Chytit tu spravnou vlnu...

Trip Start Mar 04, 2011

Trip End Sep 10, 2011

Loading Map

Map your own trip!

Map Options

Show trip route

Hide lines

Flag of Indonesia Pangandaran, Indonesia
Sunday, July 3, 2011

Zatimco jsem ja rano frcel na "ojeku" (tj. na mototaxi) pro penize do bankomatu, Katka sla koupit listky na nadrazi. Bohuzel tam nikdo nemluvil anglicky a podavali si ji od okenka k okenku, aby ve finale zjistila, ze listky I. a II. tridy jsou vyprodane a musime jit z jineho nadrazi "economy" tridou, neboli dobytcakem. Taxikarum jsme nemohli nejdriv vysvetlit, ze jedeme timto vlakem z tohoto nadrazi, protoze moc bilych tuto tridu nepouziva, ale nakonec nas odvezli na prekvapive ciste nadrazi. S mirnym hodinovym zpozdenim prijizdi vlak a my se snazime s baglama na zadech protlacit zkrz lidi a asi pet pytlu s ryzi narovnanych u vchodu. Povedlo se a pokladame nase prerostla zavazadla do ulicky preplneneho vagonu. Budime taky znacnou pozornost spolucestujicich a za chvilku se nas ujimaji. Nechavaji nas sednout aspon na kraj sedacky a nam brzo dochazi, ze nase bagly v ulicce zustat nemohou, protoze vlak je pojizdny supermarket, v nemz neustale pendluji prodejci jidla, piti, hracek, knizek, baterek do mobilu a taky muzikanti a zebraci

starej surfar

. Cestujici neustale neco konzumuji a stelou si pod sebe, cehoz vyuzivaji nekteri fistroni tak, ze jakoby zametaji ty fury bordelu na podlaze a pak nastavuji ruku a chteji za tuto "sluzbu" penize. Kdyz jeden takovy rozviril prach kolem nas, nametl nam smeti do bot a prisel si pro vydelek, Katka se na nej podivala tak, ze skoro s brekem okamzite opustil vagon. Poznat zastavku taky neni uplne jednoduchy, ale nasi spolucestujici byli vezkrze dobri lide a jakmile vlak prijizdel do Sidaregi, vyskocilo jich asi pet a hlasili nam, ze uz jsme tam.

Vystoupili jsme asi o pul seste, kdy uz ze Sidaregi do Pangandaranu zadny autobus nejede. Jako pijavice se na nas prisala mistni "ojek mafie" a chteli nas stuj co stuj odvezt na motorce po strasne ceste do nasi dve hodiny vzdalene destinace. To jsme okamzite odmitli. S nami vystoupili jeste dva Nemci - Uwe a Nikol a tak jsme meli s kym spojit sily pri hledani odvozu. Nebylo to totiz jednoduche. Kdykoliv jsme nasli auto, ktere mirilo do Pangandaranu, sebehli se na nej ty motorkari a durazne ridicovi domluvili, ze musi chtit zhruba tak 5ti nasobek normalni ceny, nebo at kouka mazat. Proste nas belochy chteli pumpnout a nedoslo jim, ze kdo chce vic, nedostane nic. Poposli jsme o kus dal, pockali az trochu horke hlavy vychladnou a stopli si nakladak, ktery nas na korbe odvezl az pred hostel.

Pangandaran je vyhlasena indonezska turisticka destinace. Neco jako nas Machac. Jezdi tak krome par zapadnich turistu prevazne hordy Indonezanu a vypada to tam proste hodne indonezsky... Narozdil od Bali, ktere se hodne prizpusobilo zapadakum, tady jsou vsude ty jejich kramky, pojizdne fastfoody, pujcovny motorek a taky peknej svincik, spinave stoky, co v noci vcucne priliv. Hlavne tady ale jsou paradni vlny na surfovani

plaz v Pangandaranu

. Nas plan byl tedy jasny: nez definitivne opustime more, musime capnout prilezitost za pacesy a zkrotit to zatraceny surfovaci prkno!. Castecne uspechy se nakonec dostavily a parkrat jsem se projel vic nez dve vteriny. Jeste tak 5 let usilovneho treningu a budu jezdit jako Dylan z BH 902 10 :-) V ramci surfovani a nasi rekreace jsme taky s Katkou oslavili nase prvni vyroci.

Bohuzel, vse krasne musi jednou skoncit a tak treti vecer v Pangandarane sedame na nocni autobus do Jakarty. Tentokrat bez prehnanych ocekavani a tak nejsme nijak rozcarovani. Rozcarovani se ale dostavilo hned po prijezdu na nadrazi RAMBUTAN v Jakarte, kde vysedame ve ctyri hodiny rano rozespali a jdeme si pro nase batoziny. Jak hieny se na nas sesypali taxikari a hodne neomalene na nas utocili a chteli nas zatahnout do auta, kterym by nas za nehorazne premrstenou cenu odvezli do centra. Nenechali se odbit a tak nas nas*ali, ze jsme radsi dve hodiny cekali na prvni ranni autobus na spinavem a smradlavem nadrazi plnem svabu a divnych lidi. Prvni dojem z Jakarty byl strasny - tisice lidi, motorek, aut, hromady odpadku, ramus, spina. Centrum mesta samotne, kam jsme si jeli vyridit cinska viza, nas naopak celkem prijemne prekvapilo, nebot bylo celkem ciste a civilizovane. Na cinske ambasade byli rychli a mili a brana do dalsi zeme v nasem itinerari se nam konecne otevrela. Jedeme si dat poradnou Cinu!!!

Pangandaran hotels Slideshow