US National Parks / Národní parky Arizony a Utahu

Trip Start Mar 16, 2011
1
54
146
Trip End Feb 26, 2014


Loading Map
Map your own trip!
Map Options
Show trip route
Hide lines
shadow

Flag of United States  , Utah
Sunday, August 26, 2012

Sorry, only Czech version for now, EN will come later.
 CZ: Z Las Vegas míříme do nejnavštěvovanějšího parku v celém USA, do Grand Canyonu. Po cestě se ještě stavujeme u Hoover Dam - přehrady s nejvyšší hrází na americkém kontinentě. Je to ta přehrada z fotek, které jistě každý zná. Grand Canyon již leží v Arizoně a je to opět pěkný kus cesty. Na jeden zátah do nedáváme, takže přespíme v krásném borovém lese arizonské "vysočiny". Místo jak vystrižené z toho nejlepšího westernu. V myšlenkách jsme tu úplně viděli Indiány na koních na tažení za bizony. Však jsme také v zemi indiánů, celá jedna třetina území Arizony a značná část Utahu patří stále indiánům, kteří tu žijí v indiánských rezervacích. Nežijí však už v týpí a neloví jako za starých časů. Mnozí normálně pracují, nebo se věnují nějakému řemeslu, mnoho z nich vyrábí jejich tradiční předměty, které potom prodávají jako suvenýry turistům. Někteří se přiživují na turismu, spravují motely, restaurace nebo kempy.  Tak i tak nemalé procento potomků indiánů žije stále tak trochu "po staru". Farmaří, chovají krávy, koně, a přitom bydlí ve srubech nebo rovnou karavanech u cesty bez elektřiny a tekoucí vody. Statistika říký, že 40 procent idniánské populace žije pod hranicí chudoby. Otákyaa je jen, co je to hranice chudoby v USA. V USA ta chudoba bude asi spíš o tom, že si nemohu každý rok koupit nové auto než že bych neměl co do huby, tak jako v mnoha jiných méně royvinutých zemích.

Grand Canyon je skutečně něco! Člověk to viděl tisikrát na fotkách, ale ten moment, ten první moment, kdy vstanete na pokraji toho obřího 450x30 km rozlehlého kaňonu, vám vyrazí dech. Po různých vyhlídkách jsme se toulali celý den a pak ještě i polovinu dne druhého, koukali vlastně stále na to samé dokola, bylo ale pořád co obdivovat. Grand Canyon není největší, nehlubší, a nemá ani jiné NEJ, přesto je to jeden z nejnavštěvovanější přírodních úkazů na světě.

Ještě ten den jsme dojeli do Glen Canyonu nacházejícím se na pomezí Arizony a Utahu, který svoji rozlohou předčí svého známějšího bratra Grand Canyona. Všechny ty kaňony se prakticky točí stále kolem řeký Colorado, která má tyto přírodní úkazy na svědomí. Jednu zastávku u řeky Colorado si budem pamatovat do smrti. Tou je Horseshoe Bend, místo, kde se řeka v hlubokém kaňonu otáčí o 270 stupňů a tvoří tak něco, co je tak úžasně fotogenické, že to se prostě vyfotit musí, a to snad stokrát. Akorát nás tu chytla jedna z mnoha bouřek, které nás tu zatím s železnou pravidelností zastihují. Horké podnebí tu způsobuje, že tu kolem poledne začnou létat všude blesky, až z toho jde strach. Jednou nás na dálnici zastihla i písečná bouře. To taky legračně nevypadalo, naštěstí z toho nic vážného nebylo.

Další naší zastávkou je národní park Zion. Kaňon červeného pískovce všech možných tvarů a barev. Obrazy jako z Goghova štětce. Já s Michalem podnikáme parádní výstup na Angels Landing. Holky zůstávají dole, neboť Romču trápí silný kašel, asi z toho prudkého střídání horka a klimatizovaných prostor v supermarketech, kam občas musíme zajít. Druhý den se všichni vydáváme do kaňonu a brodíme se proti proudu řeky, místy po kotníky někde i po pas ve vodě, úsekem kaňonu zvaným The Narrows. Je to zážitek. Moc si to užíváme, i Romča, která se původně vody obávala kvůli svému kašli. Voda je však docela příjemně teplá, takže to zvládá bery zdravotních následků.

Další národní park, který nás čeká, je Bryce Canyon. Cesta je opět dlouhá, avšak samotná jízda autem zde na jihozápadě je silným zážitkem na každém kilometru. Jsme právě v Utahu, kde se nachází asi největší počet národních parků v USA. Překvapuje nás v jaké nadmořské výšce se stále nacházíme. Co jsme opustili Las Vegas, nebyli jsme ještě níže než 1500 metrů nad mořem. Většinu času je to kolem 2000 metrů a více. Někde projíždíme i úseky blízko 3 tisícům metrů. Krajina se mění co každou chvíli, od kamenitých kaňonů až po bohaté horské lesy plné života.

Návštěva Bryce Canyon předčila naše očekávání.  Radius cesty většiny turistů končí Grand Canyonen, Las Vegas a Zionem, Bryce je v porovnání s nimi méně navštěvovaný. Ve finálem jsme se však všichni čtyři shodli, že Bryce se nám líbil asi ze všeho nejvíc. Jedná se o velké množství skalních věží posetých jako máku v hlubokém údolí pod horským lesem. Den trekování tu byl náročný, ale stál rozhodně zato.

Capoitol Reef a Arches jsou další dva národní parky Utahu, které jsme navštívili. Je to místo, kde to asi nejvíc žilo za indiánských časů. Arches je skalní ostrov v poušti, s největší koncentrací skalních mostů na světě. Kdysi tu prý bylo moře, po kterém zůstala v podzemí sůl. A ta prý může za to, že se tu v pískovcích tyhle mosty a brány dělají. Nevím kde je pravda, ale něco tu funguje, protože těch mostů je tu víc než 2000! Nejznámější je Delicate Arch a Landscape Arch, ke kterým se musí pár kiláků dojít pěšky.

Mě osobně Arches uchvátil, toulal bych se tu déle, ale zbytek naší výpravy nato měl jiný názor (asi pouštní únava či co), tak jsem se musel podřídit a vydali jsme se dál.

Národní parky v USA fungují docela dobře, se musí uznat. U vstupní brány zaplatíte příslušný poplatek, pokud nemáte předplacen pass na všechny parky po celém USA jako máme my (vyplatí se to), od rangera vyfasujete podrobnou mapu s novinami, kde je spousta zajímavých informací, a pak už je jen na vás, jak s vašim časem v parku naložíte. Krom přírodních ůkazů, za kterými se do parku zravidla jezdí, lze vybírat i z množství naučných programů a setkání s rangerem, které se tu zdarma nabízí. V mnoha parcích jezdí zdarma shuttle bus, který vás doveze na nejzajímavější místa, takže můžete v klidu odstavit své auto v kempu a nechat se vozit. Shuttly mají zejména odlehčit dopravě v areálu parku, mnohde se ani autem nedostanete, protože je tam povolen vjezd jen těmto autobusům.

Každý národní park ma alespoň jedno obří informační centrum, kde vám poradí, a kde se také dozvíte spoustu zajímavého z exibic, co tam mívají. Mnohá informační centra jsou skutečně ohromná a slouží i jako muzea. Někdy je to na dlouho, než se všemi těmi zajímavostmi člověk prokouše. Koho to zajímá, klidně ve visitor centru stráví i půl dne. Některé velké národní parky jako Grand Canyon, Zion anebo Yosemite mají v nabídce vše, co turista potřebuje. Jsou tu obchody, pumpy, bankomaty, muzea, galerie, restaurace, kempy, lodge a jiná zařízení. Pokud turista chce, může tu klidně i týdny vegetovat, aniž by musel opustit hranice parku. Je tu vše, co potřebuje. Někde si připadáte jako v malém městečku, kde potřebujete mapku, abýste se tu vyznal.  Vše je však uspořádané, čisté a zbudované tak, aby to co nejlépe zapadalo do okolní krajiny. Asi jediným "ALE" bývá zejména v letních měsících silná návštěvnost těchto parků. Takový Grand Canyon, Yellowstone anebo Yosemite park praská doslova ve švech. Kempy je třeba si zamluvit dopředu anebo přijet ráno zavčas a svoje místečko si hned obsadit. Naštěstí všude bývá k dispozici velké množství tras, kam vyrazit, takže pokud člověk nelení, vždy si dokáže najít nějaký odlehlejší trek, kde se může vyhnout davu šílených turistů s foťáky na pupku. Mnozí nedojdou dál jak kilometr od silnice, natož když je to do kopců, takže se dá celkem snadno najít si kousek parku sám pro sebe.

Správa národních parků USA se řídí ideou šířit mezi lidmi osvětu ochrany životního prostředí a pozitivním nakládáním se vším "přírodním. Myslím, že se jim to celkem daří. Na lidech jen tu vidět, že své národní parky nejen obdivují, ale právem si jich i hluboce váží. Mám pocit, že lidé to tu na "novém" kontinentě mají v hlavě ve spojitosti se zemí postavené malinko jinak, než my za Atlantikem. Více si uvědomují, že  ty národní parky, tak jako i celé země je přece jejich, všech, i nás turistů. Proto se k ní chovejme tak, ať z ní mají něco i další generace. Toť asi jejich heslo mojí řečí. Co však dělá americká vláda doma i ve světě, je story jiná, zcela jiná. Utkvěla mi v hlavě jedna věta vyrytá v jednom salonu ve stylu amerického westernu, která je tam zvěčněna již hezkou řádku let. Stojí tam: "Miluji svoji zem, bojím se však své vlády." To je asi přesně to, pod co by se podepsala většina američanů. 
Slideshow Report as Spam

Use this image in your site

Copy and paste this html: