z vyhlídek. To, co je tu k vidění, asi nejlépe poví fotka, která je hned tady vlevo vedle textu. V informačním centru, které slouží i jako muzeum, jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o životě indiánského kmene Navajo. Navajové se velmi přičinili v bojích americké armády během druhé světové války proti Japoncům v Pacifiku. Sloužili jako kódeři a dekódéři tajných vojenských zpráv. Indiánský kmen Navajo byl totiž jediný kmen v Severní Americe, kam během 20. a 30. let dvacátého století nepronikli němečtí jazykovědci a badatelé, kteří po cekém kontinentě studovali indiánské jazyky a zvyky. Řeč Navajo byla tedy zbytku světa naprosto neznámá, a bylo velmi jednoduché ji použít jako šifrovací jazyk. Během bojů v Pacifiku sloužilo v armádě 455  indiánů Navajo, a naprostá většina jejich šifer byla doručena bezchybně. Navajové se velkou měrou zasloužili o to, že boje v Pacifiku skončili v roce 1945  a né o nějakých 5 či 10 let později. Bylo tím ušetřeno spoustu životů na obou stranách. Kód Navajo byl za světových válek jediný kód, který nebyl druhou stranou nikdy rozluštěn. Na základě tohoto pravdivého příběhu vznikl film "Kód Navajo" s Nicolasem Cagem v hlavní roli.Mohutné skalní věže nekončí jen hranicí Monument Valley, ale doprovázely nás v menší míře ještě nějaký čas na naší cestě do Colorada. Na doporučení jednoho pána indiána jsme si ještě mírně sjeli z cesty a jeli se podívat na "Four Corners" - místo, kde se setkávají hranice čtyř amerických států - Utahu, Colorada, Arizony a Nového Mexika. Je to jediné místo v celých Státech, kde se takto čtyři státy potkávají. Jak sme se dozvěděli z informačních tabuli, geografické vyměření tohoto bodu dalo čtyřem geografům, kteří každý putovali z jiné strany, sakra práce, než se tady potkali. Ono, mezi náma, při pohledu na mapu Států anebo i Kanady, ty jejich hranice provincií a státu, jsou malované podle pravítka na kancelářském stole. S tím byli hotoví raz dva. Ale v terénu to holt pak někomu dalo trochu víc práce:-)  No a tímto místem jsme se vlastně dostali do Colorada, kam jsme se celou dobu chystali. Ale o tom víc až přístě, Colorado si jistě zaslouží svůj vlastní blog...
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: