Reportaz z plavby/ Amazon Cruise
Trip Start
Jun 21, 2007
1
61
70
Trip End
Sep 27, 2007
Boa Vista, Brazil
Tuesday, September 11, 2007
I travelled on one from Santarem to Manaus. The river here is almost a kilometer wide and the nature is nothing stunning. Its the life on the board that is worth experiencing. As I was boarding the boat alone, without any friends or co-travellers, in the middle of the Amazonia where women are said to be a rare species, I was a bit worried that I might end up being the only woman or the only tourist on board and who knows what the life on the boat is gonna be like. I was partially right, I was the only female tourist onboard, and amidst the few hundreds passengers there were only 4 other tourists - a German guy, a Mexican, a Japanese and a guy from the U.S. However, there were many local women onboard, young and old, and there was no problem what so ever. Regarding the people I mean. They were all very nice, friendly ...and curious! The cruise itself was a different story. The first night we got into a terrible storm and nearly sank. The locals were so scared - praying, crying, shouting, wrapping up in life vests, panicking, life vests flying into the gust wind...I almost dared that I overheard some important piece of information, e.g. that we are actually going over board...Well we did survive, turned around and returned to the port till the storm moved a bit further. And a story about a crazy gringo girl that takes pleasure from storms was made...Just because one stays in her hammock during the blizzard.
The boat had three floors - on the bottom is the cargo, mainly onions, and a few other things BEHIND the onions - it is this other cargo that we bring to ports - first we are unloading the tons of onions for some hours, then we sell a bag of sugar or whatever, and we load the onions again. Over and over. Nerve wrecking to watch such a stupidity and waste of time. But time is nothing here. Everything is late and nobody cares. On the middle floor is a hammock area, a dining area, and a few cabins. On the top floor where I sleep is again, a hammock area, a few cabins and a bar. And something like a dance floor.
Sleeping in a hammock is not as easy as it seems. Once the ropes uncoiled and I woke up on the floor ... to everyones amusement. Other hammocks are overhanging over mine or hitting it from the bottom... my hammock is constantly full of small kids...lying in a hammock, here I give out the result of three days and three nights intensive testing, is best in the diagonal direction - this way the body can be in a little straighter position which starts to feel very nice for your back after a few hours in the crouched position.
The captain is cool, confiscates alcohol from other people (only drinks from the bar are aloud on the boat) and makes us some real strong caipirinhas :)) I bought a man on the boat a beer and he had a story for the whole cruise. I got a beer 'camisetta' as a present to keep the beer cold, very useful. I got very popular because of this article! Off course I socialised with the other travellers too. Sometimes its nice to be able to understand more than two words of a complete story. Which was the only obstruction on the boat, the complete incompatibility of our languages. And people who never talk to foreigners are incapable of talking slower or using easier words, which made my slowly developing portuguese quite useless.
------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------ ------------------------------------------------------------ ---
Dedkovi se vymenit pokoj vubec nechtelo, napred jsem sarkasticky podekovala a nastvane odeslala, abych se za par vterin vratila a servala ho ... ejhle, najednou mam krasnej pokoj. Kdepak zkouset to na ne podobrem.
Zkousim bar na lodi v pristavu, je to tam docela sympaticky, ale potvrzuje se informace z Lonely Planetu, jaxi tu vylozi fakt, ze zena prijde do baru sama (byt, ci mozna tim spis, lodniho baru). Kdyz mi par chlapku nabizi penize, kdyz s nima nekam odejdu, radsi mizim sama dokud to jde...
Lod ma asi tak denni zpozdeni, coz vyuziju k navsteve vyhlasene ricni plaze asi 35km za mestem. (Dve Nemky, ktere akorat prijeli lodi z Venezuely, o ni prohlasily, ze je hezci nez venezuelske plaze, tak ji nemuzu vynechat). Zase bojuju s taxikarem, chtej me okrast:) Nabidka zacina na 80 reias (cca 880 Kc) za jednu cestu, nakonec se dohodnem na 50 reais za zpatecni cestu s cekanim. Ale dedek si snad mysli, ze bude na plazi lezet vedle me ci co....S trochou lstivosti se ho zbavuju, dokonce bez placeni, ze se za dve hodky sejdem u auta. Potkavam par gringos, co akorat pripluli barkou z druheho konce reky, popijime caipirinhy, koupame ... k taxiku se vracim o chlup pozdej a uz na me neceka...No jeho chyba, jeste jsem nezaplatila...Ale ouha, vypada to, ze ostatni taxikari jsou jeho kamosi a cesta zpet nebude snadna...kor kdyz vedi, ze mi za 45 minut vyplouva lod z pristavu a cesta trva cca 40 minut...
A taky ze jo, vyrukuji na me s tim, ze jsem nechala jejich kamose cekat a nechteji me vzit. Cpu se k nejakym ctyrem Brazilcum do taxiku (dva timpadem skonci v kufru). Chteji po me 20 reais, rekla bych, ze tim zaplatim sama cele taxi, ale hlavne ze jedu a je to porad levnejsi, nez si domlouvat cenu sama. Asi jsem objevila dalsi taktiku na taxikare...jet s mistnima,. nechat je domluvit cenu a pak to za ne zaplatit - pro me to bude porad levnejsi.
Dorazim do doku asi ctvrt hodky po dobe odjezdu a lod dikybohu jeste kotvi. Zaplatim svych 20 reais (Brazilci uz jsou fuc, vezli jsme je k me neutuchajici radosti nekam do poli a pak teprv me do pristavu) a slysim zlovestna klapnuti, jak taxikar zamkne dvere ... v dokach tma a najednou vsechno vypada desne daleko, ze zamceneho taxiku... taxikar, co na me marne cekal, je prej jeho dobrej kamos ....
Hystericky na nej zacnu jecet, ze me prvni pusti ven a pak se muzem bavit, nacez skutecne odemkne, ja vyletim z auta, on mi dokoce odemkne kufr a vynda batoh...No utikat nebudu, chce jen prachy za kamose, davam mu dalsich 25 reais, polovinu sjednane ceny s jeho predchudcem, cemuz se nebrani...tak si rikam, ze jsem mela dat min nebo nic, koneckoncu to bylo bez toho cekani.. no hlavne ze jsem se ho zbavila a dostala se sem.
Lod ma nakonec asi dalsi 3h zpozdeni (od posledni informace kdy ma odjet)...ne ze bych to necekala, ale nechtela jsem na to spolehat. Nachazim jen lehce posunutej hamak i s vecma na svem miste, jupi...
Kolem 21 h vyrazime, pred nami se blyska boure. A to tak, ze docela hodne. Ale kapitan snad vi co dela. Noooo ... Zvedne se vichr a spusti prutrz mracen napadne pripominajici kroupy (predpokladam, ze kroupy v Amazonii nejsou mozne), za chvili to s nama hazi ze strany na stranu. Mezi mistnimi propuka panika, strhavaji ze stropu zachranne vesty po nekolika kusech a bali se do nich, snazi se pripevnit na boku jakousi ochrannou folii, coz se jim castecne podari, folie ale funguje jako plachta, a do lodi se tak opira vitr jeste vic a poklada ji na bok. Dikybohu tam plachta nikdy dlouho nevydrzi, ale oni se snazi dal. Breci. Modli se. Jeci. Litaji (obcas doslovne) zmatene po lodi. Vlaji na zabradli. Ja visim ve svem hamaku, krome toho, ze me bicuje vichr a dest do obliceje a nahe kuze, hamak se ani nehne (visi kolmo ke smeru vetru) a cela situace mi nepripada tak hrozna. Navic, skakat po lodi po jedne noze s tim mym proklatym kotnikem, tak si asi prerazim i druhou nohu. Nicmene kdyz vidim mistni, rikam si, jestli jsem nepreslechla nejakou dulezitou informaci, jako ze se treba potapime. Vesty dochazi (mnohe leti pryc), tak si radsi taky jednu vybojuju a vracim se do hamaku. Beru si na zada batoh s pasem a kreditkama a premyslim, jestli mam z velkyho batohu vylovit DVD s fotkama, abych o ne neprisla....delam par fotek, ale mistni to neprijimaji uplne dobre (ti, kteri si toho vsimnou), tak fotak radsi schovavam. Prijde mi trapny si jen tak lezet v hakamu, kdyz oni se stezi drzi na miste, ale hamak se fakt ani nehne. a nez stat na kymacejici se lodi se zvrknutym kotnikem, hamak mi prijde mnohem bezpecnejsi...jen s nejsem jista jestli nemuze odletet. Fakt na me ale koukaj divne, tak si v nem aspon sednu.
Za celou dobu zadna informace od posadky..no vzhledem k tomu, ze posadku tvori 3 namornici, 2 mechanici a hrstka kucharu a uklizecu, neni se co divit, asi maji co delat ridit lod. Nakonec se teda presouvam k jedne strane lodi, pac mi prijde, ze nekteri se tam snazi vyvazovat lod, coz nevypada jako uplne spatny napad.
Pomalu pomiji nejhorsi, uz jen fouka a leje. Zacnou me chodit utesovat ruzny lidi, asi pac jsem jedina gringa na lodi vubec, a jedina turistika na horni palube (dalsi 4 cestovatele-muzi jsou na spodni palube). Myslim, ze mistni by potrebovali utesit mnohem vic. Snazim se alespon zjistit, co se bude dit, ale informace se diametralne rozchazeji a pokryvaji vsechny varianty - pokracujem, cekame na klidnem miste uprostred boure nez boure pomine, vracime se, plus vsechno mezitim. Posadku stale nikdo nevidel.
Asi po hodine plavby se objevi povedome mesto...aha, navzdory prevazujicim informacim jsme se vratili. Nekolik lidi vyskakuje z lodi a mizi pryc. Ostatni jsou vystraseni, dusuji se , ze je to jejich posledni plavba a chteji ztravit noc v pristavu, pac lod je mokra a reka nebezpecna. Vypada to skoro na vzpouru a chteji bourku reklamovat. Rozsiruje se informace ze vyplouvame v 6 rano a zanedlouho pod rousku tmy pomalu potichoucku opustime pristav, po druhe...Nez se mistni staci vzpamatovat, jsme pryc, kupodivu se nijak zvlast nebouri.
Jidlo je kupodivu docela jedle, jen je treba nekecat a jist, pac vam za zady stoji halda hladovejch krku. Poprve jsem to nevedela, takze si v klidku vychutnavam namornickou stravu, a najednou koukam, ze jsem u stolu jedina, a dvacet dalsich lidi musi cekat az ja dojim, pac se ji po rundach...
Plavime se, obcas stavime v pristavech, nabirame zpozedeni s kazdou zastavkou (plavba trva o den a neco dele). V noci jsme pod palbou moskitos ... dostavam zasah do jednoho oka a kratce na to do druheho. Vsude velci cerny brouci...Nejzajimavejsi je zivot na lodi a charaktery, ktere se tu objevuji. Bohuzel ten nejzabavnejsi (podle ostatnich cestujicich, kteri s nim uz sdileli lod tri dny pred tim) opustil lod po bouri, sotva se lod priblizila pristavu. Je tu spousta lidi, kteri stehuji sve domovy z Belemu do Manausu, kde je malej brazilskej danovej raj, a timpadem vetsi koncentrace prumyslu (nejspis jedina zde v amazonii). Ostatni se uz do Manausu prestehovali a do Belemu jezdi na ´dovolenou´ navstivit sve rodice, pripadne zrovna sve rodice do Manausu stehuji...vypada to, ze tam kazdy prcha.
Oblibi si me hromada deti, coz se projevi v tom, ze behaji po lodi s mym fotakem, mavaj s nim, perou se o nej a uci se fotit ... no ale jsou tak nadseny, ze jim ho nemuzu vzit. A kdyz prece jen vezmu, nedaj mi pokoj, dokud jim ho nevratim. Kdykoli se rozhodnu slozit me kosti v hamaku (coz je nejpopularnejsi aktivita na lodi, travim s ni cca 80% casu), nasypou se do nej...no mam levnej hamak, ale presto to vydrzi az do posledni noci. Posledni noc a den mam klimatizovanej hamak. Hamak se se mnou jednou taky uvolni a k pobaveni cele lodi s rachotem letim na palubu...no samo jedina gringa na palube a musi spadnout, koho by to nepobavilo. Ale ty uzly mi pripravili v obchode...asi sem mela spolehat na osvedcene horolezecke uzliky. Okukuju ostatni, abych zjistila, jak lezet v hamaku ... pri diagonalni poloze to vychazi nejlip, clovek se nejvic narovna (a nespi tak v kozelci), coz po trech dnech a nocich neni uplne k zahozeni.
Suma sumarum, plavba po Amazonce je zazitek. Trosku jsem se bala, abych nebyla jedina turistka, a treba navic zena, lodi...- to se sice castecne naplnilo - jsem jedina zena-turistka, ale jsou tu 4 dalsi turiste a spousta dalsich zen - ale nebyl sebemensi problem, vsichni byli desne mili a spis zvedavy, co sem cloveka zavane z Evropy a jaktoze si behem bourku poklidanku lezi v hamaku, to me docela na lodi proslavilo.
